Za socialismu bylo levněji, říká nostalgie. Čísla z roku 1989 ale ukazují jiný příběh

Za socialismu bylo levněji, říká nostalgie. Čísla z roku 1989 ale ukazují jiný příběh

Zdroj obrázku: vygenerováno pomocí AI: OpenAI, ChatGPT, redakce


Máslo za deset korun, mléko za dvě a chléb za pár haléřů. Staré cenovky vypadají ve srovnání s dnešními skoro neuvěřitelně. Jenže samotná částka na účtence ještě neříká, jak dobře se lidem žilo. Když do hry vstoupí tehdejší výplaty, začne se obrázek minulosti měnit.


Stačí si vzpomenout na staré cenovky

Když si dnes starší generace zavzpomíná na život za socialismu, vzpomínky na ceny potravin bývají jedním z nejčastějších argumentů pro připomenutí „starých dobrých časů“. Pro pamětníky jsou to konkrétní vzpomínky, které se snadno vybaví i po desítkách let. A vedle dnešních cen mohou působit opravdu lákavě.

Jenže srovnávat dvě období pouze podle cenovek je poněkud zavádějící. Některé statistiky upozorňují také na socialistické mzdy. V roce 1989 činila průměrná mzda 3170 korun. Dnešní výplaty jsou nesrovnatelně vyšší a také životní náklady jsou vyšší.

Rozhodující proto není jen to, kolik stál konkrétní výrobek, nýbrž jak velkou část příjmu člověku ukrojil.

Právě na tento rozdíl upozorňuje analýza Lukáše Rašky, analytika investiční platformy Portu, zveřejněná na serveru Peníze.cz. Porovnává ceny vybraných potravin a spotřebního zboží v roce 1989 s dneškem a přepočítává je na dobu práce, kterou musel člověk na jejich pořízení vynaložit. Výsledek je pro nostalgické vzpomínky na levný socialismus poněkud nepříjemný.

Máslo za deset korun, ale také dvě hodiny a čtyřicet minut práce

Je třeba upozornit na zásadní skutečnosti. Pamětníci možná mají pocit, že život za socialismu byl levnější, protože základní nákupní košík byl jednoduše skromnější. Nebyly supermarkety a většina lidí nakupovala dostupné potraviny stále dokola, ve stejném obchodě, za stejnou cenu. Sortiment u potravin nebyl moc pestrý, ale stačil. Občas si člověk přilepšil nějakou dobrotou, někdy se rozšoupl v Tuzexu. Vlastně ani nebylo za co utrácet. Hlavně na venkově bylo mnoho rodin téměř soběstačných, pokud šlo o jídlo. Dokonce tam fungoval i výměnný obchod: jeden měl ořechy, jiný zase brambory nebo sádlo.

Pokud se však dostaneme k číslům, vypadá to už trochu jinak. Před pádem socialismu bylo potřeba na deset vajec pracovat 52 minut, dnes na to stačí člověku s průměrnou mzdou 11 minut. (Nebudeme řešit, kdo tu průměrnou mzdu dnes má.) U čtvrtkilového másla je rozdíl ještě názornější. Před sametovou revolucí na něj člověk vydělával dvě hodiny a 40 minut, v současnosti přibližně 34 minut.

Podobně je to třeba s bůčkem, který byl za socialismu vyhledávanou, levnou pochoutkou. Lidé na jeden kilogram pracovali v roce 1989 jednu hodinu a 28 minut. Dnes si ti, kdo berou průměrnou mzdu, na kilo této pochoutky vydělají za 28 minut.

V poměru k průměrné výplatě jsou ale některé základní potraviny dostupnější než před revolucí. Jsou to ale jen statistiky a všichni víme, že dnes jsou rozdíly v příjmech obyvatel mnohem vyšší a porovnávat kupní sílu člověka s průměrnou mzdou je pro většinu obyvatel jako sci-fi. Nemají v rodině možná nikoho, kdo by průměrnou mzdu bral a proto je statistiky, které je ujišťují, že v roce 1989 si za průměrnou výplatu mohli koupit 720 kilogramů chleba a v roce 2019 to bylo 1256 kg chleba, nechávají chladnými.

Pocit, že tenkrát se žilo lépe, pramení hlavně z toho, že jsme toho tenkrát potřebovali méně. Nakupovalo se do malých košíčků, na venkově si lidé potraviny ve velké míře vyprodukovali sami a do obchodu chodili jen pro pečivo a pro pivo. Dnes se i lidé na venkově musí potýkat s hypotékami a na zahradě mají bazén a túje.

Život tedy vlastně nepodražil, jen žijeme v konzumním věku a nakupujeme víc, než potřebujeme. Za socialismu nám stačilo k životu všeho mnohem méně a proto se nám zdá, že byl život levnější. Ale vzpomínáte si, že auto neměl každý? Mladá rodina na něj roky šetřila, pomáhali i rodiče. Nová televize se kupovala na splátky, dnes si ji koupíte za pár tisíc z jedné výplaty.

Levnější neznamenalo vždy dostupnější

Do vzpomínek na minulý režim se často promítá ještě jeden důležitý rozdíl. Tehdejší ceny byly regulované a v mnoha případech pevně stanovené. Zákazník proto nemohl vybírat mezi desítkami značek, různými velikostmi balení a cenovými kategoriemi jako dnes. Pokud chtěl určitý výrobek, musel se spokojit s tím, co bylo právě v obchodě. A ne všechno, co bylo na papíře levné, se také dalo jednoduše koupit.

Nedostatek některého zboží, pořadníky a shánění výrobků přes známé patřily k realitě centrálně plánované ekonomiky. Úplatky obchodníkům byly běžnou praxí. Podplácelo se za šicí stroje, elektrické sporáky nebo kuchyňské linky, dokonce i za kvalitní hovězí na tatarák.

Dnes už takovým praktikám věří jen ti, kdo je zažili. Nebylo levněji, nežilo se dobře. Staré cenovky tak mohou vyvolávat příjemné vzpomínky, ale samy o sobě nevypovídají o tom, jak se lidem skutečně žilo. Když se k nim přidají výplaty, dostupnost zboží a další životní podmínky, vychází z toho mnohem složitější obraz těch „starých dobrých časů“.

Zdroje článku

Reklama

Reklama

Reklama

 
#