Český důchodový systém čeká v dalších desetiletích výrazná demografická zkouška. Pokud bude nízká porodnost pokračovat, na trh práce bude postupně vstupovat méně mladých lidí, zatímco počet seniorů poroste. Bývalý předseda poradního orgánu vlády pro penzijní reformu Vladimír Bezděk upozorňuje, že samotné zvyšování důchodového věku tento problém nevyřeší. Vedle demografického vývoje považuje za důležité také soukromé spoření na stáří a změny v nastavení penzijního systému.
Nízká porodnost jako dlouhodobé riziko
Podle Vladimíra Bezděka souvisí stárnutí populace se dvěma hlavními faktory: lidé se dožívají vyššího věku a současně se rodí méně dětí. Právě dlouhodobě nízkou porodnost považuje za zvlášť závažné riziko pro budoucí financování důchodů.
Ale jestli se nebudou rodit děti, tak za dvacet až třicet let nebudou na trhu práce mladí lidé. Pak nám prodlužování věkové hranice moc nepomůže, protože do systému nebude mít kdo přispívat,
uvedl Bezděk v rozhovoru pro časopis Statistika&My, který vydává Český statistický úřad.
Jeho varování má oporu v aktuálním demografickém vývoji. V roce 2025 se v Česku narodilo 77 636 dětí, nejméně od začátku statistického sledování v roce 1785. Úhrnná plodnost, která vyjadřuje průměrný počet dětí na jednu ženu při zachování tehdejších měr plodnosti, klesla na 1,28 dítěte. Počet narozených se snižoval už čtvrtým rokem v řadě.
Tyto údaje ukazují na výrazný pokles porodnosti, neznamenají však, že by budoucí vývoj důchodového systému byl předem rozhodnutý. Výslednou bilanci ovlivní také zaměstnanost, produktivita práce, migrace, hospodářský růst a případné změny důchodových pravidel.
Bezděk, který dnes působí jako předseda představenstva investiční společnosti Avant, se důchodovým systémem a veřejnými financemi zabývá téměř tři desetiletí. Vedl dvě komise zaměřené na důchodovou reformu. Pro plánování budoucích penzí považuje za zásadní demografické projekce na 50 až 70 let, které je nutné spojovat s makroekonomickými údaji o výkonu ekonomiky, produktivitě a zaměstnanosti v jednotlivých věkových skupinách.
Jakou část příjmu by měl zajistit stát a kolik si lidé mají našetřit
Jednu univerzální částku, kterou by si měl každý člověk odložit na důchod, Bezděk nepovažuje za realistickou. Záleží například na tom, zda má člověk vlastní splacené bydlení, nebo bude i ve stáří platit nájem. Významnou roli hrají také jeho pracovní kariéra, příjmy a rodinná situace.
Bezděk by považoval za vhodné, aby soukromé příjmy ve stáří dosahovaly alespoň třetiny státního důchodu. Jde o jeho osobní doporučení, nikoli o závazné pravidlo nebo částku, která by byla vhodná pro každého bez rozdílu.
Podle něj je potřeba vést debatu o tom, jakou životní úroveň má garantovat stát a jakou část zabezpečení mají lidé zajistit vlastními úsporami. Připomíná, že důchodový systém musí zohledňovat jak vazbu mezi výší penze a předchozími příjmy, tak potřebu zajistit určitou minimální úroveň příjmu ve stáří.
V mezinárodním srovnání přitom nelze české důchody hodnotit jediným číslem. Výsledky se liší podle toho, zda se porovnávají současné průměrné penze, budoucí modelové důchody, čisté či hrubé náhradové míry a lidé s různými příjmy. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své publikaci Pensions at a Glance 2025 upozorňuje mimo jiné na vysoké odvody do českého důchodového systému a na to, že pracovní populace bude v dalších desetiletích ubývat.
Třetí pilíř: poplatky a dlouhodobé investování
Prostor ke změnám vidí Bezděk také v doplňkovém penzijním spoření a v transformovaných fondech, ve kterých zůstává část klientů se starším typem penzijního připojištění. Podle něj by snížení poplatků mohlo zvýšit čistý výnos klientů, aniž by bylo nutné měnit samotné investice.
U transformovaných fondů je omezením každoroční garance nezáporného výnosu. Tato podmínka podle Bezděka vede penzijní společnosti k opatrnějšímu investování. Taková strategie omezuje některá rizika, zároveň však může znamenat nižší potenciální výnos v dlouhém časovém horizontu.
V rozhovoru Bezděk uvádí, že v transformovaných fondech zůstávají téměř dva miliony klientů a řada z nich je mladší 45 let. Jde o údaj uvedený v rozhovoru; pro přesný aktuální počet klientů je nutné vycházet z nejnovějších statistik příslušných institucí.
Dlouhodobější investování podle Bezděka může nabídnout vyšší potenciální výnos, ale nese také riziko poklesu hodnoty investic. Výsledek není zaručený a záleží na zvolených produktech, poplatcích, vývoji trhů i době, po kterou člověk investuje.
Za důležité považuje začít spořit co nejdříve, i kdyby šlo zpočátku jen o několik set korun měsíčně. Pravidelné odkládání menších částek může v dlouhém období využít efekt složeného úročení. Samotná délka investování ale nezaručuje zisk ani neodstraňuje investiční riziko.
Proč se podle Bezděka mění vztah mezi výdělkem a důchodem
Bezděk upozorňuje také na dlouhodobý vývoj českého důchodového systému, který podle něj postupně posiluje význam minimální garantované penze a oslabuje vazbu mezi výší předchozích výdělků a výsledným důchodem.
Tento trend popisuje jako postupné přibližování k systému, v němž jsou rozdíly mezi nízkými a vysokými důchody relativně menší. Výraz „rovný důchod“ přitom používá s nadsázkou. Neznamená to, že by všechny důchody byly stejné, ale že se podle jeho názoru může relativní rozdíl mezi nimi postupně zmenšovat.
Jde o jeho hodnocení a očekávání budoucího vývoje, nikoli o tvrzení, že český systém již funguje jako jednotný důchod pro všechny. Výše penze se i nadále odvíjí od pravidel stanovených zákonem a od individuální historie pojištění.
Zahraniční modely: kombinace státního a soukromého zabezpečení
Jako inspiraci pro Česko Bezděk uvádí několik zemí, které kombinují veřejné důchody s dalšími formami zabezpečení na stáří.
V Nizozemsku hraje vedle státního důchodu významnou roli zaměstnanecké penzijní zabezpečení, na němž se podílejí zaměstnavatelé. Švýcarsko kombinuje státní systém s povinným zaměstnaneckým zabezpečením a dobrovolnými úsporami.
Ve Švédsku je veřejný důchod tvořen několika složkami. Vedle příjmové penze existuje také fondová prémiová složka, do které se odvádí 2,5 procenta důchodového příjmu. Účastníci si mohou vybírat fondy, případně využít státní výchozí investiční variantu. Tuto složku je přesnější označovat jako součást veřejného důchodového systému než jako samostatný druhý pilíř.
Austrálie zase kombinuje státní důchod s povinným zaměstnaneckým spořením, které tvoří důležitou součást zabezpečení řady pracujících.
Bezděk z těchto příkladů vyvozuje, že budoucí zabezpečení na stáří by nemělo stát pouze na jednom zdroji. Podle něj je vhodnější kombinovat státní důchod s dalšími formami spoření, aby lidé nebyli závislí jen na jediné složce příjmů.
Co doporučuje mladým lidem
Lidem, kteří právě vstupují na pracovní trh, Bezděk doporučuje využívat možnosti získat zkušenosti v zahraničí a následně je uplatnit doma. Za stejně důležité ale považuje začít myslet na finanční zabezpečení ve stáří už od prvních pravidelných příjmů.
Podle něj není nutné spořit od začátku vysoké částky. Podstatné je vytvořit si návyk a odkládat peníze pravidelně, s možností úložky postupně zvyšovat podle toho, jak rostou příjmy.
Demografický vývoj bude pro české důchody v příštích desetiletích významnou výzvou. Nízká porodnost však není jediným faktorem, který rozhodne o jejich budoucnosti. Vedle počtu budoucích pracovníků budou hrát roli také zaměstnanost, hospodářská produktivita, migrace a politická rozhodnutí o parametrech důchodového systému.