Od 1. července 2025 se změnila pravidla pro posuzování některých pacientů žádajících o lázeňskou léčebně rehabilitační péči. U lidí starších 70 let už samotný věk automaticky neznamená povinnost doložit stanovisko internisty nebo geriatra. Změny se dotkly také povinného EKG a některých kontraindikací lázeňské léčby.
Novelu přinesla vyhláška č. 201/2025 Sb. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny nyní u pacienta staršího 70 let věku není nutné automaticky absolvovat vyšetření specialistou pouze z důvodu věku. Pokud však doporučující lékař odborné stanovisko vyžádá, pacient jej musí doložit. Rozhodující je tedy jeho zdravotní stav a konkrétní lázeňská indikace.
Vyšetření specialistou už není automatické
Před změnou pravidel se u pacientů starších 70 let vyžadovalo k posouzení lázeňské léčby také stanovisko internisty nebo geriatra. Nová úprava tuto věkovou hranici jako automatickou podmínku odstranila.
Podle VZP může být odborné vyšetření nadále potřeba například u pacienta s chronickým onemocněním, pokud jej doporučující lékař považuje za potřebné. Pokud doporučující lékař považuje odborné vyšetření za potřebné, může jej od pacienta požadovat. O tom, zda bude další odborné vyšetření nutné, se tak nyní rozhoduje podle konkrétního zdravotního stavu, nikoli pouze podle toho, zda pacient překročil 70 let.
Změna má omezit opakování vyšetření, která v konkrétním případě nepřinášejí další potřebné informace, a současně snížit administrativní zátěž spojenou s podáním návrhu na lázeňskou léčbu.
Skončila také povinnost EKG pouze kvůli věku
Novela se netýká pouze seniorů. Zrušena byla také povinnost dokládat EKG u všech pacientů starších 40 let.
To ovšem neznamená, že EKG už při posuzování lázeňské léčby není potřeba. Pokud jej vyžaduje zdravotní stav pacienta nebo konkrétní indikace, může být nadále součástí potřebných vyšetření.
Rozhodující tedy není samotný věk pacienta, ale jeho zdravotní stav a důvod, pro který je lázeňská léčba požadována.
Inkontinence druhého stupně už není obecnou kontraindikací
Změna se dotkla také seznamu kontraindikací lázeňské léčby. Inkontinence moči II. stupně už není obecnou kontraindikací lázeňské léčebně rehabilitační péče.
Nadále však mezi obecné kontraindikace patří například inkontinence moči III. stupně nebo inkontinence stolice.
Úprava tak může rozšířit možnost absolvovat lázeňskou léčbu také u části pacientů, kteří by dříve kvůli inkontinenci II. stupně nesplnili obecné podmínky.
Věk sám o sobě nárok na lázně nezakládá
Změnu pravidel není možné chápat tak, že by lidé po sedmdesátce automaticky získali nárok na lázeňský pobyt hrazený zdravotní pojišťovnou.
Nárok na lázeňskou léčebně rehabilitační péči je stále spojen s konkrétní diagnózou a splněním podmínek stanovených indikačním seznamem. Pacient tedy musí splnit příslušná medicínská kritéria.
U dospělých pacientů zároveň obecně zůstává zachována povinnost odborného doporučení. Změna se týká především odstranění automatického požadavku na další odborné stanovisko pouze z důvodu dosažení 70 let.
O tom, zda je další vyšetření potřeba, rozhoduje zdravotní stav
Pokud doporučující lékař považuje odborné vyšetření za potřebné, může jej od pacienta požadovat. Podle VZP se rozsah vyšetření odvíjí od konkrétního onemocnění a lázeňské indikace.
Nová pravidla tedy neznamenají úplné odstranění vyšetření internistou, geriatrem nebo jiným specialistou. Znamenají pouze to, že takové vyšetření už není automaticky vyžadováno u každého pacienta staršího 70 let. To je podstatný rozdíl oproti původní úpravě.
Využít lze také některé dříve vyhotovené zprávy
Novela současně upravila pravidla pro využití již vyhotovenou zdravotnickou dokumentaci. Za stanovených podmínek lze při vystavení lázeňského návrhu využít také údaje z propouštěcí zprávy po hospitalizaci.
Podle pravidel uvedených ZP MV ČR lze při splnění podmínek využít propouštěcí zprávu až šest měsíců od ukončení hospitalizace, pokud se zdravotní stav pacienta zásadně nezměnil a zpráva obsahuje potřebné údaje a vyšetření.
Cílem je mimo jiné zabránit tomu, aby pacient musel zbytečně absolvovat vyšetření, která již podstoupil během hospitalizace.
Na lázeňský nástup se vztahují konkrétní lhůty
Pacienti by si měli hlídat také termíny stanovené pro jednotlivé indikace. Tříměsíční lhůta pro nástup například platí u některých konkrétních pooperačních a poúrazových stavů. Nejde tedy o obecné pravidlo pro všechny pacienty po operaci.
Podmínky se liší podle konkrétní indikace a typu lázeňské péče. Pokud pacient stanovenou lhůtu nedodrží, může tím přijít o možnost úhrady léčby z veřejného zdravotního pojištění.
Proto je vhodné řešit návrh na lázeňskou léčbu v dostatečném předstihu.
Komplexní a příspěvková péče se liší
Lázeňská léčebně rehabilitační péče může být poskytována jako komplexní nebo příspěvková.
U komplexní péče zdravotní pojišťovna za stanovených podmínek hradí léčbu, ubytování a stravu ve standardním rozsahu. U příspěvkové péče pojišťovna hradí samotnou léčbu, zatímco ubytování a stravu si pacient hradí sám.
To, na jaký typ péče má pacient nárok, závisí na jeho diagnóze a příslušné indikaci.
K 1. lednu 2026 se změnil také seznam lázeňských míst
Další změnu přinesla vyhláška č. 586/2025 Sb., která nabyla účinnosti 1. ledna 2026. Úprava mimo jiné rozšířila některé možnosti lázeňské péče a doplnila Mariánské Lázně mezi lázeňská místa pro vybrané metabolické indikace.
Pro seniory starší 70 let však zůstává nejvýznamnější změnou úprava podmínek pro posuzování zdravotního stavu.
Od července 2025 tedy neplatí, že každý pacient starší 70 let musí před lázeňskou léčbou automaticky absolvovat vyšetření internistou nebo geriatrem. O potřebě dalšího odborného posouzení se rozhoduje podle jeho zdravotního stavu a konkrétní indikace.