Ještě před listopadem 1989 se odcházelo do penze výrazně dříve než dnes. Rozhodoval nejen věk, ale také počet vychovaných dětí. Změnil se způsob výpočtu důchodů, jejich výše i cesta, kterou peníze putují k seniorům.
Před revolucí se do důchodu odcházelo mnohem dříve
Představa, že by člověk mohl skončit v práci už krátce po padesátce, dnes působí skoro jako sci-fi. A přesto ještě mezi důchodci najdete lidi, co si dlouholetou penzi užívají. Do důchodu odešli v plné síle, mohli se naplno věnovat koníčkům a občas se na plný úvazek starali i o vnoučata.
V roce 1989 důchodový systém výrazně rozlišoval mezi muži a ženami a důležitou roli hrálo také mateřství. Muži v běžných zaměstnáních odcházeli do penze zpravidla v 60 letech, některé vybrané profese měly výjimky. Například určitá kategorie horníků, kteří pracovali pod zemí, mohla výhody důchodu využívat už od 55 let. Matky dvou dětí mohly práci zamávat na rozloučenou už v 55 letech a ženy, které vychovaly alespoň pět dětí, dokonce už v 53 letech.
Pravidla pro odchod do důchodu byla z dnešního pohledu mnohem více přátelská a senioři si tak mohli důchod užívat ještě v době, kdy jim sloužilo zdraví a měli chuť do života.
Dnešní třicátníci mají počítat s důchodem až v 67 letech
Rozdíl mezi generacemi je výrazný. Mladým nemáme co závidět a není divu, že s důchody už moc nepočítají a spíše hledají jiné cesty, jak se na stáří zabezpečit. Představa, že lidé v 67 letech budou řídit vlaky nebo náklaďáky, dělat ve stavebnictví nebo v profesích, které vyžadují velké soustředění, je až hrozivá.
Pokud se nic nezmění, budou roky 2055 a 2056 milníkem, protože právě tehdy budou ve věku 67 let odcházet do důchodu lidé narození po roce 1988. Podle současných pravidel se důchodový věk postupně zvyšuje a pro lidi narozené po roce 1988 činí 67 let. Pro dnešní mladší a střední generaci to znamená, že si důchodu vzhledem k prodlužujícímu se věku možná užijí déle než jejich prarodiče, ale ani současná medicína neumí zázraky a těch opravdu aktivních let ve zdraví si v penzi moc neužijí. Dnes si muži s odchodem do důchodu v 65 letech užívají průměrně 17 let života a ženy téměř 21 let. Jenže když dojde na roky, kdy mají ještě dobrý zdravotní stav, statistiky jsou mnohem tvrdší a současní důchodci si život ve zdraví užívají pouhých 8 let.
V současnosti muž narozený v roce 1962 může podle současných pravidel odejít do důchodu v 64 letech a šesti měsících. Žena stejného ročníku, která vychovala alespoň pět dětí, má nárok už v 60 letech a dvou měsících. Už dnes se tito lidé bouří, že poslední roky v pracovním procesu jsou pro mnohé utrpením. Kromě práce nemají sílu na další aktivity a většinou jen odpočívají, aby měli sílu jít další den opět do práce.
Vedle věku pro odchod do důchodu se změnil i nutný počet odpracovaných let. V osmdesátkách to bylo pouhých 25 let zaměstnání, dnes je to 35 let, během kterých si platíme důchodové pojištění. Za určitých podmínek se do něj započítává také péče o děti. Kdo chce odejít do předčasného důchodu, musí splnit ještě přísnější podmínky a počítat s trvale nižší penzí. O tom, že by se důchodcům předčasná penze navýšila v okamžiku, kdy získají potřebné roky na normální penzi, si dnes mohou nechat zdát. I toto pravidlo už neplatí.

Téměř čtrnáctkrát vyšší důchod neznamená čtrnáctkrát větší bohatství
Na první pohled se může zdát, že si důchodci od revoluce mimořádně polepšili. V roce 1989 činil průměrný starobní důchod 1 598 československých korun a průměrná hrubá mzda dosahovala 3 170 korun. Průměrná penze tak představovala přibližně polovinu tehdejšího hrubého výdělku. Statistiky uvádějí, že letos v červnu už průměrný starobní důchod dosáhl 21 892 korun. Matematicky jde tedy o téměř čtrnáctinásobek částky z konce osmdesátých let. Důchodci však žádný blahobyt nezažívají a tragické je, že mnohým z nich nízká penze nedovolí ani odejít do domovů důchodců. V těch státních jsou pořadníky na roky a soukromá zařízení pro klidné stáří jsou drahá.
Za stejné peníze si lidé v různých dobách mohli koupit něco úplně jiného. Před listopadem byly nízké nájmy, některé zboží se ale obtížně shánělo. Dnešní senioři mají mnohem širší možnosti nakupování i cestování, současně však musí počítat s náklady na bydlení a služby, které dokážou z penze ukrojit značnou část.
Pošťák s důchodem patří minulosti
Další změna, se kterou se důchodci museli vyrovnat, je i způsob, jak k nim důchod přichází. Zatímco před rokem 1989 přišel pošťák s brašnou a důchod vyplatil, dnes už ani poštovní doručovatelky, které mají k dispozici služební auto, důchod nepřivezou. Penzista si musí založit bankovní účet, na který mu penze chodí. Pokud nemá v místě bydliště bankomat, musí najít způsob, jak se k penězům dostat. V roce 2025 si penzi na účet nechalo vyplácet 84 % důchodců. Ostatní chodí se složenkou na poštu a tam musí za výplatu v hotovosti zaplatit poplatek 94 Kč, což ročně dělá 1 128 korun. K tomu je třeba přičíst i dopravu na poštu, protože pobočky mizí před očima.
Od roku 1989 se tak ohledně důchodů změnilo prakticky všechno: věk odchodu do penze, podmínky pro získání nároku, výpočet důchodu i způsob jeho vyplácení. Jedno je jisté: pro dnešní mladší ročníky bude cesta k zaslouženému odpočinku podstatně delší.
