Český bankovní sektor dosáhl v roce 2025 čistého zisku 126,8 miliardy korun, což bylo o 5,3 miliardy více než v předchozím roce. Bilanční suma bank ke konci roku činila 11,431 bilionu korun. Podle údajů České národní banky se zároveň změnila struktura výnosů: úrokové výnosy bank meziročně klesly, zatímco výnosy z poplatků a provizí vzrostly.
Pro běžného klienta je přitom zajímavá otázka, z čeho banky vlastně vydělávají nejvíce. Poplatky, které člověk vidí na výpisu, představují jen jednu část příjmů. Významnou roli hraje především úrokový rozdíl mezi tím, kolik banka získá ze svých aktiv a kolik vyplatí klientům na vkladech.
Rekordní zisky bank
České banky a spořitelny v roce 2025 zvýšily svůj souhrnný čistý zisk na 126,8 miliardy korun. Zisk z finanční a provozní činnosti vzrostl meziročně o 12 miliard na 260,2 miliardy korun.
Současně však úrokové výnosy bank klesly o 75,6 miliardy na 451,9 miliardy korun. Naopak výnosy z poplatků a provizí se zvýšily o 4,8 miliardy na 70,1 miliardy korun. Samotný růst čistého zisku tedy nelze vysvětlit pouze vyššími úroky z úvěrů.
Dobrou představu o struktuře bankovních příjmů nabízí například Komerční banka. Její provozní výnosy za rok 2024 tvořily zhruba ze 71 procent čisté úrokové výnosy, z 19 procent poplatky a provize a z 10 procent výnosy z devizových a finančních operací.
Poplatky tedy rozhodně nejsou jediným ani hlavním zdrojem příjmů bank.
Hypotéka nemusí být pro banku tak výnosná, jak se zdá
Když se řekne bankovní zisk, mnoho lidí si automaticky představí hypotéky. Jde o velké úvěry, často na desítky let, a klient za ně bance zaplatí značnou částku na úrocích.
Výnosnost hypotéky je ale potřeba posuzovat jinak než podle úrokové sazby, kterou vidí klient. Banka musí zohlednit například cenu peněz, úrokové riziko, kapitálové požadavky, úvěrové riziko i provozní a distribuční náklady.
Příklad uvedený finančním matematikem Josefem Uchytilem pracuje s hypotékou ve výši 2 milionů korun a klientskou sazbou kolem 5 procent. Po započtení nákladů spojených s financováním a dalšími faktory vychází v jeho analytickém modelu čistá marže přibližně na 0,4 procenta ročně, tedy asi 8 000 korun ročně u dvoumilionové hypotéky. Jde ovšem o modelový výpočet, nikoli o oficiální statistiku ČNB.
Zajímavé je, že samotná výše úroku hypotéky nemusí vypovídat o tom, kolik banka skutečně vydělá. V roce 2016 byly hypotéky podle stejného modelu poskytovány přibližně za 1,7 procenta, zatímco pětiletý úrokový swap stál kolem 0,4 procenta. Hrubý rozdíl tak byl větší než v období, kdy hypotéky nabízely sazby kolem pěti procent.
Zlatý důl může být v penězích, které necháváme ležet
V bankovním prostředí se používá pojem „sedlina“. Označuje část prostředků na běžném účtu, která se dlouhodobě prakticky nemění. Klient ji drží jako rezervu a běžně ji neutratí ani nevybere.
Právě takové peníze mohou být pro banku zajímavým zdrojem financování. Banka totiž nemusí mít na účtu klienta peníze fyzicky „odložené“. Vklady představují závazek banky vůči klientovi a banka s prostředky v rámci pravidel svého hospodaření pracuje prostřednictvím svých aktiv.
Jednou z možností je umístit přebytečnou likviditu u České národní banky. Dvoutýdenní repo sazba ČNB činí od 19. června 2026 na úrovni 3,75 procenta. ČNB tuto sazbu následně ponechala beze změny také na svém srpnovém jednání.
To ale neznamená, že banka automaticky získává 3,75 procenta jako čistý zisk z každé koruny na běžném účtu. Výnos závisí na tom, jak banka s likviditou skutečně nakládá, jaké má náklady a jaké regulatorní požadavky musí splňovat.
Proto je přesnější mluvit o potenciálně velmi levném zdroji financování banky, nikoli o bezrizikovém zisku 3,75 procenta z každého běžného účtu.
Kolik může banka vydělat na průměrné domácnosti?
Pro ilustraci lze použít analytický model publikovaný Josefem Uchytilem. Ten na základě údajů ČNB a dalších předpokladů odhaduje výnos banky z jednotlivých produktů průměrné domácnosti.
Model pracuje například s hypotékou ve výši 404 000 korun, spotřebitelským úvěrem 119 000 korun, zůstatkem 266 000 korun na běžném účtu a 598 000 korunami na spořicím účtu.
Podle tohoto modelu by hypotéka přinesla bance přibližně 1 616 korun ročně, spotřebitelský úvěr 5 950 korun, prostředky označené jako „sedlina“ na běžném účtu 9 576 korun a spořicí účet dalších 8 731 korun. Model zahrnuje také odhadované výnosy z plateb v cizích měnách a poplatků. Celkový modelový výnos vychází přibližně na 31 000 korun ročně na jednu domácnost.
Je však důležité zdůraznit, že nejde o oficiální výpočet ČNB ani o skutečný zisk banky z konkrétní domácnosti. Autor sám uvádí, že sazby vycházejí z dostupných dat, zatímco marže jsou jeho analytickým odhadem založeným na tržní logice.
Vklady jsou pro banky důležité, ale neznamená to, že banky „žijí z bezplatných účtů“
Vklady domácností představují pro bankovní systém důležitý zdroj financování. Banky mohou prostředky získané od klientů využívat v rámci svého obchodního modelu, například k poskytování úvěrů nebo k řízení likvidity.
Rozhodující proto není jen otázka, zda klient za vedení účtu platí poplatek. Mnohem důležitější je rozdíl mezi tím, kolik banka klientovi za jeho peníze zaplatí, a jaký výnos dokáže ze získaných prostředků vytvořit.
Pokud například klient drží vysoký zůstatek na neúročeném běžném účtu, zatímco jiná banka nabízí výrazně vyšší úrok na spořicím účtu, může být rozdíl pro klienta v průběhu let významný.
Neviditelným nákladem může být také směna měn
Další oblastí, kde může banka získávat výnosy, jsou devizové operace. Při platbě kartou v zahraničí nebo při směně měny se totiž používá určitý směnný kurz.
Rozdíl mezi kurzem, za který banka měnu získává, a kurzem, který použije vůči klientovi, představuje součást jejího výnosu. Rozdíly mezi jednotlivými bankami přitom mohou být značné.
Pro klienta proto není rozhodující pouze to, zda jeho banka účtuje za platbu v zahraničí samostatný poplatek. Náklad může být ukrytý také přímo ve směnném kurzu.
Bankám přibývá konkurence
Bankovní trh se v posledních letech mění. Klienti už nemusí mít všechny finanční produkty u jediné banky. Běžný účet mohou využívat u jedné instituce, spoření mohou mít u jiné a pro platby v zahraničí mohou využívat například fintechovou službu.
Výrazným konkurentem tradičních bank se stal například Revolut. Podle údajů citovaných v analyzovaném článku má v Česku více než milion uživatelů a významná část jeho transakcí probíhá přímo v tuzemsku.
Důležitou změnou jsou také okamžité platby. Klient díky nim může převádět peníze mezi svými účty prakticky okamžitě. Nemusí proto nutně držet větší rezervu na běžném účtu jen proto, aby měl prostředky připravené na každodenní platby.
To může dlouhodobě snižovat objem peněz, které klienti nechávají ležet na běžných účtech bez úročení.
Banky vydělávají i v době, kdy poplatky mizí
Pokles klasických bankovních poplatků tedy automaticky neznamená, že banky přestaly vydělávat. Český bankovní sektor dosáhl v roce 2025 čistého zisku 126,8 miliardy korun a jeho bilanční suma se zvýšila na 11,431 bilionu korun.
Současně ale není přesné tvrdit, že každá koruna ponechaná na běžném účtu je pro banku automaticky čistým ziskem. Banky mají vlastní náklady, kapitálové požadavky, náklady na likviditu, úvěrová rizika i další regulatorní povinnosti.
Smyslem celého mechanismu je spíše pochopit, že bankovní účet není jen služba, kterou banka poskytuje zdarma. I když klient neplatí žádný viditelný poplatek, jeho peníze mohou být pro banku ekonomicky významným zdrojem.
Co z toho plyne pro klienta?
Pro klienta je proto důležité sledovat nejen poplatky, ale především úročení vlastních peněz.
Pokud na běžném účtu dlouhodobě drží vysokou částku, kterou nepotřebuje pro každodenní provoz, může dávat smysl část prostředků přesunout na úročený spořicí účet nebo zvolit jiný způsob jejich zhodnocení podle vlastních potřeb a míry rizika.
Zároveň je dobré porovnávat nejen úrokové sazby, ale také podmínky účtu, limity, poplatky, dostupnost peněz a případné další služby.
A právě v tom spočívá hlavní pointa: nejde jen o to, kolik bance zaplatíte. Důležité je také to, kolik banka vydělává na penězích, které jí svěřujete.