Evropě dochází kapacity, tvrdí devět zemí. Česko žádá přísnější pravidla pro rodiny uprchlíků

Evropě dochází kapacity, tvrdí devět zemí. Česko žádá přísnější pravidla pro rodiny uprchlíků

uprchlíci z Ukrajiny | Zdroj obrázku: Vanja Stokic / shutterstock


Do evropské debaty o migraci vstupuje další citlivé téma. Devět členských států chce změnit pravidla, která umožňují přistěhovalcům přivést do nové země své nejbližší. Argumentují přetíženými školami, bydlením i zdravotnictvím. Co přesně jim vadí?


Devět států chce přísnější pravidla

Vypadá to, že Evropská unie stále častěji řeší problémy spojené s uprchlíky a přistěhovalci. Teď musí čelit nevoli devíti zemí, které upozorňují na další problém, který politika EU přináší. Slučování rodin uprchlíků je sice z morálního hlediska správné, ale zapomnělo se na problémy, které další příval cizinců do EU způsobuje.

S požadavkem na změnu pravidel se na Evropskou komisi obrátilo devět členských států včetně České republiky. Společný dopis adresovaný eurokomisaři pro migraci Magnusi Brunnerovi podepsali ministři z Česka, Rakouska, Bulharska, Finska, Řecka, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a Polska.

Zástupci zmíněných zemí upozorňují na problémy, se kterými se nyní země, které otevřely náruč uprchlíkům a následně jejich příbuzným, potýkají. Jedním z největších problémů je školství ve větších městech, kde je komunita uprchlíků a přistěhovalců nejsilnější. Kapacita škol i učitelů je omezená. Navíc, do škol přichází děti, které nemají odpovídající vzdělání a jejich školní docházka byla omezená. Kromě jazykové bariéry, která už tak komplikuje jejich začlenění, je potřeba ke každému z nich přistupovat individuálně a najít způsob, jak je dovzdělat, aby se mohly zařadit do kolektivu, kam věkově spadají.

Problém sahá i za zdi škol. Města se musí potýkat s nedostatkem bydlení, nevyhovující kapacitou mateřských škol, dětských lékařů, s omezenou nabídkou pracovních míst pro dospělé lidi bez vzdělání a jazykových znalostí.

Jmenované státy prostřednictvím svých ministrů žádají, aby evropská pravidla umožňovala lépe reagovat na problémy, které slučováním rodin vznikají.

Nejde jen o děti, ale o celou rodinu

Slučování rodin je jedním z důležitých principů evropské migrační politiky. Jeho smyslem je umožnit lidem, kteří v některém členském státě legálně žijí, aby za nimi mohli přicestovat jejich nejbližší. Nejde tedy o neomezené právo přivést do Evropy libovolný počet příbuzných. Evropská pravidla stanovují, kdo může o sloučení požádat a za jakých podmínek. Jenže už neřeší, jak příchozím cizincům vytvořit odpovídající zázemí, které by nebylo na úkor obyvatel jednotlivých zemí.

Na papíře to vypadá lépe než v praxi

Základním předpisem je směrnice Rady 2003/86/ES, která byla přijata už v roce 2003. Ta řeší právo na sloučení manžela či manželky a nezletilých dětí. Směrnice stanovuje pravidla i pro dospělé děti, rodiče a další příbuzné. V těchto případech už má každý členský stát možnost stanovit si podmínky pro příjezd širšího příbuzenstva.

Státy si mohou stanovit podmínky, jako jsou dostatečné příjmy, zdravotní pojištění atd. Ale to nevytvoří nová místa ve školkách, nenavýší kapacitu tříd a učitelů ve školách, ani nevytvoří dostupné rodinné bydlení.

Zvláštní režim platí pro lidi, kterým byl přiznán status uprchlíka. Evropská legislativa je v těchto případech „měkčí“, protože tato skupina lidí se nachází v obtížné situaci a jejich návrat do země původu je téměř nemožný.

České školy už mají s integrací zkušenosti

Argument o zátěži škol má v českém prostředí konkrétní pozadí. Zátěžovou zkouškou pro integraci se stal příliv lidí z Ukrajiny po ruské invazi. Čísla jsou překvapující a přesto to náš systém škol zvládl. Je však otázkou, kde má limity.

Podle údajů ministerstva školství studovalo na jaře 2026 v českém regionálním školství více než 80,7 tisíce dětí a žáků s ukrajinským občanstvím. Z toho přes 54 tisíc tvořili žáci a děti v kategorii azylantů, do níž ministerstvo zahrnuje také osoby s dočasnou či doplňkovou ochranou a žadatele o azyl. Nejčastěji jde o žáky základních škol. V celkovém počtu žáků základních škol představují ukrajinští azylanti 3,9 procenta.

Množství těchto dětí je v českých regionech rozdílné. Někde chodí do školy jen pár z nich, v Mariánských Lázních, v Karlových Varech, Plzni nebo Tachově, se začínají první problémy s nárůstem nových dětí ukazovat. Právě v takových místech je na místě začít řešit kapacitu škol, školek, jazykovou podporu nebo více pedagogů.

Nikdo nechce, aby děti vyšly do ulic proto, že nemají ve škole dostatek tříd, učitelů nebo záchodů, jako se to stalo ve Francii.

České školství si zaslouží pochvalu, jak se dokáže s nelehkou situací vypořádat, ale je určitě správné, že se Česko připojilo k zemím, které chtějí s Evropskou komisí otevřít debatu o revizi současné směrnice. Ministři se shodli, že pro řešení problému, který se na EU valí, nestačí omezení jednotlivých zemí, ale je třeba, aby EU přišla s dlouhodobě udržitelnými pravidly, která umožní členským státům lépe kontrolovat, za jakých podmínek se mohou rodiny slučovat. Je nezbytné najít rovnováhu mezi pomocí migrantům a mezi jistotami obyvatel EU.

Devět států včetně Česka nyní žádá, aby se o této rovnováze začalo jednat znovu. Jejich argumentem je, že solidarita s lidmi prchajícími před válkou a pronásledováním musí mít také praktickou stránku. Školy, obce ani zdravotnická zařízení nemají neomezené kapacity. Zda Evropská komise jejich výzvu vyslyší a jakou podobu případná změna dostane, ukážou až další jednání.

Zdroje článku

Reklama

Reklama

Reklama

 
#