Případ z cizinecké ubytovny v Balkové, právní spor o obavy z vojenské služby a rozhodnutí, které ukazuje hranice ochrany poskytované českým státem, je ilustrací složité situace. Krajský soud v Plzni v srpnu 2026 zamítl žalobu ukrajinského žadatele o mezinárodní ochranu, který se obával návratu do vlasti kvůli válce a případnému povolání k vojenské službě. Rozhodnutí zároveň ukazuje, že samotná obava z mobilizace nebo povinnosti nastoupit do armády automaticky neznamená nárok na azyl či doplňkovou ochranu.
Muž z Balkové žádal o mezinárodní ochranu
V cizineckém zařízení v Balkové byl umístěn muž označovaný iniciálami V. K., který se snažil zvrátit rozhodnutí Ministerstva vnitra o nepřiznání mezinárodní ochrany. V minulosti absolvoval vojenský výcvik a přibližně rok a půl sloužil v ukrajinské armádě. Po vypuknutí války se však obával, že by po návratu na Ukrajinu mohl být znovu povolán k vojenské službě.
Svou žalobu opíral mimo jiné o obavy spojené s válkou a o své osobní přesvědčení. Tvrdil také, že by v případě návratu mohl být vystaven povinnosti účastnit se vojenských operací.
Krajský soud v Plzni jeho žalobu v srpnu 2026 zamítl. Rozhodnutí bylo zveřejněno 19. srpna.
Samotná branná povinnost podle soudu nestačí
Jedním z klíčových závěrů soudu bylo, že samotná branná povinnost ani povinnost vykonávat vojenskou službu nejsou automatickým důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.
Podle ustálené judikatury není samotné vyhýbání se vojenské službě nebo odvodu bez dalších okolností důvodem k přiznání azylu či doplňkové ochrany. Rozhodující je vždy konkrétní situace žadatele a důvody, které uvádí.
V případě V. K. soud zohlednil také jeho předchozí působení v ukrajinské armádě. Muž přitom argumentoval také výhradou svědomí, tuto námitku však vznesl až v žalobě. Soud proto jeho argumentaci v daném případě nepovažoval za dostačující.
To však neznamená, že by námitka svědomí byla v azylovém právu obecně bezvýznamná. Za určitých okolností může být skutečné a závažné přesvědčení proti výkonu vojenské služby při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu relevantní. Vždy ale záleží na individuálních okolnostech konkrétního případu.
Důležitou roli sehrál také status vojáka v záloze
Soud se zabýval také otázkou, zda může žadatel získat doplňkovou ochranu z důvodu svévolného násilí v ozbrojeném konfliktu.
V tomto konkrétním případě vyhodnotil jeho postavení vojáka v záloze jako významné pro posouzení toho, zda splňuje podmínky pro ochranu poskytovanou civilistům. Nešlo tedy o jednoduché pravidlo, podle kterého by každý člověk vedený jako voják v záloze automaticky ztrácel možnost získat mezinárodní ochranu. Soud posuzoval konkrétní okolnosti V. K. a jeho postavení podle ukrajinského práva.
Výsledkem bylo zamítnutí jeho žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra.
Dočasná ochrana se od srpna změnila
Případ V. K. je třeba odlišit od další změny, která nastala v srpnu 2026 a týká se dočasné ochrany pro občany Ukrajiny.
Evropská unie prodloužila režim dočasné ochrany pro osoby prchající před válkou do 4. března 2028. Česká republika následně upravila jeho fungování na svém území a při splnění stanovených podmínek umožňuje pokračování dočasné ochrany až do 31. března 2028.
Zároveň ale od 5. srpna 2026 platí nová pravidla pro některé osoby s ukrajinskou brannou povinností, které o dočasnou ochranu teprve žádají nebo o ni žádají znovu.
Nejde tedy o plošný konec dočasné ochrany pro Ukrajince žijící v České republice. Lidé, kteří už dočasnou ochranu mají a nepřetržitě ji zachovávají, o ni jejím prodloužením automaticky nepřicházejí.
Co musí doložit muži s brannou povinností
Nová pravidla se týkají mužů s ukrajinskou brannou povinností ve věku 18 až 60 let, kteří podávají první nebo opakovanou žádost o dočasnou ochranu, případně žádají o ochranu z důvodu sloučení rodiny.
Požadované doklady se liší podle věku.
U mužů ve věku 18 až 22 let je nutné doložit registraci v ukrajinském systému a předložit vytištěný elektronický vojenský evidenční doklad, takzvaný eVOD, získaný prostřednictvím aplikace Reserv+.
U mužů ve věku 23 až 60 let je třeba doložit, že byli zcela vyřazeni z plnění vojenské povinnosti. Dokládá se to příslušným elektronickým vojenským evidenčním dokladem v listinné podobě. V některých případech lze požadované skutečnosti doložit také kombinací eVOD a příslušného záznamu v cestovním dokladu.
Samotný obrázek nebo screenshot vojenského dokladu v telefonu nestačí. Úředníci mohou zároveň ověřit aktuálnost údajů přímo v aplikaci Reserv+.
Jak může vypadat situace nového žadatele
Představme si například pětatřicetiletého Oleksandra z Charkova, který má status vojáka v záloze a v srpnu 2026 poprvé přijíždí do České republiky. Pokud by chtěl požádat o dočasnou ochranu, musel by splnit nové požadavky týkající se jeho vojenské evidence.
Při podání žádosti by musel doložit požadovaný elektronický vojenský evidenční doklad v listinné podobě a prokázat, že splňuje podmínky stanovené pro osoby s ukrajinskou brannou povinností.
Pokud by požadované skutečnosti nedoložil, dočasná ochrana mu za těchto podmínek nebude udělena. To však samo o sobě neznamená, že automaticky nemá žádnou jinou možnost pobytu nebo že musí okamžitě opustit Českou republiku. Případné další možnosti se posuzují podle konkrétní situace a příslušných právních předpisů.
Dva případy, které je třeba rozlišovat
Příběh V. K. a nová pravidla pro dočasnou ochranu spolu souvisejí především tématem vojenské povinnosti, právně jde ale o dvě odlišné situace.
V případě V. K. šlo o řízení o mezinárodní ochraně, v němž soud individuálně posuzoval jeho obavy z návratu na Ukrajinu, předchozí vojenskou službu, postavení vojáka v záloze a argumentaci týkající se svědomí.
Nová pravidla od 5. srpna 2026 se naproti tomu týkají podmínek pro poskytování dočasné ochrany některým novým či opakovaným žadatelům.
Dočasná ochrana pro Ukrajince tedy v České republice nekončí. Evropská unie ji prodloužila do března 2028 a česká pravidla umožňují její pokračování až do konce března 2028. Současně však stát u nových žádostí mužů s brannou povinností vyžaduje doložení splnění vojenských povinností podle nově stanovených pravidel.
Případ z Balkové tak ukazuje především na jednu důležitou skutečnost: obava z války, mobilizace nebo vojenské služby sama o sobě automaticky nezakládá právo na mezinárodní ochranu. Každá žádost se musí posuzovat podle konkrétních okolností daného člověka a platných právních pravidel.