Podle policejních statistik z roku 2025 je každá devátá silniční nehoda způsobená srážkou se zvěří. Čísla jsou jen odhadem, protože pokud pod koly auta skončí zvíře, které nenapáchá velkou škodu, nikdo nehodu nehlásí. Právě podzim, kdy zvířata migrují za potravou, je kritický.
Ohradníky ani ekodukty zvířata vždy nezachrání
Každoročně policisté nabádají řidiče k opatrnosti, ale zvířatům to život nezachrání. Navzdory snaze správců komunikací budovat pachové ohradníky a reflexní prvky, které mají zvěř odradit, nefungují tato opatření stoprocentně a nejsou všude. Silná organizace myslivců se nijak zvlášť nesnaží o oplocení cest, které vedou lesem a volnou krajinou, a i s pachovými ohradníky šetří. U nových dálnic se na popud ochránců přírody budují tzv. ekodukty, ale tato řešení jsou spíše vzácná.
Navíc ani tato opatření nejsou všemocná.
Srnci a divočáci patří k nejčastějším obětem
Pětaosmdesát procent nahlášených srážek se zvěří tvoří srážky se srnci, kteří hlavně na podzim a v zimě přecházejí přes cesty a u menších cest dokonce chodí pravidelně za potravou. Ovocné stromy nikdo nesklízí a spadlé ovoce tvoří významné přilepšení v jejich jídelníčku. Když se k tomu přidají mlhy, krátké dny a námraza na cestách, která prodlužuje brzdnou stopu, někdy ani opatrná jízda nestačí.
Dalších deset procent z hlášených nehod tvoří srážky s divočáky. V okamžiku, kdy z polí na konci léta nebo začátkem podzimu zmizí kukuřice, divočáci se začnou ohlížet po jiném zdroji potravin a ani rušná silnice je nezastaví.
Většina obětí se do statistik vůbec nedostane
A tím střety aut s volně žijícími zvířaty nekončí.
Drobná zvířata, jako jsou zajíci nebo bažanti, ovšem v policejních statistikách nefigurují, protože při kolizi s nimi téměř nedochází k závažným dopravním nehodám,
potvrzuje Michal Bíl z Centra dopravního výzkumu.
Navzdory omezeným možnostem jak střetům se zvěří zabránit, policie nabádá k opatrné jízdě v místech, kde je u okrajů cest vysoká tráva, křoviny a les.
Platí, že velké množství střetů se zvěří je na rozhraní lesa a volné krajiny, ale také tam, kde se v blízkosti komunikací nachází pro zvěř vhodná potrava,
upřesnil Bíl.
V rizikových úsecích jsou často u cest umístěné výstražné dopravní značky, ale je hlavně na řidičích, aby zapomněli na spěch, zpomalili a plně se soustředili na řízení. Pokud řidič nejede v autě sám, měli by i pasažéři sledovat ve tmě potenciální riziko.
Kdy musí řidič přivolat policii?
Pokud pod koly aut skončí usmrcené zvíře, není majetkem toho, kdo ho srazil, a v případě, že si někdo naplánuje divočáka se šípkovou nebo srnčí guláš, vystavuje se obvinění z pytláctví. Stejně tak pokud zraněné zvíře uteče, má řidič povinnost o této situaci policii informovat. Myslivecké sdružení obdrží informaci o zraněném zvířeti a vážně zraněné nebo uhynulé zvíře odstraní.
Půl milionu mrtvých zvířat ročně
Smrt pod koly nacházejí i zvířata, která v žádné evidenci nejsou. Jsou to lišky, zajíci, ježci, dravci, holubi.
Podle zástupců Národní sítě záchranných stanic Českého svazu ochránců přírody právě střety s těmito zvířaty patří k nejčastějším. Záchranné stanice ročně přijmou přes deset tisíc drobných zvířat a kolem dvou tisíc z nich je prokazatelně zraněných na silnici. Ale to je jen zlomek z množství, které končí pod koly aut. Většina zvířat nepřežije a mnohým z nich nikdo nepomůže.
Vzhledem k tomu, že zvířata po střetu s auty téměř vždy na místě zahynou, lze velmi hrubě odhadnout, že do stanic se po kolizi s automobilem dostane méně než půl procenta zvířat. Tedy jich více než půl milionu ročně zahyne. Ale možná je toto číslo ještě mnohem, mnohem vyšší,
odhaduje Petr Stýblo z ČSOP.
Ani zvířata, která skončí v záchranných stanicích, nemají vyhráno a do přírody se vrátí méně než 20 % z nich.
Nezabráníme houstnoucí silniční dopravě, ale všichni můžeme dát nohu z plynu v době, kdy je riziko největší.