Představa, že dnešní děti jsou měkčí než jejich rodiče a prarodiče, patří k nejrozšířenějším generačním mýtům. Kdo by neznal vyprávění o tom, jak se ráno vyběhlo ven a vrátilo se až za tmy, jak se konflikty řešily pěstmi a druhý den se zase kamarádilo – a jak to všechno zocelilo celou generaci narozenou v 60. a 70. letech. Psychologický výzkum však tuto nostalgickou představu nepotvrzuje tak jednoznačně, jak by si její zastánci přáli.
Rozsáhlá metaanalýza, která shrnula poznatky z 52 vědeckých studií, zkoumala vztah mezi nadměrnou rodičovskou ochranou a emocionálními problémy dětí. Výsledky skutečně ukazují, že přehnaně ochranitelský přístup může v určitých situacích zvyšovat příznaky úzkosti a deprese. Zastánci „tvrdé“ výchovy minulých desetiletí by mohli jásat – jenže tento poznatek zdaleka nedokazuje, že děti šedesátých a sedmdesátých let vyrostly v psychicky silnější jedince.
Na údajné svobodě tehdejšího dětství totiž existuje i velmi temná stránka, kterou nostalgické vzpomínky pohodlně přehlížejí.
Co přinesla australská studie o volné hře
Výzkumníci analyzovali případy 2 213 australských dětí, aby zjistili, jak neřízená hra ovlivňuje jejich vývoj. Děti, které trávily více času bez dospělého, jenž by určoval pravidla jejich aktivit, prokazovaly lepší schopnost emoční regulace. Umět si vymyslet vlastní hru, vydržet nudu tak dlouho, dokud ji člověk nevyřeší vlastní iniciativou, nebo urovnat spor s kamarádem bez zásahu rodičů – právě tyto dovednosti si starší generace připisují jako důkaz své výjimečnosti.
Tato studie však odhalila i druhou stranu mince. Svoboda bez jakéhokoli dohledu vystavovala děti situacím, na které nebyly připraveny. Ti, kteří je zvládli díky náhodě nebo včasnému zásahu nějakého dospělého, si je dnes často ani nevybavují jako ohrožující. Realita však byla taková, že takové situace mohly vážně ohrozit jak fyzické, tak duševní zdraví dítěte.
Kde leží skutečný problém
Odborníci se shodují, že jádro problému nespočívá v touze chránit své potomky. Neustále bránit dítěti v tom, aby čelilo jakékoli překážce, je bezpochyby kontraproduktivní. Skutečná chyba však nastává ve chvíli, kdy rodiče zaměňují zdravou ochranu s odstraňováním naprosto všech obtíží, které se dítěti postaví do cesty. Mezi rozumnou péčí a hyperprotektivním přístupem existuje zásadní rozdíl – a právě ten psychologie považuje za klíčový.