Střídání letního a standardního času v Česku bude pokračovat nejméně do roku 2031. Vláda 7. září 2026 schválila nařízení, které stanovuje termíny zavedení a ukončení letního času na období 2027 až 2031. Návrh předložil ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.
Rozhodnutí navazuje na současná evropská pravidla. Evropská směrnice 2000/84/ES stanovuje společný rámec pro přechod mezi standardním a letním časem a Evropská komise pravidelně zveřejňuje harmonogram konkrétních termínů. Česká vláda jej následně promítá do svého právního řádu.
Případné ukončení pravidelného střídání času proto není pouze otázkou rozhodnutí české vlády. Ke změně současného systému je potřeba změnit evropský rámec a dosáhnout dohody členských států na tom, zda a jaký čas bude v jednotlivých zemích platit celoročně.
První změna přijde v březnu 2027
Podle schváleného harmonogramu bude letní čas v následujících letech začínat vždy v neděli a na podzim se vrátí ke standardnímu času.
Související článek
V roce 2027 začne letní čas 28. března a skončí 31. října. V dalších letech budou termíny následující:
- 2028: 26. března až 29. října,
- 2029: 25. března až 28. října,
- 2030: 31. března až 27. října,
- 2031: 30. března až 26. října.
Nařízení má nabýt účinnosti 1. ledna 2027.
Konec střídání času se v Evropské unii stále neuskutečnil
Debata o zrušení střídání času trvá v Evropské unii několik let. Evropská komise v roce 2018 navrhla jeho ukončení a v roce 2019 Evropský parlament návrh podpořil. Členské státy se ale následně nedohodly na společném postupu.
Jedním z hlavních problémů byla otázka, zda by jednotlivé země měly trvale používat letní, nebo standardní čas. Rozdílná rozhodnutí členských států by podle evropských institucí mohla vést k problémům například v dopravě, přeshraničním cestování nebo fungování vnitřního trhu.
Evropská legislativa proto zatím zůstává beze změny a Česká republika se jí řídí.
Ministr Šťastný prosazoval celoroční standardní čas
Proti pokračování střídání času se během přípravy českého nařízení postavil ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný. Prosazoval, aby se na evropské úrovni znovu otevřela debata o ukončení střídání a aby se Česká republika přiklonila k celoročnímu standardnímu času.
Vláda ale návrh na pokračování střídání času schválila. Česká republika tak bude v letech 2027 až 2031 nadále dvakrát ročně měnit čas.
Změna se dotýká také lidí pracujících v noci
Posun času má praktické důsledky například pro zaměstnance, kteří pracují v noci. Při podzimním návratu z letního na standardní čas se určitý časový úsek zopakuje. U směn, které v daném okamžiku probíhají, tak může zaměstnanec skutečně odpracovat o hodinu více.
Konkrétní způsob započtení a odměňování této doby se řídí pracovněprávními pravidly a konkrétním režimem pracovní doby. Nelze proto obecně tvrdit, že každému zaměstnanci automaticky vzniká nárok na stejný typ příplatku pouze kvůli změně času.
Problematická může být zejména situace u nepřetržitých provozů, zdravotnictví, dopravy nebo dalších profesí, kde zaměstnanci pracují na směny.
Letní čas není český vynález
Střídání času má v českých zemích delší historii, než se někdy uvádí. Letní čas se na území dnešní České republiky poprvé objevil už v roce 1916 během první světové války. Tehdy byl zaveden v rámci Rakouska-Uherska.
V dalších desetiletích se jeho používání měnilo. V Československu byl pravidelně obnoven v roce 1979, kdy vláda zavedla letní čas pro dané období.
Není tedy přesné tvrdit, že letní čas vznikl až v Československu za komunistického režimu. Rok 1979 znamenal jeho obnovení jako pravidelné součásti tehdejšího systému.
Odborníci upozorňují na vliv denního světla
Zdravotní dopady změny času zůstávají předmětem odborné debaty. Není možné tvrdit, že vědecká obec dospěla k jednoznačnému závěru, podle kterého je střídání času samo o sobě prokazatelně vážným zdravotním rizikem. Výzkumy se zabývají například krátkodobými změnami spánku, cirkadiánních rytmů nebo dalších fyziologických procesů.
Část českých chronobiologů dlouhodobě prosazuje zachování standardního času po celý rok. Mezi zastánce tohoto přístupu patří také profesorka Alena Sumová z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR. Podle ní je pro biologické nastavení člověka důležitá především synchronizace vnitřních hodin s přirozeným denním světlem.
Z tohoto pohledu odborníci upozorňují především na riziko celoročního letního času, při kterém by v zimních měsících vycházelo slunce později.
Proč se stále používá právě střídání času
Původním argumentem pro zavádění letního času bylo lepší využití denního světla během večerních hodin. Postupem času se ale změnily energetické podmínky i způsob života a význam tohoto argumentu se stal předmětem odborných diskusí.
Dnešní evropská debata se proto soustředí také na otázku, který čas by měl být používán celoročně a jaké dopady by taková změna měla na jednotlivé členské státy.
Dokud se evropské země na společném řešení nedohodnou, zůstává v platnosti současný systém.
Hodiny si tak posuneme nejméně dalších pět let
Rozhodnutí české vlády znamená, že obyvatelé České republiky budou minimálně do roku 2031 nadále dvakrát ročně měnit čas.
První změna podle nového harmonogramu nastane 28. března 2027, kdy se přejde na letní čas. Na standardní čas se hodiny vrátí 31. října 2027.
Pokud mezitím Evropská unie nepřijme změnu současných pravidel, bude stejný systém pokračovat i v následujících letech podle schváleného harmonogramu.