Hranice mezi sci-fi a vojenskou realitou se každým dnem stírá o něco více. Americká společnost Splash Industries právě představila podstatné vylepšení svého Typhoonu, bezpilotního plavidla (USV), které již s délkou pouhých 3,4 metru bylo schopno zcela autonomně urazit více než 1 100 kilometrů. Díky novému modulu s názvem Airstrike Pack nyní tato malá robotická loď dokáže také přímo z vody vypouštět jednorázové letecké drony.
To, co činí tuto novinku obzvláště významnou, není pouze samotný odpalovač, ale filozofie, která za ním stojí. Konvenční letecký dron, který vzlétá z pozemní základny, musí spotřebovat část svého paliva nebo baterie jen na to, aby se dostal do operační zóny. Pokud však cestuje na palubě námořní platformy, která již urazila stovky kilometrů, může zahájit svou misi mnohem blíže k cíli. A co je nejdůležitější: ani loď, která jej přepravuje, ani samotný dron nepotřebují na palubě nikoho. Jedná se o distribuovanou architekturu, v níž bezpilotní systém slouží jako základna pro další bezpilotní systémy.
Odborníci na obranu již roky poukazují na tento trend: moderní válčení směřuje k nahrazení velkých a nákladných platforem sítěmi menších, početnějších a potenciálně postradatelných systémů. Typhoon s balíčkem Airstrike Pack je konkrétním ztělesněním této vize.
Rychlost, dolet a modularita
Je vhodné připomenout čísla, díky nimž je Typhoon výjimečným plavidlem. Navzdory svým skromným rozměrům dosahuje toto bezpilotní plavidlo (USV) trvalé rychlosti přes 50 uzlů, tedy více než 90 km/h, a během testů překročilo i 70 uzlů, což odpovídá téměř 130 km/h. Jeho dojezd dosahuje 600 námořních mil, což je standardní jednotka vzdálenosti v námořní plavbě, což odpovídá přibližně 1 111 kilometrům. Společnost Splash Industries dále uvádí, že vozidlo lze sestavit za zhruba osm hodin.
Paluba Typhoonu byla od samého počátku navržena jako modulární platforma. V závislosti na úkolu lze loď vybavit senzory, logistickým vybavením nebo nyní i modulem pro vypouštění bezpilotních letadel. Tato univerzálnost je stejně důležitá jako samotná odpalovací rampa, protože eliminuje nutnost stavět pro každý úkol samostatnou loď.
Vypuštění jediným příkazem
Nasazení dronů se provádí prostřednictvím vlastního systému velení a řízení společnosti Splash, nazývaného Splash C2, který operátorovi umožňuje aktivovat vypuštění jediným příkazem. Společnost potvrzuje, že systém již prošel testováním během cvičení simulujícího střet mezi silami, ačkoli některé klíčové specifikace dosud nezveřejnila. Není známo, kolik dronů může Airstrike Pack přepravit, jaké jsou jeho rozměry, hmotnost, dolet ani schopnosti. Prokázána však byla proveditelnost přeměny autonomního plavidla na mobilní platformu pro vzdušné odpalování.
Dosavadní úspěchy, které hovoří ve prospěch této platformy
Ještě předtím, než byly přidány útočné schopnosti, si Typhoon již vybudoval pozoruhodnou reputaci v logistické oblasti. Během mnohonárodního cvičení RIMPAC jedno z těchto plavidel provedlo to, co společnost Splash popsala jako první zcela autonomní doplnění zásob plujícího amerického válečného plavidla. Typhoon dopravil součástky na palubu lodi USS Essex a manévroval tak, aby vplul do jejího zaplavitelného doku, a to vše bez přijímání příkazů přes rádio či satelit během celé operace. Tento test prokázal, že loď je schopna provádět složité úkoly bez neustálého zásahu člověka.
Nízké náklady a vertikální vývoj
Společnost Splash Industries tvrdí, že velkou část elektroniky a softwaru, který je součástí Typhoonu, vyvíjí interně. Podle firmy jí tato strategie vertikální integrace umožňuje udržet náklady na systém nasazování dronů přibližně na desetinu ceny jejího nejbližšího konkurenta. Pokud se tato čísla potvrdí, ekonomická výhoda by mohla být stejně rozhodující jako ta technologická.
Navzdory zjevnému potenciálu analytici varují, že stále zbývá vyřešit řadu neznámých. Veřejnosti nebyl odhalen dolet palubních dronů, způsob jejich koordinace po vypuštění ani míra jejich autonomie ve vzduchu. Hovořit o plně autonomním roji by proto bylo předčasné. Koncept však již přestal být čistě teoretický: představa, že bezpilotní plavidla vypouštějí drony z hladiny moře, je nyní ověřenou realitou, i když se stále nachází ve fázi vývoje.
