Naděje na rychlé ukončení války na Ukrajině znovu slábnou. Steve Witkoff a Jared Kushner sice označili víkendovou misi v Moskvě a Kyjevě za velmi pozitivní, ovšem co se týče mírových jednání, žádný průlom nenastal. Vladimir Putin se nechystá ustoupit ze svých základních požadavků. Moskva navíc nyní vysílá ještě tvrdší signál: ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že po skončení bojů by se celá Ukrajina měla stát jakousi nárazníkovou zónou mezi Ruskem a Západem.
Evropa se musí připravit na možnost, že válka neskončí ani letos. Podle informací médií američtí a evropští představitelé stále více počítají s pokračováním konfliktu do roku 2027. Důvodem je především skutečnost, že po poslední návštěvě amerických vyjednavačů v Moskvě a Kyjevě nedošlo k posunu v nejspornějších otázkách a Putin podle evropských zdrojů neprojevil ochotu svou pozici zmírnit.
Ukrajina jako nárazníková zóna
Witkoff a Kushner strávili 5. září v Moskvě více než tři hodiny s Putinem, následně odcestovali do Kyjeva, kde jednali s Volodymyrem Zelenským. Americká strana schůzky označila za věcné a přinesla několik nových návrhů, žádný konkrétní průlom však oznámen nebyl. Moskva zároveň dál požaduje územní ústupky a odmítnutí ukrajinského členství v NATO.
Putin je přesvědčen, že čas pracuje v jeho prospěch. Rusko má během následujících měsíců podle informací plánovat zesílení útoků na ukrajinskou energetiku a vytápění, což by mělo zvýšit tlak na ukrajinské obyvatelstvo a zároveň otestovat odhodlání evropských spojenců. Moskva současně zintenzivní také hybridní aktivity v Evropě s cílem oslabovat podporu Kyjeva.
Do této situace zapadají i slova Sergeje Lavrova, který na ruském Prvním kanálu uvedl:
Všichni přemýšlejí o tom, že Rusko potřebuje nárazníkovou zónu. Tak ať se touto zónou nyní stane Ukrajina.
Lavrov současně zopakoval ruské požadavky týkající se budoucího uspořádání Ukrajiny a odmítl představu, že by současné ukrajinské vedení mělo po skončení vojenské fáze automaticky pokračovat ve funkci.
Taková formulace je významná především tím, že ruská představa bezpečnostní zóny dosud bývala spojována především s oblastmi podél ruských hranic. Lavrov nyní pojem vztáhl prakticky na celé ukrajinské území. Analytici přitom dlouhodobě upozorňují, že ruské požadavky nesměřují pouze k územním ziskům. Ruské cíle jsou podle nich podstatně širší, a to včetně snahy získat politickou kontrolu nad Ukrajinou a omezit její schopnost samostatně rozhodovat o bezpečnostní orientaci.
Evropa chystá Ukrajinu na další zimu
Evropské vlády se začínají smiřovat s tím, že současná diplomatická iniciativa nepřinese okamžité ukončení války. Ukrajina odmítá předat Rusku další území a současně potřebuje bezpečnostní garance, které by zabránily opakování války. Moskva naopak požaduje územní ústupky, odmítnutí NATO a širší změnu bezpečnostního uspořádání kolem Ukrajiny. Ani po posledních jednáních se tyto základní rozdíly nezmenšily.
Evropané proto začínají plánovat podle scénáře dlouhé války. Německo oznámilo urychlené předání raket pro systémy Patriot z vlastních zásob, Velká Británie přislíbila dalších 100 milionů liber na posílení ukrajinské protivzdušné obrany a Spojené státy tlačí evropské země k větším investicím do vlastní obrany i dlouhodobé podpory Kyjeva.
Arkady Moshes, ředitel programu pro Rusko a východní Evropu, v červnu upozorňoval, že případné obnovení dialogu s Moskvou nesmí znamenat oslabení evropské obrany. Podle něj není obnovení vztahů s Ruskem samoúčelným cílem.
„Jakékoli rozhovory s Ruskem by neměly ovlivnit rostoucí evropské úsilí v oblasti obrany. Obnovení vztahů s Ruskem, pokud k němu vůbec někdy dojde, bude trvat dlouho a silné obranné schopnosti by měly Evropanům poskytnout vliv, který jim v současnosti chybí,“ vysvětlil.
Ještě dál jde červencová analýza Evropské rady pro zahraniční vztahy. Její autoři upozorňují, že i případné příměří může vytvořit pouze dlouhodobě nestabilní situaci, nikoli skutečný mír. Podle jejich scénáře může Rusko zůstat na části ukrajinského území, zatímco Ukrajina si ponechá nárok na jeho navrácení a Evropa bude dál čelit revizionistickému Rusku. Právě proto podle nich musí Západ počítat s dlouhodobým odstrašením, nikoli pouze s okamžikem podpisu dohody.
Pro Evropu nyní nejde jen o to, zda se podaří uzavřít mírovou dohodu. Jde také o to, v jaké pozici k ní Ukrajina vůbec dospěje. Pokud bude Rusko pokračovat v tlaku na frontě, útocích na energetiku a hybridních operacích v Evropě, může se zbytek roku stát především bojem o vyjednávací pozici před případnými dalšími rozhovory.