Tři největší průmyslové velmoci kontinentu usilují o uvolnění emisních norem EU, aby ochránily své automobilky.
Přechod k elektromobilům v Evropě právě narazil na překážku značného politického významu. Tři největší ekonomiky kontinentu se dohodly, že se pokusí zvrátit jednu z nejambicióznějších environmentálních politik Evropské unie, jejímž cílem bylo do roku 2035 ukončit provoz vozidel se spalovacími motory.
Dohoda, která otřásá evropskou průmyslovou politikou
Jak informuje server Motorpasión, německý kancléř Friedrich Merz tuto dohodu odhalil po skončení zasedání Evropské rady minulý pátek. Ministr označil toto rozhodnutí za „historické“, i když připustil, že vyřešení dosud neuzavřených předpisů jak v Radě Evropské unie, tak v Evropském parlamentu zůstává nejisté. Podstatou dohody mezi Berlínem a Paříží, ke které se již zavázal připojit i Řím, je zmírnění emisních požadavků kladených na výrobce automobilů výměnou za podporu výroby vozidel v rámci hranic Evropské unie.
Jak vznikla směrnice, kterou nyní chtějí zrušit
Na počátku tohoto desetiletí Evropská unie schválila svůj plán dekarbonizace. Skandál „Dieselgate“, v jehož rámci několik výrobců manipulovalo s měřením emisí znečišťujících látek, urychlil rozhodnutí o očištění kontinentálního automobilového průmyslu. Odhalení, že se německé společnosti tajně domlouvaly s cílem brzdit pokrok v oblasti technologií pro snižování emisí, ještě více zpřísnilo postoj Bruselu, který se nakonec rozhodl zakázat prodej vozidel se spalovacím motorem od roku 2035.
Realita trhu se však střetla s dobrými regulačními úmysly. V roce 2025 měla přijít první zúčtování pro výrobce, kterým hrozily potenciálně astronomické pokuty. Mechanismus spočíval ve výpočtu průměrných emisí celé flotily prodané každou společností: za každý gram CO₂, který by překročil limit 93,6 gramů na kilometr, by byla uložena pokuta ve výši 95 eur za prodané vozidlo. Pro ilustraci na konkrétním příkladu: výrobce, který by prodal milion vozů a překročil limit o 10 gramů, by musel zaplatit 950 milionů eur.
Pokuty v řádu milionů, které urychlily změnu kurzu
Případ koncernu Volkswagen je obzvláště výmluvný: společnosti hrozily pokuty ve výši 1 500 milionů eur. Vzhledem k této perspektivě se členské státy na poslední chvíli dohodly na odkladu: limit emisí zůstal zachován, ale výpočet by se prováděl na základě celkového vozového parku prodaného v letech 2025 až 2027, v naději, že cenově dostupnější elektromobily sníží průměrné emise během tohoto období.
Na konci roku 2025 se země navíc dohodly na dalším kompromisu, který ještě čeká na formalizaci. Spalovací motory by mohly přežít i po roce 2035, avšak s 90% snížením emisí, což by v praxi omezovalo jejich použitelnost na vozidla vyšší třídy nebo prémiová vozidla. Tím se otevřela cesta pro plug-in hybridy a vozidla poháněná syntetickými palivy, která se vyrábějí uměle zachycováním CO₂, nebo vozidla poháněná vodíkem.
Zbývajících 10 % povolených emisí mělo být neutralizováno pomocí takzvaných čistých paliv, tedy paliv, při jejichž výrobě se zachycuje stejné množství oxidu uhličitého, jaké vozidlo uvolňuje během provozu. Odborníci z oboru však varují, že tato paliva i nadále produkují škodlivé částice, jako jsou oxidy dusíku a další mikroskopicky malé částice, které jsou vysoce škodlivé pro lidské zdraví.
Konkrétní návrh: co se mění a co se za to požaduje
Německo a Francie, s deklarovanou podporou Itálie, nyní navrhují zrušit povinnost kompenzovat těchto 10 % zbytkových emisí. V praxi by to znamenalo, že by se i nadále mohly prodávat automobily se spalovacím motorem poháněné jakýmkoli druhem paliva, a to bez dalších omezení.
Na oplátku dohoda vyžaduje rozhodný impuls pro výrobu vozidel „made in Europe“. Aby bylo možné získat tuto značku, musí být alespoň 70 % součástí automobilu, s výjimkou baterie, vyrobeno v Evropské unii. Kromě toho by minimálně 10 % baterie muselo pocházet z evropských zdrojů.
Označení „made in Europe“ by vyloučilo země, které sice mají s EU uzavřeny obchodní dohody, ale nenabízejí úplnou vzájemnost při obchodu se zbožím, jako je tomu například v případě Maroka. Vozidla s touto certifikací by opravňovala jejich kupující k získání veřejných dotací a mohla by spadat do nové kategorie nazvané „eCar“, což je koncept inspirovaný japonskými kei car, těch malých městských užitkových vozidel podléhajících méně přísným předpisům, což by v evropské verzi umožnilo uvádět na trh elektromobily s nižšími bezpečnostními požadavky, a tím snížit jejich konečnou cenu.
O co v této hře jde jednotlivým zemím
Pro Německo je motivace zřejmá. Jeho automobilový průmysl, nejmocnější na kontinentu, prochází hlubokou krizí. Skupina Volkswagen schválila v příštích letech 100 000 propuštění a nevylučuje uzavření až čtyř závodů na německém území, což je v historii tohoto výrobce bezprecedentní.
Tři němečtí automobiloví giganti, Volkswagen, Mercedes a BMW, byli při udržování svých prodejů, tržeb a zisků do značné míry závislí na čínském trhu. Tento trh se zhroutil právě v okamžiku, kdy společnosti provedly masivní investice do výroby elektromobilů, které se neprodávaly tak rychle, jak se předpokládalo. Společnost Mercedes, která dokonce oznámila plány na úplné upuštění od spalovacích motorů, byla nucena přehodnotit svou strategii.
Situaci ještě zhoršila cla uvalená Spojenými státy na všechny dovážené automobily, která zasáhla německé prodeje na druhé straně Atlantiku. Pokud se navíc potvrdí, že Washington pod vedením Donalda Trumpa nezavede přísné emisní normy, získají výrobci další argument pro to, aby i nadále sázeli na spalovací motory.
Francie naopak již delší dobu prosazuje větší protekcionismus vůči čínské konkurenci a vůči výrobě v zemích, jako je Maroko, které těží z obchodních dohod s EU, aniž by nabízely rovnocenné podmínky.
Francie se silně zasazuje o soustředění výroby v rámci Evropy, i když při vývoji svých cenově dostupnějších elektromobilů musela využít Čínu, jak tomu bylo v případě modelu Renault Twingo. Odborníci na trh se shodují, že Paříž vyvíjí tlak zejména na vytvoření kategorie eCar, z níž by měly prospěch modely jako budoucí malý vůz značky Renault, případný nový model značky Dacia nebo moderní reinterpretace legendárního Citroënu 2 CV.
Cesta ke schválení: obtížné získání většiny
Navzdory politickému vlivu těchto tří iniciativních zemí není schválení tohoto návrhu zdaleka jisté. Změna emisních předpisů a prosazení sázky na větší evropskou industrializaci vyžaduje podporu nejméně 15 z 27 členských států, které navíc musí představovat minimálně 65 % obyvatelstva Unie.
Země jako Španělsko by se mohly stát významnou překážkou. Španělská vláda se pevně drží obhajoby environmentálních požadavků a její automobilový průmysl prochází rozsáhlou transformací s cílem vyrábět elektromobily, zejména cenově dostupnější modely, které podle odhadů odvětví budou hnacím motorem růstu v příštích letech. Španělsko bylo navíc vstřícné vůči čínským investicím, což vedlo k tomu, že se společnosti jako Chery nebo Geely rozhodly usadit na španělském území.