Když Janek Rubeš zjistil, že jeho vlastní matka platí za službu Soundies, o které nikdy neslyšela, spustil pátrání. Výsledkem je reportáž, která odhaluje mechanismus fungující po celé republice. Devadesát devět korun týdně vypadá nevinně. Jenže za dvanáct měsíců naběhne přes pět tisíc korun – a to za obsah, který možná ani jednou neotevřete.
Nejde přitom o klasické předplatné typu Netflix, kde si člověk vědomě klikne na tlačítko a zadá platební kartu. Tady stačí zadat telefonní číslo na podezřelém webu, potvrdit SMS – a už běží pravidelná srážka. Někdy přímo z kreditu, jindy nenápadně schovaná na faktuře od operátora.
Inkaso běží dál, vy nic neřešíte
Právě automatické inkaso je klíčem k tomu, proč si lidé podobných plateb dlouho nevšimnou. Fakturu za telefon prostě neotevřou. Banka strhne částku, operátor pošle potvrzení mailem – a vy pokračujete dál, aniž byste tušili, že každý týden odchází další stovka.
Rubešova reportáž mapuje celou řadu podobných služeb: Soundies, Soundees Music, Playtheque, Appland, Gamistream, Carefizz nebo Fizzplay. Všechny fungují na stejném principu. Nabízejí hry, hudbu, videa – a účtují pravidelně, nenápadně, vytrvale.
Na spotřebitelském portálu VašeStížnosti.cz popsal loni v srpnu jeden z postižených, že mu pětkrát po sobě zmizelo 99 korun. Celkem zaplatil 495 korun za Playtheque, aniž by cokoli objednal. Teprve při kontrole spamové složky našel podezřelou zprávu. Operátora kontaktoval, reklamoval – a po týdnech dostal peníze zpět.
Provozovatel v reakci trval na tom, že aktivace vyžaduje zadání čísla a potvrzení přes SMS. Nabídl vrácení platby, pokud zákazník doloží aktivační údaje. Problém? Mnozí podobnou zprávu vůbec nemají, nebo ji najdou až mezi spamem.
Osmkrát 99 korun – a žádná SMS v telefonu
Další případ z roku 2024 se týkal služby Fizzplay. Dcera popsala, že její matce bylo osmkrát strženo 99 korun, přestože v odeslaných zprávách nenašla jedinou SMS, která by předplatné spustila. Žádné potvrzení, žádný souhlas – jen pravidelné srážky.
Mobilní operátor přitom není poskytovatelem obsahu. Pouze zprostředkovává platbu pro jinou firmu. Zákazník tak při reklamaci zjišťuje, že peníze musí požadovat po společnosti, o které nikdy neslyšel. A právě tady začíná kolotoč mailů, telefonátů a dokazování.
Týdenní platba 99 korun znamená za měsíc skoro čtyři stovky. Za půl roku už jde o 2 574 korun. A po roce? Přesně 5 148 korun. Za službu, kterou jste možná vůbec nechtěli a rozhodně jste ji nevyužili.
Rubeš ve své reportáži ukazuje, že předplatné lze okamžitě zrušit odesláním SMS s textem STOP na zkrácené číslo dané služby. Jenže k tomu musíte nejdřív vědět, že vám něco takového vůbec běží.
Co dělat, když objevíte podezřelou platbu
Prvním krokem je zjistit, komu peníze odcházejí. Pomoci může web PlatMobilem.cz, který identifikuje poskytovatele prémiových služeb. Následně požádejte o zrušení předplatného – a pokud jste si službu vědomě neobjednali, požadujte doložení souhlasu a vrácení peněz.
Zároveň kontaktujte mobilního operátora a požádejte o blokaci prémiových SMS a plateb třetím stranám. Pozor ale – taková blokace může znemožnit i legitimní služby, třeba placení parkovného přes mobil.
Pokud poskytovatel reklamaci zamítne, můžete se obrátit na Českou obchodní inspekci. Spory týkající se vyúčtování telekomunikačních služeb řeší Český telekomunikační úřad.
Rubešova reportáž má jeden jasný vzkaz: Podívejte se do poslední faktury. A nekontrolujte jen svůj telefon – zkontrolujte i telefony dětí nebo starších příbuzných, kteří mohou mít s rozpoznáním placených nabídek potíže. Pět tisíc ročně rozhodně není drobnost.