14. listopadu 1971 se americká sonda Mariner 9 stala prvním lidským objektem, který obíhal jinou planetu. Předstihla sovětské sondy jen o 13 dní a narazila na celoplanetární prachovou bouři. Přesto zmapovala 85 % Marsu a odhalila obří sopky i kaňony.
USA předstihly Sovětský svaz o pouhé dva týdny
Americká sonda Mariner 9 vstoupila na oběžnou dráhu Marsu 14. listopadu 1971 v 00:18 světového času a zapsala se do historie jako první umělý objekt obíhající kolem jiné planety. Hlavní motor hořel 915,6 sekundy, aby kosmickou loď zpomalil a zachytil do oběžné dráhy s parametry 1 398 × 17 916 kilometrů při sklonu 64,3 stupně.
Šlo o těsné vítězství v souboji studené války. Sovětská sonda Mars 2 odstartovala s náskokem 11 dnů, ale Mariner 9 ji na oběžné dráze předstihl o 13 dní. Třetí sovětská sonda Mars 3 dorazila o 18 dní později. Americká mise tak USA zajistila historické prvenství v dosažení oběžné dráhy cizího světa.
Prachová bouře zakryla celou planetu
Po příjezdu k rudé planetě čekalo vědce NASA nepříjemné překvapení. Celoplanetární prachová bouře zahalila Mars do husté mlhy prachu, která znemožnila jakékoliv detailní snímkování povrchu. Z oblaku prachu vyčnívaly pouze čtyři tmavé skvrny – vrcholy obřích sopek v oblasti Tharsis a Olympus Mons, které se tyčily nad prachovými mraky.
Plánované mapování 70 % povrchu během prvních tří měsíců se muselo odložit. Fotografie pořízené před polovinou ledna 1972 neukazovaly téměř žádné detaily marsovské krajiny. Teprve když bouře začala ustávat, sonda 2. ledna 1972 zahájila skutečné vědecké pozorování.
Mars ukázal dramatickou tvář
Jakmile se prach usadil, Mariner 9 začal odesílat snímky, které zcela změnily představu o Marsu. Planeta se ukázala jako geologicky aktivní svět s obrovskými sopkami, hlubokými kaňony a složitými povrchovými útvary.
Do února 1972 sonda identifikovala asi 20 sopek. Největší z nich – Olympus Mons – dosahuje výšky 15 až 30 kilometrů a má základnu o průměru 600 kilometrů. Jde o nejvyšší horu Sluneční soustavy, která zastíní všechny pozemské sopky včetně Mount Everestu.
Dalším monumentálním objevem byl systém kaňonů Valles Marineris, pojmenovaný právě po sondě Mariner 9. Táhne se více než 4 000 kilometrů východně od oblasti Tharsis, dosahuje šířky 200 kilometrů a v některých místech je hlubší než 7 kilometrů. Pro srovnání: Grand Canyon v USA měří jen 446 kilometrů.
Sonda také poprvé detailně vyfotografovala marsovské měsíce Phobos a Deimos – vrátila nejméně 80 snímků těchto malých kamenných těles obíhajících kolem rudé planety.
Stopy po vodě a složení atmosféry
Přístroje na palubě Marineru 9 odhalily v lednu 1972 velký systém rovnoběžných brázd táhnoucích se přes 1 700 kilometrů napříč oblastí Mare Sirenum. Tyto útvary vyvolaly spekulace o možné existenci tekoucí vody v dřívějších obdobích marsovské historie, i když data ze sondy neposkytla přesvědčivý důkaz.
Spektrometry na palubě potvrdily, že atmosféru Marsu tvoří převážně oxid uhličitý, a poprvé z oběžné dráhy detekovaly stopové množství vodní páry a ozonu. Obrovské množství příchozích dat vyvrátilo představu o geologicky mrtvé planetě.
Mise splnila všechny cíle a předčila očekávání
NASA 11. února 1972 oznámila, že Mariner 9 dosáhl všech stanovených cílů, přestože sonda pokračovala v odesílání užitečných dat až do léta. Poslední kontakt proběhl 27. října 1972 ve 22:32 světového času, kdy sonda vyčerpala zásoby plynného dusíku pro řízení polohy.
Za 11 měsíců provozu Mariner 9 zmapoval 85 % povrchu Marsu s rozlišením 1 až 2 kilometry a odeslal celkem 7 329 fotografií. Sonda odstartovala z mysu Canaveral na Floridě 30. května 1971 a vážila 997,9 kilogramu. Napájely ji solární panely, díky nimž měřila včetně rozložených panelů přibližně 6,9 metru.
Mariner 9 patří mezi nejvlivnější robotické mise kosmického věku. Sonda stále obíhá kolem Marsu na degradující se dráze – odhaduje se, že její zbytky dopadly na povrch rudé planety někdy v období 2020–2022.