Peking začíná být znepokojený. Strategické partnerství mezi Ruskem a Severní Koreou se totiž velmi rychle prohlubuje. Moskva si z Pchjongjangu udělala významného vojenského partnera a Kim Čong-un za ruskou podporu získává peníze, technologie i bojové zkušenosti. Čína však nechce o svůj tradiční vliv nad KLDR přijít. Jenomže čím silnější je vztah Putina s Kimem, tím menší prostor může mít Peking pro ovlivňování svého souseda.
Čína, Rusko a Severní Korea sice vystupují jako státy, které spojuje odpor k americkému vlivu a současnému mezinárodnímu uspořádání, jejich vzájemné vztahy ale nejsou jednoduchým spojenectvím. Peking má s Moskvou rozsáhlé strategické partnerství, zatímco Severní Korea je pro Čínu dlouhodobě důležitým bezpečnostním nárazníkem.
Od roku 2024 se stále výrazněji prosazuje také osa Moskva–Pchjongjang. Putin s Kimem podepsali smlouvu o komplexním strategickém partnerství a Rusko následně získalo od KLDR rozsáhlou vojenskou podporu pro válku proti Ukrajině. Od té doby má Čína strach z toho, v jaké pozici se nachází.
Dalším důkazem spolupráce zemí je most, který byl otevřen 7. září 2026. Je dlouhý zhruba jeden kilometr, má dva jízdní pruhy a spojuje ruský Chasan se severokorejským Tumangangem. Jde o první silniční spojení mezi Ruskem a KLDR, které je významným důkazem spojenectví zemí, ale výrazným výstražným znamením pro Čínu.
Nejen válečné spojenectví
Severní Korea Rusku v současné době dodává dělostřeleckou munici, balistické střely a podle dostupných informací také vojáky. Do bojů v ruské Kurské oblasti byly nasazeny tisíce severokorejských vojáků. Pchjongjang za svou pomoc získává finanční prostředky, energetické dodávky a přístup k ruským technologiím.
Experti upozorňují, že už nejde jen o krátkodobou výměnu zbraní za peníze, ale o budování dlouhodobého bezpečnostního partnerství. Podle Edwarda Howella, odborníka na Severní Koreu z Oxfordské univerzity, už vztah mezi Ruskem a KLDR není pouze transakční a obě země lze dnes označit za skutečné spojence.
Ještě citlivější je pro Čínu technologická stránka spolupráce. Rusko může KLDR pomáhat s rozvojem vojenských schopností, mimo jiné v oblasti dronů, raket, průzkumných systémů a potenciálně také námořních technologií. Severní Korea tak získává něco, co od Číny tradičně získávala jen omezeně.
Pro Kim Čong-una je přitom spolupráce s Ruskem mimořádně výhodná. Severokorejský režim nemusí volit mezi Moskvou a Pekingem. Může využívat oba státy současně a zvyšovat tím svůj vlastní manévrovací prostor. Rusko mu poskytuje vojenské a technologické výhody, zatímco Čína zůstává jeho nejvýznamnějším obchodním a ekonomickým partnerem.
Peking má strach, že ztratí nad KLDR kontrolu
Čína sama v roce 2026 ukázala, že nechce nechat Severní Koreu Rusku napospas. Prezident Si Ťin-pching v červnu navštívil Pchjongjang, což byla jeho první návštěva KLDR po sedmi letech. Podle expertů měl summit mimo jiné potvrdit, že Čína stále považuje vztah se Severní Koreou za strategicky důležitý. Peking nechce, aby Moskva vytlačila Čínu z pozice nejdůležitějšího partnera severokorejského režimu.
Problém je však také bezpečnostní. Čína chce především stabilní Severní Koreu. Nechce, aby se stát stával stále silnějším a sebevědomnějším. Pokud bude Kim díky ruským technologiím a penězům schopnější vojensky riskovat, může to vést k dalším krizím na Korejském poloostrově.
Ty by následně mohly posílit spolupráci Spojených států, Jižní Koreje a Japonska, případně vyvolat nové debaty o jaderných zbraních v regionu. Pro Peking by to znamenalo ještě silnější americkou vojenskou přítomnost v jeho bezprostředním okolí.
A nejde pouze o KLDR. Čína se snaží vystupovat jako hlavní mocnost v Asii a jako stát schopný ovlivňovat dění kolem Korejského poloostrova. Pokud ale Kim Čong-un začne být na Putinovi vojensky a ekonomicky stále více závislý, Peking může přijít o část svého tradičního vlivu.