Americké síly v neděli 30. srpna zničily dvě odpalovací rampy Revolučních gard na íránském ostrově Larak. Šlo o první přímý úder od konce července. Írán během několika hodin odpověděl palbou na americké základny v Jordánsku. Hormuzský průliv, kudy proudí zhruba pětina světové spotřeby ropy, se znovu ocitl v centru napětí.
Americké síly v neděli 30. srpna 2026 zničily dvě odpalovací rampy Revolučních gard na íránském ostrově Larak. Washington akci označil za omezenou preventivní operaci. Podle amerického velení CENTCOM gardy právě chystaly odpálení raket, které měly nést námořní miny do hlavní lodní trasy v Hormuzském průlivu.
Íránská strana během několika hodin potvrdila oběti a odpověděla palbou na americké základny v Jordánsku. Hormuz, kudy denně proudí zhruba pětina světové spotřeby ropy, se tak znovu ocitl v centru nervozity, která se okamžitě přelila do cen energií.
Měsíc ticha po třinácti nocích úderů
Červencová americká kampaň trvala třináct nocí po sobě a mířila na velitelská centra, sklady dronů, komunikační sítě i pobřežní sledovací systémy Revolučních gard. Pak přišla pauza.
Donald Trump v rozhovoru pro Axios 27. července vysvětlil, že další údery zastavil, aby dal prostor jednání o volné plavbě v průlivu a vyhověl žádostem regionálních prostředníků.
Pauza v bombardování ale neznamenala pauzu v tlaku. USA během srpna pokračovaly v námořní blokádě íránských přístavů, obnovené od 14. července. Od dubna přesměrovaly přes sto lodí a několik dalších zadržely. Vedly také minolovné operace v hlavních trasách průlivu, jejichž poslední fáze skončila jen týden před úderem na Larak.
24. srpna navíc Washington spustil novou sankční ofenzivu nazvanou Operace Economic Outcast, zaměřenou na íránské ekonomické sítě a příjmy režimu.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio podle serveru Axios v srpnu spojencům sdělil, že Washington prozatím neplánuje návrat k velkým vojenským operacím. Klíčové však bylo právě slovo „prozatím“. Možnost zasáhnout v případě nové bezprostřední hrozby zůstala na stole – a právě tu Washington nyní využil.
Proč zrovna Larak a proč právě teď
Ostrov Larak leží přímo v Hormuzském průlivu, necelých dvacet kilometrů od hlavní lodní trasy. Podle amerického velení CENTCOM americké zpravodajské prostředky zachytily síly Revolučních gard při přípravě raket k odpálení, které měly sloužit k položení námořních min do koridoru čerstvě vyčištěného americkými minolovci.
Načasování dávalo smysl. Miny v právě uvolněné trase by mohly znehodnotit týdny práce a znovu paralyzovat lodní dopravu. Zásah byl proto podle Washingtonu chirurgický – dvě odpalovací zařízení, žádná plošná vlna.
Rozdíl oproti červencové kampani je zásadní. Tehdy šlo o třináct nocí úderů na desítky cílů po celém íránském pobřeží, nyní o dva konkrétní objekty na jednom ostrově.
Íránská odveta přišla během několika hodin
Revoluční gardy v oficiálním prohlášení potvrdily několik zabitých a raněných bojovníků i civilistů, aniž uvedly přesné číslo. První terénní hlášení agentury Tasním, převzaté íránskou Press TV, hovořilo o dvou mrtvých a dvou raněných. Agentura AP následně uvedla dva mrtvé a několik dalších raněných. Definitivní bilance v době zveřejnění zprávy nebyla známá.
Rétorika gard byla jednoznačná. Teherán varoval, že „agresor bude potrestán“ a že náklady budou „ekonomické i vojenské“.
Slova se proměnila v činy během několika hodin. Írán tvrdil, že balistickými střelami a drony zaútočil na americké základny King Hussein a Al Azraq v Jordánsku. Jordánská armáda v časných hodinách pondělí 31. srpna oznámila, že její protivzdušná obrana sestřelila osm střel, které pronikly do jordánského vzdušného prostoru.
Eskalační smyčka se tak uzavřela za méně než den: americký úder, íránská odveta a jordánský zásah. Nejde automaticky o otevřenou válku mezi Spojenými státy a Íránem, ale každé další kolo přibližuje hranici, za kterou se kontrolovaná eskalace může změnit v nekontrolovatelný konflikt.
Co to znamená pro české pumpy
Tržní reakce přišla okamžitě. V pondělí 31. srpna vzrostla cena ropy Brent o 2,67 procenta na 90,45 dolaru za barel a během dne se dotkla hranice 91,52 dolaru.
Pro Česko, které je z velké části závislé na dovozu ropy, to není abstraktní číslo. Důležité je ale rozlišení: české rafinerie, například kralupský závod Orlen Unipetrol, dostávají ropu ropovodem TAL/IKL z italského Terstu, nikoli přímo tankery z oblasti Hormuzského průlivu. Fyzický výpadek dodávek proto Česku nehrozí ze dne na den.
Cena ropy je však globální. Nervozita v průlivu, kterým před vypuknutím konfliktu proudilo více než 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, proto může cenu suroviny spolehlivě tlačit vzhůru.
Podle údajů CCS činil červencový průměr ceny benzinu 39,95 Kč za litr. Pokud Brent zůstane nad hranicí 90 dolarů a napětí v regionu nepovolí, zdražení na českých pumpách může přijít se zpožděním několika dnů, nikoli hodin.
Podobný mechanismus funguje také u plynu. Česko sice není na dodávkách přes Hormuz přímo závislé, ale jakýkoli větší výpadek dodávek z Blízkého východu může zvýšit konkurenční tlak na evropském trhu.
Česká republika má navíc předjednaný dlouhodobý kontrakt na rezervaci 1,4 miliardy metrů krychlových plynu ročně v amerických LNG terminálech. Podle ministerstva průmyslu a obchodu jde přibližně o čtvrtinu roční spotřeby plynu v Česku a má jít o další krok k diverzifikaci dodávek a posílení energetické bezpečnosti.
Průliv otevřený, ale nebezpečný
Hormuzský průliv je formálně otevřený. Lodě, které neporušují americkou blokádu, mohou plout dál. CENTCOM zároveň vyzývá námořní dopravu, aby sledovala aktuální námořní výstrahy a využívala komunikační kanál 16.
Jenže „otevřený“ a „bezpečný“ jsou dvě různá slova. Jakmile v oblasti hrozí miny, raketové útoky nebo další vojenské incidenty, rostou náklady na dopravu i pojištění a rejdaři mohou začít hledat bezpečnější trasy.
Írán přitom nemusí průliv úplně uzavřít, aby způsobil významné škody. Stačí udržovat ho v zóně vysokého rizika, hrozit dalšími útoky nebo se pokoušet klást námořní miny. Každý takový krok může zdražit dopravu, pojištění i samotnou ropu.
A právě schopnost průběžně zvyšovat cenu přepravy a energií může být pro Teherán účinným nástrojem, aniž by musel vstoupit do přímé rozsáhlé konfrontace s americkým námořnictvem.
Larak ukázal, že měsíční pauza v amerických úderech nebyla nutně ústupem, ale spíše změnou taktiky. Washington přešel od plošného bombardování k modelu „držet průliv průjezdný a zasáhnout jen akutní hrozbu“. Írán odpověděl střelami proti americkým základnám v Jordánsku.
Další kolo tak může přijít kdykoli. A pokud by se napětí v Hormuzském průlivu dál zvyšovalo, nemuselo by zůstat pouze u vojenských následků. Velmi rychle by se mohlo promítnout také do cen ropy, pohonných hmot a energií v Evropě.