Německá migrační správa se již řadu let potýká s mimořádným přetížením. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) i lokální cizinecké úřady zpracovávají vysoký počet žádostí, který výrazně narostl po migrační krizi v roce 2015 a později také v souvislosti s příchodem uprchlíků z Ukrajiny.
V roce 2025 evidovalo Německo více než 163 000 nových žádostí o azyl, což představovalo přibližně pětinu všech žádostí podaných v Evropské unii. Současně v zemi žije téměř 17 milionů obyvatel narozených v zahraničí, tedy přibližně pětina celkové populace.
Koaliční vláda spolkového kancléře Friedricha Merze (CDU), tvořená koalicí CDU/CSU a SPD, se proto rozhodla urychlit digitalizaci migrační správy. Dne 29. července 2026 schválil spolkový kabinet návrh zákona známého jako KI-Migrationsverwaltungsgesetz (KIMVG), který předložilo Spolkové ministerstvo vnitra vedené Alexandrem Dobrindtem (CSU) ve spolupráci s ministerstvem zahraničí.
Cílem návrhu je sjednotit postup úřadů napříč spolkovými zeměmi, zefektivnit správní řízení a využít umělou inteligenci při administrativních úkonech. O návrhu budou během podzimu jednat Spolkový sněm i Spolková rada.
Jak bude fungovat umělá inteligence
Nová legislativa umožní migračním úřadům využívat údaje z minulých i probíhajících řízení k trénování, testování a ověřování systémů umělé inteligence. AI bude pomáhat s administrativním zpracováním případů, vyhledáváním opakujících se problémů nebo analýzou průběhu jednotlivých řízení.
Biometrické údaje však zákon z těchto procesů výslovně vylučuje. Pokud vzniknou důvodné pochybnosti o identitě nebo původu žadatele, budou moci úřady za zákonem stanovených podmínek využít automatizované vyhledávání ve veřejně dostupných internetových zdrojích.
Přestože se kolem nového systému objevují obavy z automatického rozhodování o lidských osudech, návrh zákona zachovává princip Human-in-the-loop. Umělá inteligence bude sloužit pouze jako analytický a podpůrný nástroj. Konečné rozhodnutí o udělení víza, pobytového oprávnění nebo azylu bude vždy přijímat lidský úředník.
Modelový příklad pana Samira
Představme si modelový příklad dvaatřicetiletého programátora ze Sýrie, pana Samira, který žádá o národní vízum za účelem sloučení rodiny se svou manželkou, jež legálně pracuje v Německu jako lékařka.
V současném systému může administrativní proces trvat mnoho měsíců. Dokumenty procházejí několika úřady, následují osobní pohovory a opakované kontroly, což může vést k dlouhému čekání.
Po zavedení nového systému by Samir podal žádost elektronicky. Umělá inteligence by automaticky zkontrolovala úplnost dokumentace, upozornila na případné nesrovnalosti, připravila podklady pro úředníka a umožnila rychlejší administrativní zpracování žádosti.
Pokud by systém například objevil veřejně dostupný profil na profesní síti LinkedIn obsahující informace odlišné od údajů uvedených v žádosti, upozornil by na tuto skutečnost úředníka. Ten by následně provedl cílené ověření a rozhodl, zda jde o administrativní chybu, nebo závažnější rozpor.
Stejný příklad ale ukazuje i možná rizika. Pokud by algoritmus chybně přiřadil Samira ke stejnojmenné osobě s bezpečnostním záznamem, mohl by být celý proces výrazně komplikovanější. Právě proto zákon zachovává lidské rozhodování jako poslední a závazný krok každého řízení.
Efektivnější úřady, nebo příliš velký experiment?
Navrhovaná digitalizace vyvolává v Německu živou diskusi.
Řada občanů očekává především rychlejší a efektivnější fungování státní správy. Jeden z diskutujících na fóru deníku Spiegel například uvedl, že pokud budou počítače schopny převzít rutinní administrativní úkoly a upozorňovat na podezřelé případy, mohou úředníkům uvolnit ruce pro složitější rozhodování.
Na druhé straně zaznívá také výrazná kritika odborníků i lidskoprávních organizací.
Christine Hennig z odborné sekce Informatika a společnost upozorňuje, že současné systémy umělé inteligence stále vykazují významnou chybovost a jejich nasazení při rozhodování o citlivých migračních případech vyžaduje mimořádnou opatrnost.
Podobně organizace AlgorithmWatch varuje před testováním nových technologií na zvlášť zranitelných skupinách obyvatel. Podle Nory Oppermann je nezbytné zajistit transparentnost algoritmů i možnost lidského přezkumu každého rozhodnutí.
Organizace PRO ASYL upozorňuje zejména na ochranu citlivých osobních údajů, například informací o rodinných vztazích, politických názorech nebo náboženském vyznání. Tyto údaje podle organizace podléhají silné právní ochraně a jejich využívání musí být přísně omezeno.
Sociální organizace, například Caritas nebo AWO, současně varují před fenoménem označovaným jako automation bias. Jde o psychologický efekt, kdy lidé přikládají doporučením počítačových systémů větší důvěru, než si ve skutečnosti zaslouží, a mohou přehlédnout jejich případné chyby.
Kritiku vyvolala také skutečnost, že odborná veřejnost měla na připomínkování návrhu pouze sedm dní.
Zda se Německu podaří skloubit vyšší efektivitu státní správy s ochranou základních práv a osobních údajů, ukážou až parlamentní debaty a následná praktická zkušenost s novým systémem. Jisté však je, že umělá inteligence se stává stále významnější součástí fungování evropské veřejné správy. Německo patří mezi první státy, které se ji rozhodly zapojit i do oblasti migrace.