Za tři roky zmizí z evropských sítí čínské technologie. Brusel tvrdí, že jde o bezpečnost. Operátoři počítají desítky miliard na výměnu fungujícího hardwaru. A vy? Připravte se na pomalejší internet a zmrzlé investice do budoucnosti.
Nová pravidla mohou změnit evropské telekomunikační sítě
Evropská komise 20. ledna 2026 předložila návrh druhého Aktu o kybernetické bezpečnosti EU (Cybersecurity Act 2, CSA2). Jedním z jeho cílů je posílit ochranu evropské kritické infrastruktury před dodavateli technologií, které EU považuje za vysoce rizikové.
Návrh počítá s možností označit některé dodavatele a konkrétní ICT komponenty za vysoce rizikové. Operátoři počítají desítky miliard za výměnu fungujícího hardwaru. V případě jejich zařazení by mohlo následovat postupné vyřazování jejich zařízení z vybraných částí evropských elektronických komunikačních sítí.
Mezi společnosti, kterých by se taková opatření mohla týkat, patří především čínští výrobci Huawei a ZTE. Nejde však o to, že by Evropská unie už nyní přijala definitivní zákaz těchto firem. CSA2 je legislativní návrh a jeho konečná podoba může být ještě změněna.
U mobilních sítí návrh počítá s tím, že přechodné období pro odstranění zařízení označených za vysoce riziková nepřekročí 36 měsíců od nabytí účinnosti příslušných pravidel. U dalších typů sítí, například některých pevných nebo satelitních systémů, má být délka přechodného období stanovena následně.
Kdo má pravdu? Brusel odhaduje miliardy, operátoři desítky miliard
Jedním z největších sporů kolem připravovaných pravidel jsou jejich možné náklady.
Evropská komise ve svých podkladech pracuje s odhady dodatečných nákladů, které se v mediálních přepočtech pohybují přibližně kolem 3,4 až 4,3 miliardy eur ročně po dobu tří let. Celkově tak jde zhruba o 10 až 13 miliard eur.
Telekomunikační průmysl ale přichází s výrazně vyššími čísly.
Studie GSMA Intelligence, zpracovaná na základě údajů evropských telekomunikačních operátorů, odhaduje přímé náklady spojené s odstraněním zařízení vysoce rizikových dodavatelů na 30 až 40 miliard eur.
Rozdíl mezi oběma odhady souvisí především s rozsahem započítaných nákladů.
GSMA do své kalkulace zahrnuje nejen mobilní přístupové sítě a jejich klíčové části, ale také pevné a transportní sítě. Podle jejího odhadu by přibližně 16 až 22 miliard eur připadalo na mobilní sítě, dalších zhruba 5 miliard by připadalo na pevné sítě a 9 až 12 miliard eur na transportní infrastrukturu.
Telekomunikační sektor proto tvrdí, že oficiální odhad Evropské komise nezachycuje všechny náklady, které mohou operátorům skutečně vzniknout.
Zároveň je však třeba dodat, že nejde o spor mezi dvěma přesnými čísly. Obě strany používají odlišné metodiky a rozsah nákladů. Odhad GSMA navíc představuje kalkulaci průmyslové organizace a část odborníků upozorňuje, že některé její výpočty zahrnují širší hrubé náklady, které nelze automaticky považovat za čisté dodatečné náklady způsobené regulací.
Méně konkurence může znamenat dražší zařízení
Další problém se týká konkurence mezi dodavateli.
Pokud by z evropského trhu zmizela významná část čínského telekomunikačního vybavení, operátoři by se ve větší míře museli spoléhat především na evropské výrobce, jako jsou Ericsson a Nokia, a na další dostupné dodavatele.
GSMA Intelligence odhaduje, že omezení konkurence může v letech 2027 až 2030 zvýšit investiční náklady evropských operátorů přibližně o 8,5 miliardy eur.
Důvod je jednoduchý. Pokud se zmenší počet významných dodavatelů, mohou operátoři přijít o část cenového tlaku, který vzniká jejich vzájemnou konkurencí.
GSMA proto očekává také růst cen některých síťových zařízení. Konkrétní dopad se však bude lišit podle typu technologie, země i konkrétního operátora.
Vyšší náklady proto nejsou automaticky totéž jako vyšší ceny pro zákazníka. Operátoři mohou část nákladů absorbovat ze svých marží nebo omezit jiné investice. Teprve podle konkrétní situace se může část zvýšených nákladů promítnout do cen služeb.
Co může pocítit běžný zákazník?
Pro běžného uživatele nemusí být nejviditelnějším důsledkem okamžité zdražení mobilního tarifu.
Telekomunikační trh je vysoce konkurenční a operátoři nemohou libovolně přenášet všechny náklady na zákazníky. Vyšší výdaje proto mohou mít i jinou podobu.
Operátor může například odložit některé plánované investice, pomaleji modernizovat síť nebo přesunout peníze z jednoho projektu do druhého.
To může znamenat pomalejší rozšiřování kapacity, pomalejší modernizaci některých oblastí nebo odklad části investic do nových technologií.
Nejde však o jistý scénář pro všechny evropské zákazníky. Dopady se budou výrazně lišit podle toho, jak velké množství zařízení od rizikových dodavatelů jednotliví operátoři používají a jaké náklady jim při jeho výměně skutečně vzniknou.
Ne všechny evropské sítě jsou na čínských technologiích závislé
Kolem tématu se objevuje také opačný extrém – představa, že evropské telekomunikační sítě jsou na čínských technologiích téměř kompletně závislé.
Ani to neodpovídá realitě.
Podle analýzy společnosti Strand Consult bylo na začátku roku 2026 přibližně 60 ze zhruba 100 evropských 5G sítí dodáváno výhradně důvěryhodnými dodavateli.
Čínské technologie jsou navíc v jednotlivých zemích zastoupeny velmi rozdílně. Některé evropské státy jejich používání výrazně omezily již v minulosti, zatímco v jiných zemích zůstává expozice vůči Huawei nebo ZTE významnější.
Evropa tedy nebude při případném vyřazování čínského zařízení postupovat z jednotné výchozí pozice.
Proč Evropská unie považuje Huawei a ZTE za riziko?
Tady je důležité oddělit politické hodnocení od tvrzení o konkrétním kybernetickém útoku.
Evropská komise nepostavila svou politiku pouze na tvrzení, že v zařízeních Huawei nebo ZTE byla objevena tajná zadní vrátka.
EU vychází ze širšího hodnocení bezpečnostních rizik. Evropská komise již dříve označila Huawei a ZTE za dodavatele, kteří představují materiálně vyšší riziko než ostatní dodavatelé 5G.
Při hodnocení se zohledňuje například právní a politické prostředí země původu, možnost zahraničního státního vlivu, závislost dodavatele na konkrétní zemi nebo rizika spojená s dodavatelským řetězcem.
To je zásadní rozdíl.
Evropská politika proto nemusí dokazovat existenci konkrétního „špionážního čipu“ nebo zadních vrátek v každém jednotlivém zařízení, aby dodavatele označila za bezpečnostní riziko.
Zároveň ale z toho nelze vyvozovat, že existuje veřejně prokázaný případ, kdy by Huawei nebo ZTE prostřednictvím zařízení v evropské síti provedly konkrétní kybernetickou špionážní operaci.
Jde především o preventivní řízení bezpečnostního a geopolitického rizika.
Evropa má problém už teď: chybí investice
Případná výměna čínského vybavení přichází v době, kdy Evropa už tak řeší významnou investiční mezeru v digitální infrastruktuře.
Podle GSMA potřebuje evropský mobilní sektor v příštích letech stovky miliard eur na modernizaci sítí. Odhadovaná mezera mezi potřebnými a očekávanými investicemi dosahuje přibližně 205 miliard eur.
Peníze vynaložené na výměnu již existujícího funkčního zařízení proto mohou představovat prostředky, které operátoři nebudou moci použít na jiné projekty.
Může jít například o rozšiřování optických sítí, zvyšování kapacity mobilních sítí, další rozvoj 5G nebo přípravu na budoucí generace telekomunikačních technologií.
To však neznamená, že každé euro vynaložené na výměnu zařízení je automaticky „vyhozené“. Získání bezpečnějšího a diverzifikovanějšího dodavatelského řetězce má také ekonomickou a strategickou hodnotu, kterou nelze jednoduše vyjádřit pouze cenou vyměněného hardwaru.
Co se stane, pokud se pravidla rozšíří i mimo telekomunikace?
Ještě výraznější čísla se objevují ve scénářích, které jdou daleko za rámec samotných mobilních sítí.
Studie KPMG pro China Chamber of Commerce to the EU (CCCEU) z roku 2026 modelovala situaci, kdy by bylo nutné postupně odstranit čínské technologie napříč 18 kritickými sektory evropského hospodářství.
Podle této analýzy by celkové ekonomické dopady v období 2026 až 2030 mohly dosáhnout až 367,8 miliardy eur.
Studie uvádí nejvyšší modelované dopady v Německu, přibližně 170,8 miliardy eur, dále ve Francii s částkou kolem 46,3 miliardy eur a v Itálii s přibližně 36,5 miliardy eur.
Tato čísla však nelze zaměňovat s oficiálním odhadem Evropské komise.
Jde o modelový scénář studie objednané organizací zastupující čínské podniky v EU. Navíc zahrnuje mnohem širší ekonomické dopady než pouze výměnu telekomunikačního hardwaru.
Proto je vhodné brát částku 367,8 miliardy eur jako odhad možného scénáře, nikoli jako předpověď toho, kolik bude evropskou ekonomiku skutečně stát připravovaný Cybersecurity Act 2.
Bezpečnost versus cena
Evropa se tak dostává před obtížnou otázku.
Na jedné straně stojí bezpečnost kritické infrastruktury, obavy ze závislosti na zahraničních dodavatelích a snaha o větší technologickou suverenitu.
Na straně druhé jsou náklady. Pokud budou muset operátoři předčasně vyměnit zařízení, která jsou stále funkční, může to znamenat miliardy eur navíc. Část těchto peněz může chybět při budování nové infrastruktury.
Rozdíl mezi odhady Evropské komise a telekomunikačního průmyslu navíc ukazuje, že o skutečné ceně případného vyřazení čínských technologií se stále vede spor.
Jisté zatím není ani to, jak přesně bude výsledná evropská regulace vypadat. Návrh CSA2 totiž ještě musí projít legislativním procesem.
Jedno je ale zřejmé už nyní: pokud Evropská unie skutečně přistoupí k rozsáhlému vyřazování zařízení vysoce rizikových dodavatelů, nepůjde jen o otázku bezpečnosti. Půjde také o významnou investici do evropských telekomunikačních sítí a o rozhodnutí, kdo ji nakonec zaplatí.