Americký prezident Donald Trump na sociální síti zveřejnil mapu, na níž je strategická Hormuzská úžina označena jako „nové území Spojených států“. Prezident tvrdí, že USA mají nad průlivem díky námořní blokádě kontrolu. Podle odborníků ale ani vojenská převaha, ani prezidentské prohlášení nemohou z úžiny udělat americké území.
Trump nejprve v pátek uvedl, že po porážce Íránu hodlá Hormuzskou úžinu prohlásit za území Spojených států.
Až porazíme Írán, který s námi válku velmi těžce prohrává, prohlásíme Hormuzský průliv za území Spojených států.
O několik dní později svůj záměr prezident USA zopakoval. Argumentoval především tím, že americká námořní blokáda podle něj funguje a Washington má nad strategickou vodní cestou totální kontrolu. V úterý pak na své sociální síti Truth Social zveřejnil mapu, na níž je průliv skutečně označen jako nové americké území.
Strategický Hormuzský průliv
Hormuzský průliv leží mezi Íránem a Ománem a spojuje Perský záliv s Ománským zálivem a Arabským mořem. Je jedním z nejdůležitějších energetických uzlů planety. V roce 2024 jím podle amerického Úřadu pro energetické informace procházelo v průměru kolem 20 milionů barelů ropy denně, což odpovídalo přibližně pětině světové spotřeby ropných produktů.
Význam průlivu dalece přesahuje samotné Spojené státy. Přibližně 84 % ropy a kondenzátu a 83 % LNG přepravovaného přes Hormuz v roce 2024 mířilo na asijské trhy. Pokud by průliv zůstal dlouhodobě uzavřený, nestačilo by jednoduše použít jinou námořní trasu.
Právě proto není válka mezi Spojenými státy a Íránem pouze regionálním konfliktem. Jak upozorňují ekonomové Lutz Kilian, Michael Plante a Alexander W. Richter, uzavření Hormuzského průlivu představuje geopolitický ropný šok, který může zasáhnout světovou ekonomiku prostřednictvím omezení dodávek a růstu cen energií.
USA stále nemají válku vyhranou
Válka mezi USA, Izraelem a Íránem začala 28. února a ani po téměř půl roce není jasné, jak skončí. Americké a izraelské údery výrazně poškodily íránské vojenské kapacity a zabily řadu představitelů režimu. Donald Trump proto opakovaně tvrdí, že Írán je těžce poražen. Analytici ale upozorňují, že Spojené státy zatím nedokázaly vojenské úspěchy změnit v rozhodující politické vítězství.
Írán zároveň neustále průliv využívá jako jeden z hlavních nástrojů k odporu. Teherán tvrdí, že průliv zůstane uzavřený, dokud Washington nesplní podmínky předchozí dohody a nezruší blokádu íránských přístavů a některé sankce.
Šance USA na vojenské vítězství proto nelze jednoduše zaměnit za šanci na politické vítězství. Washington může dál ničit íránskou infrastrukturu, zasahovat vojenské cíle a udržovat námořní tlak, zároveň však potřebuje přimět Teherán k dohodě, která ukončí konflikt a obnoví bezpečnou plavbu.
Trump nemůže záliv prohlásit za americký
Americký prezident svou argumentaci staví na tom, že americká námořní blokáda omezuje pohyb lodí a Washington má podle něj nad průlivem kontrolu. Jenže vojenská kontrola není totéž jako vlastnictví území.
„Podle amerického práva nestačí územní nárok prostřednictvím prohlášení nebo prezidentského dekretu. Nejprve musí být splněny důležité ústavní požadavky,“ vysvětlil Jason Chuah, profesor námořního práva na Londýnské univerzitě v rozhovoru pro CNN.
Trumpova deklarace proto sama o sobě nic nemění. Z pohledu mezinárodního práva je situace ještě komplikovanější: jednostranná anexe cizího území je v rozporu s principy Charty OSN. Podle profesora Simona Baughena ze Swansea University by získání íránských teritoriálních vod v Hormuzu mělo právní základ pouze tehdy, pokud by s jejich předáním Spojeným státům souhlasil samotný Írán.
Trump tak může mapu překreslit jedním příspěvkem, skutečnou hranici tím ale neposune. Aby se Hormuz stal americkým územím, nestačila by ani dlouhodobá přítomnost amerického námořnictva, ani blokáda, ani případné vojenské vítězství nad Íránem.