Na konci roku 2024 nemělo v Česku registraci u praktického lékaře 554 tisíc pojištěnců, tedy přibližně pět procent populace. Nedostatek dostupné péče však nesouvisí pouze s počtem ordinací, ale také s tím, jak obtížné je získat nové lékaře do menších měst a regionů. Výzkum mezi mediky a mladými lékaři ukázal, že vedle finančních podmínek hrají významnou roli možnosti profesního růstu, kvalita specializačního vzdělávání i podmínky pro život.
Kolik lidí nemá svého praktického lékaře
Podle údajů Ministerstva zdravotnictví bylo ke konci roku 2024 evidováno 554 tisíc pojištěnců bez registrace u praktického lékaře. Z tohoto počtu připadalo 449 tisíc na dospělé a 105 tisíc na děti do 18 let.
Je však důležité rozlišovat mezi lidmi, kteří nejsou u praktického lékaře registrováni, a těmi, kteří se skutečně nemohou dostat ke zdravotní péči. Samotná absence registrace totiž automaticky neznamená, že člověk lékařské služby nevyužívá.
Mezi neregistrovanými jsou také cizinci a další skupiny pojištěnců, jejichž situace se může lišit od situace českých občanů. Počet lidí bez registrace proto nelze automaticky považovat za přesný počet osob, které nemají přístup k praktickému lékaři.
Proč mladí lékaři nechtějí do menších měst
Důvody, které mladé lékaře odrazují od práce v regionech, zkoumala Česká lékařská komora ve spolupráci s agenturou NMS Market Research. Šetření probíhalo od 2. června do 29. července 2026 a zapojilo se do něj 1 378 mediků a mladých lékařů.
Výsledky ukázaly, že rozhodování o budoucím působišti ovlivňuje více faktorů než samotná výše příjmu. Mezi nejčastěji uváděné překážky patří obavy z omezených možností profesního růstu a odborné stagnace. Respondenti zmiňovali také menší občanskou vybavenost a komplikace spojené s bydlením či stěhováním.
Pro začínající lékaře je důležité, aby měli možnost dále se vzdělávat, konzultovat složité případy se zkušenějšími kolegy a postupně získávat potřebnou praxi. Pokud mají pocit, že by v menší ordinaci zůstali s odbornými problémy sami, může to ovlivnit jejich rozhodnutí pracovat mimo velká centra.
Významnou roli hraje také dostupnost informací o volných místech pro specializační vzdělávání. Část respondentů uvedla, že přehled o těchto možnostech nemá.
Problémy se školením a zpětnou vazbou
Výzkum se zaměřil také na kvalitu specializačního vzdělávání. Z jeho výsledků vyplývá, že 88 procent mediků očekává pravidelný týdenní kontakt se školitelem, zatímco 56 procent mladých lékařů takový kontakt má.
Problémem je také zpětná vazba. Podle výsledků šetření ji 48 procent absolventů nedostává ani jednou ročně. Stejný podíl respondentů označil fiktivní zápisy v logbooku, který slouží k evidenci absolvované odborné přípravy, za běžnou nebo častou praxi.
Na samostatnou práci po dokončení studia se podle výzkumu cítí připraveno jen 38 procent studentů.
Výsledky upozorňují na význam kvalitního vedení mladých lékařů. Samotné otevření pracovního místa totiž nemusí stačit, pokud začínající lékař nemá zajištěné odborné vedení a podmínky pro další vzdělávání.
Co by mladé lékaře přimělo pracovat v regionech
Respondenti ve výzkumu hodnotili také opatření, která by mohla jejich rozhodnutí ovlivnit. K nejdůležitějším patří kvalitní mentoring, dostupnost školitele a podpora specializačního vzdělávání. Významnou roli mají také flexibilní pracovní úvazky a možnost absolvovat odbornou přípravu mimo velká zdravotnická centra.
Zájem vzbudila rovněž podpora bydlení nebo výhodnější nájemní podmínky. Výzkum tak ukazuje, že řešení nedostatku lékařů v menších městech nemusí spočívat pouze v jednorázových finančních pobídkách.
Pro mladé lékaře je důležité také prostředí, ve kterém budou žít. Dostupnost bydlení, škol, služeb a možností pro rodinný život může být při výběru pracoviště stejně podstatná jako samotná pracovní nabídka.
Výsledky zároveň naznačují, že zkušenosti získané během studia mohou ovlivnit pozdější rozhodnutí o působišti. Proto jsou důležité stáže a odborná praxe v regionálních nemocnicích i ordinacích.
Týmové praxe mohou pomoci zachovat dostupnost péče
Jedním z opatření, které má podpořit dostupnost praktických lékařů, jsou týmové praxe. V tomto modelu sdílejí jednu ordinaci nejméně dva lékaři, kteří si mohou rozdělit pracovní dobu a péči o pacienty.
Všeobecná zdravotní pojišťovna uvedla, že k 30. červnu 2026 evidovala 241 týmových praxí. Z toho 174 připadalo na ordinace praktických lékařů pro dospělé a 67 na ordinace praktických lékařů pro děti a dorost. Tyto ordinace podle VZP nově zaregistrovaly celkem 43 705 jejích klientů.
Model může pomoci zejména tam, kde se lékař blíží důchodovému věku a potřebuje postupně předat část pacientů mladšímu kolegovi. Místo náhlého ukončení provozu může ordinace pokračovat s více lékaři, kteří si rozdělí pracovní úvazky a odpovědnost za péči.
Týmová praxe může být výhodná také pro mladé lékaře, kteří potřebují odborné vedení nebo chtějí pracovat na částečný úvazek. Zkušenější kolega jim může pomoci s řešením složitějších případů a s postupným přebíráním pacientů.
Jakou roli hraje podpora zdravotních pojišťoven
VZP nabízí týmovým praxím zvláštní finanční podporu. Výše bonifikace závisí na splnění stanovených podmínek, například na navýšení kapacity ordinace a počtu nově registrovaných pacientů. Při splnění podmínek může celková měsíční bonifikace od zdravotních pojišťoven dosáhnout až 200 tisíc korun.
Nejde však o automatickou platbu pro každou ordinaci. Konkrétní výše podpory se odvíjí od splněných podmínek a počtu zapojených lékařů. Zájemci proto musí ověřit aktuální pravidla u své zdravotní pojišťovny.
Týmové praxe představují jednu z možností, jak zachovat provoz ordinací, rozšířit kapacitu a usnadnit generační výměnu. Samy o sobě ale nemusí vyřešit všechny příčiny nedostatku praktických lékařů.
Rozhodující nebude jen počet ordinací
Výzkum mezi mediky a mladými lékaři ukazuje, že dostupnost praktické péče závisí také na podmínkách, které lékařům umožňují v regionu dlouhodobě působit. Vedle finančního ohodnocení je důležité odborné vedení, možnost dalšího vzdělávání, přiměřená pracovní zátěž a podmínky pro rodinný život.
Pokud mají menší města přilákat nové lékaře, bude proto potřeba řešit nejen obsazování volných míst, ale také kvalitu pracovního prostředí a možnost profesního rozvoje. Týmové praxe mohou být jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout a současně zabránit tomu, aby ordinace po odchodu lékaře do důchodu zůstala bez nástupce.