Nikaragujský opoziční vůdce Félix Maradiaga popsal ratifikaci dohody o vojenské spolupráci, kterou ve středu schválil ruský Senát a která byla mezi oběma zeměmi podepsána loni v září v Moskvě, jako dohodu, která mění Nikaraguu v „ruskou vojenskou základnu“ na prahu amerického kontinentu.
Podle vůdce žijícího v exilu ve Spojených státech nelze dohodu považovat za pouhý akt dvoustranné spolupráce, ale spíše za upevnění projektu, který Nikaraguu staví do služeb geostrategických zájmů Vladimira Putina.
Maradiaga, který je prozatímním koordinátorem strany Ruta del Cambio a který byl před třemi lety jedním z 222 politických vězňů vyhoštěných na území USA poté, co byli zbaveni státního občanství, označil smlouvu za „bianko šek“ ve prospěch Moskvy. Dokument mimo jiné zahrnuje výměnu vojenských a zpravodajských informací o „záležitostech společného zájmu„, koordinaci „hrozeb pro globální a regionální bezpečnost„, společný výcvik vojáků, spolupráci v oblasti radioelektronického boje – tedy využívání technologií k rušení nebo ochraně komunikačních a elektromagnetických signálů -, spolupráci v oblasti radiologické, chemické a biologické ochrany a vytvoření stálé pracovní skupiny doprovázené společným ročním plánem.
Maradiaga považuje pakt za „bianko šek“ ve prospěch Moskvy a odsuzuje přeměnu Nikaraguy na „satelitní stát Putina“.
Dohoda platí pět let a automaticky se prodlužuje na dobu neurčitou. Zahrnuje rovněž ustanovení o „zvláštní jurisdikční ochraně“ ruských občanů, kteří plní úkoly na území Nikaraguy. Podle opozičního předáka tyto prvky potvrzují, že se jedná o „formalizaci nepřípustného politického projektu: přeměnu Nikaraguy na satelitní stát Vladimira Putina, operační platformu ve službách geostrategických zájmů Kremlu na americké polokouli„.
Vůdce rovněž varoval, že pakt „narušuje rozumnou rovnováhu sil ve Střední Americe“ a je přímým porušením Rámcové smlouvy o demokratické bezpečnosti ve Střední Americe z roku 1995, regionálního nástroje, který vytváří základ pro vzájemnou důvěru a kontrolu zbrojení mezi zeměmi istmu. Podle jeho názoru Daniel Ortega a Rosario Murillo, dvojice, která společně vládne Nikaragui, „nejenže porušují nikaragujskou suverenitu, ale také přímo ohrožují bezpečnost Hondurasu, Salvadoru, Guatemaly, Kostariky, Panamy a Belize„.
Tváří v tvář této situaci vydal Maradiaga naléhavou výzvu s mnoha adresáty. Vyzval středoamerické vlády, aby se formálně odvolaly na rámcovou smlouvu z roku 1995 a zavedly mechanismy k vyloučení Ortegova režimu ze Středoamerického integračního systému, známého jako SICA, orgánu, který zajišťuje politickou a hospodářskou spolupráci v regionu. Na Organizaci amerických států, OAS, vznesl požadavek, aby se vyslovila s „rozhodností požadovanou“ Meziamerickou demokratickou chartou a zahájila proces formálního prohlášení „nelegitimity Ortegova režimu„.
Ortega není spojencem Ruska, je jeho vazalem. A není to poprvé, co zatáhl zemi do zahraničního dobrodružství.
Opoziční vůdce rovněž vyzval Spojené státy, Evropskou unii, Velkou Británii, Kanadu a všechny demokratické spojence, aby „nezavírali oči“ před dohodou, jejíž „dalekosáhlé bezpečnostní důsledky“ ovlivní celou západní polokouli. Vyzval širší mezinárodní společenství, aby pochopilo, že „mlčky tolerovat tento pakt znamená umožnit vznik nové autoritářské výspy u samých bran amerického kontinentu„.
Maradiaga ve svém prohlášení ostře vytkl Ortegovi a Murillovi „geopolitickou servilitu“ vůči Rusku a označil dohodu za „akt zaprodání“. „Ortega není spojencem Ruska, je jeho vazalem. A není to poprvé, co zatahuje zemi do zahraničního dobrodružství,“ řekl. Opoziční vůdce připomněl, že to byl právě Ortega, kdo v 80. letech zapojil Nikaraguu „v její nejzranitelnější chvíli“ do studené války, geopolitické konfrontace, která poznamenala druhou polovinu 20. století, s „ničivými lidskými a ekonomickými náklady, z nichž jsme se dodnes nevzpamatovali„.
Podle opozičního lídra se nyní historie opakuje za přitěžujících okolností. Ortega se spojuje s „režimem, který nezákonně napadá Ukrajinu, který tajně podporuje teokratický režim ajatolláhů v Íránu a který je časovanou bombou pro světový mír„. S tím, co Maradiaga definuje jako „odpornou spoluzávislost a sebevědomou servilitu„, nikaragujský vůdce opět vsadil „celý osud země na zájmy cizí mocnosti„.