Dne 13. července 2026 vyplula z čínského vojenského přístavu Čching-tao formace, která okamžitě upoutala pozornost vojenských analytiků napříč Indo-Pacifikem. Šlo o šestou společnou čínsko-ruskou námořní patrolu, navazující na společné cvičení Joint Sea-2026.
Vlajkovou lodí čínské části se stal torpédoborec An-šan třídy Type 055 s výtlakem přibližně 12 000 tun a se 112 buňkami vertikálního odpalovacího systému (VLS). Doprovázel jej torpédoborec Kchaj-feng třídy Type 052D a zásobovací loď Kche-kche-si-li-chu. Ruskou část tvořila mimo jiné moderní korveta Rezkij z Tichooceánské flotily, určená především pro protiponorkový boj.
Společně se na palubách nacházely vrtulníky i příslušníci námořní pěchoty připravení procvičovat společné operace na volném moři.
Trasa, která přitáhla pozornost regionu
Během sedmnáctidenní mise, z níž čtrnáct dní připadlo na samotnou společnou patrolu, flotila proplula několika strategicky významnými oblastmi západního Pacifiku.
Jedním z nejdůležitějších momentů byl průjezd Mijackou úžinou, která představuje jednu z hlavních bran přes takzvaný první ostrovní řetězec. Tento geografický pás ostrovů je dlouhodobě považován za významný prvek bezpečnostní architektury Spojených států a jejich spojenců v regionu.
Patrola následně pokračovala Vriesovou úžinou mezi Kurilskými ostrovy, přes Ochotské moře a La Pérousovu úžinu až do Japonského moře. Trasa tak vedla kolem významné části japonského souostroví a podle řady bezpečnostních analytiků představovala demonstraci schopnosti obou námořnictev dlouhodobě operovat ve strategicky citlivých oblastech západního Pacifiku.
Jak může podobné setkání vypadat
Přímé kontakty vojenských lodí různých států nejsou ve světových oceánech ničím výjimečným. Představme si modelovou situaci.
Společná čínsko-ruská formace pluje mezinárodními vodami, když se k ní přiblíží japonský torpédoborec třídy Kongō, aby monitoroval její pohyb. Obě posádky navazují standardní rádiovou komunikaci, identifikují se a potvrzují dodržování pravidel mezinárodního námořního práva.
Současně obě strany aktivují své sledovací systémy, vrtulníky i radary, aby měly přehled o vývoji situace. Takové manévry nejsou projevem bezprostředního konfliktu, ale běžnou součástí vojenského sledování na otevřeném moři. Právě podobné situace ukazují, jak důležitá je profesionální komunikace mezi jednotlivými námořnictvy.
Spor o Okinotorišimu
Největší diplomatickou odezvu vyvolaly ostré střelby poblíž atolu Okinotorishima.
Japonské ministerstvo obrany uvedlo, že čínský torpédoborec prováděl střelby uvnitř japonské výlučné ekonomické zóny (EEZ). Tokio považuje Okinotorishimu za ostrov, který zakládá nárok na rozsáhlou ekonomickou zónu.
Peking tento výklad dlouhodobě odmítá. Podle čínské vlády jde pouze o útes, který podle Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) nemůže vytvářet vlastní výlučnou ekonomickou zónu. Čínské ministerstvo obrany zároveň zdůraznilo, že vojenská cvičení na volném moři nepředstavují porušení mezinárodního práva, pokud jsou dodrženy příslušné bezpečnostní postupy.
Různé pohledy na stejnou operaci
Společná patrola vyvolala výrazné reakce také na sociálních sítích.
Jeden z čínských komentátorů například napsal, že průjezd několika strategickými úžinami podle něj dokazuje rostoucí schopnost čínského námořnictva operovat daleko od vlastních břehů a překonávat geografická omezení, která byla v minulosti považována za významnou strategickou překážku.
Podobně hodnotí význam mise i vojenský analytik a bývalý důstojník Čínské lidové osvobozenecké armády Song Zhongping, který pro deník Global Times uvedl:
USA a jejich spojenci se dlouhodobě snaží omezit akceschopnost obou velmocí v rámci jejich pobřežních vod. Tato patrola však jasně ukázala, že strategické operační schopnosti Číny a Ruska neustále rostou a jsou schopny tyto geografické bariéry překonávat.
Demonstrace schopností na otevřeném moři
Společná patrola skončila 29. července 2026 zakotvením ve Vladivostoku.
Během mise posádky procvičovaly společné přistávání vrtulníků na palubách partnerských lodí, protiponorkový boj, protivzdušnou obranu, zásahy námořní pěchoty i koordinované velení během dlouhodobých operací.
Podle čínských i ruských představitelů bylo hlavním cílem zvýšit interoperabilitu obou námořnictev a ověřit jejich schopnost společně působit ve vzdálených oblastech Tichého oceánu.
V širším geopolitickém kontextu však měla patrola i výrazný symbolický rozměr. Ukázala, že Peking a Moskva jsou schopny koordinovat námořní operace v prostoru, který patří k nejcitlivějším oblastem současné bezpečnostní politiky. V době rostoucího napětí v Indo-Pacifiku tak společná plavba představovala nejen vojenské cvičení, ale také demonstraci strategické spolupráce obou zemí.