Exkluzivně pro Techzpravy.cz vysvětluje doc. RNDr. Robin Kundrata, Ph.D., co mohou brouci uchovaní v jantaru nebo současné druhy odhalit o evoluci hmyzu. Rozhovor ukazuje, jak vědec skládá příběh z fosilních nálezů, morfologie a genetických dat.
Co může brouk uvězněný v jantaru prozradit o životě před miliony let? Entomolog Robin Kundrata z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v rozhovoru pro Techzpravy.cz vysvětluje, jak vědci z fosilií určují příbuznost dávných a dnešních druhů a jak rentgenová tomografie umožňuje nahlédnout i dovnitř zkamenělého hmyzu.
Řeč přijde také na to, proč se výsledky genetických analýz někdy rozcházejí s tím, co vědci vyčtou ze stavby těla, nebo kde se dodnes skrývají nepopsané druhy. Kundrata přibližuje i význam brouků pro ekosystémy a vysvětluje, proč jejich ochrana závisí na tom, zda mají kde žít.
1. Jaké informace o dávném hmyzu lze získat z fosilie zachované v jantaru?
Jantar dokáže uchovat hmyz v mimořádných detailech, často i takových, které se u jiných typů fosilií nezachovají. Porovnáním těchto nálezů s dnešními druhy můžeme sledovat, jak se hmyz v průběhu milionů let vyvíjel, kdy se objevovaly různé evoluční novinky nebo jaké skupiny existovaly již v dávné minulosti. Fosilie nám také pomáhají zpřesňovat odhady stáří jednotlivých evolučních linií. Zároveň poskytují cenné informace o tehdejších ekosystémech a někdy dokonce zachycují i chování hmyzu nebo jeho interakce s jinými organismy.
2. Jak se určuje, zda fosilní brouk patří k již známé skupině, nebo představuje odlišnou vývojovou větev?
Základem je podrobné studium morfologických znaků a jejich porovnání se známými fosilními i současnými druhy. Pokud máme dostatek informací, můžeme využít také fylogenetické analýzy, které nám pomáhají rekonstruovat evoluční příbuznost jednotlivých skupin. Velkou roli ale stále hrají zkušenosti taxonoma a jeho schopnost vyhodnotit význam jednotlivých znaků. Určitá míra subjektivity je proto nevyhnutelná, zvláště pokud fosilie není dokonale zachovaná. Navíc u hmyzu starého desítky milionů let nemáme k dispozici DNA, takže naše závěry vycházejí především z omezených morfologických dat a mohou se s novými objevy vyvíjet či měnit.
3. Co je na jantaru pro vědce cenné a co naopak může při interpretaci zkreslit?
Největší předností jantaru je mimořádně detailní trojrozměrné zachování organismů, často i struktur, které u jiných typů fosilií vůbec nevidíme. Musíme si ale uvědomit, že jantar neposkytuje úplný obraz tehdejší přírody. Do pryskyřice se totiž dostávaly především organismy žijící v blízkosti stromů, které ji produkovaly, a některé skupiny organismů tak mohou být výrazně nadreprezentované, zatímco jiné téměř chybějí. Navíc může během fosilizace docházet k deformacím nebo ztrátě některých struktur. Při interpretaci těchto nálezů proto musíme být opatrní.
4. Jaké nové možnosti přinesly moderní technologie, například rentgenová tomografie, do výzkumu hmyzu zachovaného v jantaru?
Moderní technologie, jako je rentgenová mikrotomografie, nám umožňují studovat i struktury, které jsou při pozorování běžnými technikami skryté. Dokážeme díky nim vytvořit detailní trojrozměrné modely fosilního hmyzu a v některých případech dokonce odhalit i jeho vnitřní anatomii včetně např. genitálií, které hrají v systematice hmyzu nezanedbatelnou roli. Získáváme tak nové informace o stavbě těla, které mohou být zásadní pro určení příbuzenských vztahů a pochopení evoluce jednotlivých skupin.
5. Dokážou vás ještě nálezy brouků v jantaru překvapit? A mohou změnit naše dosavadní představy o jejich evoluci?
Rozhodně ano. Přestože dnes máme poměrně dobrou představu o hlavních etapách evoluce brouků, fosilní nálezy nás stále dokážou překvapit. Může jít například o objev organismu s nečekanou kombinací znaků, která nám pomůže lépe pochopit příbuzenské vztahy mezi jednotlivými skupinami či evoluci některých důležitých jevů, jako je např. bioluminiscence. Velmi zajímavé jsou také nálezy, které dokládají, že některé evoluční linie existovaly mnohem dříve, než jsme předpokládali, nebo že měly v minulosti zcela jiné geografické rozšíření.
6. Jak moderní genetické metody mění naše představy o příbuznosti brouků a jejich systematickém zařazení?
Moderní molekulární metody nám umožňují porovnávat genetickou informaci jednotlivých druhů a rekonstruovat jejich evoluční příbuznost. Často tak odhalujeme vztahy, které bychom pouze na základě vnějšího vzhledu nedokázali rozpoznat. Ukazuje se například, že některé skupiny, které jsme dlouho považovali za blízce příbuzné, ve skutečnosti patří do odlišných evolučních linií, nebo naopak. Tyto poznatky pak vedou ke změnám v klasifikaci, někdy i k vymezení nových čeledí či podčeledí.
7. Co dělat, když genetický strom a morfologické znaky ukazují na odlišné vztahy?
Takové situace nejsou nijak výjimečné a často představují zajímavou vědeckou výzvu. Rozpory mohou vznikat například v důsledku konvergentní evoluce, kdy se podobné znaky vyvinuly nezávisle u nepříbuzných skupin jako adaptace na podobné ekologické podmínky, ale také kvůli nedostatkům v použitých datech či metodách. Přestože genetické analýzy výrazně zpřesnily naše dřívější představy o evolučních vztazích odvozených pouze z morfologických znaků, jejich výsledky bychom neměli automaticky považovat za správnější a nekriticky přijímat. Oba přístupy totiž mají svá omezení a případné rozpory je potřeba kriticky vyhodnotit.
8. Jak se zajišťuje, aby popis nového druhu mohl později ověřit jiný vědec?
Důležitým faktorem je uchování takzvaného typového materiálu, tedy exemplářů, na jejichž základě byly nové druhy popsány, ve vědeckých sbírkách, kde jsou přístupné dalším badatelům. Ti tak mohou původní popis nezávisle ověřit nebo přehodnotit. Stále častěji se navíc ve veřejně přístupných databázích zveřejňují detailní fotografie či trojrozměrné modely. Pokud byla získána genetická data, příslušné sekvence se zpravidla ukládají do databází, jako je např. GenBank.

9. Lze získat DNA z hmyzu zachovaného v jantaru nebo ze starých muzejních exemplářů?
Z hmyzu zachovaného v druhohorním či třetihorním jantaru se dosud nepodařilo spolehlivě získat původní DNA. Takže Jurský park nám zatím nehrozí. DNA totiž postupně degraduje a ani jantar ji nedokáže uchovat po desítky milionů let. Jiná situace je u historických exemplářů uložených v muzejních sbírkách, kde lze díky moderním metodám získat genetická data i ze vzorků starých více než sto let. Tady však nastávají jiné problémy – DNA bývá značně poškozená a její získání může navíc vyžadovat odběr části těla unikátního a nenahraditelného exempláře.
10. Proč je hmyz tak rozmanitý a co vědci stále nevědí o jeho druhovém bohatství?
Hmyz je evolučně prastarou skupinou, která se během stovek milionů let dokázala přizpůsobit nejrůznějším podmínkám a osídlit prakticky všechna suchozemská i sladkovodní prostředí. Díky řadě evolučních inovací a adaptací si vytvořil neuvěřitelné množství životních strategií. Přestože dnes známe více než milion druhů hmyzu, jde pravděpodobně jen o zlomek jeho skutečné rozmanitosti. Obrovské množství druhů stále čeká na objevení a vědecké popsání, zejména mezi drobnými zástupci blanokřídlých, dvoukřídlých a brouků.
11. Jak klimatické změny ovlivňují rozšíření druhů hmyzu a jaké důkazy to potvrzují?
Klimatické změny významně ovlivňují geografické rozšíření hmyzu. S rostoucími teplotami se některé teplomilné druhy šíří do oblastí, kde dříve nemohly přežívat, například dále na sever nebo do vyšších nadmořských výšek. Naopak některé chladnomilné druhy postupně ztrácejí vhodná stanoviště. Tyto změny dokládají dlouhodobá sledování výskytu hmyzu a porovnávání současných údajů s historickými záznamy. Šíření některých druhů může mít také zdravotní důsledky. Například komáři, kteří přenášejí původce závažných onemocnění, se postupně dostávají i do nových oblastí Evropy. Samozřejmě je ale při interpretaci šíření hmyzu potřeba zohlednit také další faktory, zejména změny prostředí způsobené lidskou činností.
12. Jakou roli hrají brouci v ekosystémech, které lidé běžně považují za nezajímavé?
Brouci zastávají v přírodě obrovské množství ekologických rolí. Jsou predátory, býložravci, opylovači i organismy podílejícími se na rozkladu odumřelé organické hmoty. Velmi důležití jsou například v tlejícím dřevě, půdě nebo trusu, tedy v prostředích, která lidé často přehlížejí. Přispívají zde ke koloběhu živin, regulují populace jiných organismů a sami představují potravu pro řadu živočichů. Jejich úbytek tak může zásadně ovlivnit fungování mnoha ekosystémů.
13. Proč při ochraně brouků nestačí zaměřit se pouze na jednotlivé ohrožené druhy?
Ochrana jednotlivých ohrožených druhů je důležitá, ale neměli bychom zapomínat na ochranu celých společenstev a jejich prostředí. Například u brouků vázaných na odumřelé dřevo nestačí chránit pouze konkrétní druh, ale je potřeba zajistit dlouhodobou dostupnost vhodných stanovišť, včetně starých stromů a dřeva v různých stadiích rozkladu. Taková opatření pak mohou reálně prospívat stovkám dalších druhů organismů.
14. Skrývají se ještě ve světových muzejních sbírkách dosud neobjevené druhy hmyzu?
Rozhodně ano, a je jich asi daleko více, než by člověk čekal. Nové druhy totiž neobjevujeme pouze během expedic do tropických pralesů, ale také při studiu materiálu uloženého v muzejních sbírkách. Některé exempláře tam čekají na odborné zpracování mnohdy desítky i více let, převážně proto, že nás taxonomů je pořád málo. Muzejní sbírky navíc představují nenahraditelný zdroj informací o historickém rozšíření druhů, včetně těch, které již mohly vyhynout, protože jejich původní prostředí bylo nenávratně zničeno.
15. Jakou roli může při určování druhů hrát umělá inteligence a co musí stále posoudit taxonom?
Umělá inteligence může výrazně urychlit určování známých druhů hmyzu, například automatickým vyhodnocováním fotografií, a pomoci při zpracování velkého množství materiálu. Její spolehlivost však závisí na kvalitě dostupných dat, ze kterých se učí, a problémem tak zůstávají zejména vzácné, málo známé nebo dosud nepopsané druhy. Při jejich vědeckém popisu je stále nezastupitelná role taxonoma, který musí kriticky posoudit diagnostické znaky, porovnat materiál s již známými druhy a vyhodnotit, zda skutečně představuje nový druh.
16. Kterou běžnou představu o broucích by podle vás veřejnost měla přehodnotit?
Především bych byl rád, kdyby si lidé uvědomili, co to vlastně brouci jsou. Brouci totiž představují pouze jeden z mnoha řádů hmyzu a ne každý hmyz je tedy brouk, ačkoliv se tak v běžné řeči často označují i ploštice, kobylky nebo zástupci jiných hmyzích skupin. Především bych však chtěl upozornit na jejich neuvěřitelnou rozmanitost. V současnosti známe přibližně 450 tisíc druhů brouků, což znamená, že téměř každý čtvrtý známý druh živočicha na naší planetě je brouk. Přitom jejich rozmanitost stále není zdaleka prozkoumaná. Jen v poslední době vědci popíšou přibližně dva až tři tisíce nových druhů brouků každý rok! Stále tak jako taxonomové máme ohromné množství práce před sebou, abychom tu obrovskou diverzitu na naší planetě popsali.
