Diplomatické napětí ohledně budoucnosti Tchaj-wanu se opět rozhořelo poté, co prezident ostrova William Lai zveřejnil na Facebooku obsáhlé prohlášení, které je přímou reakcí na summit čínského a amerického lídra Si Ťin-pchinga a Donalda Trumpa v Pekingu.
Tchajwanský vůdce byl přímočarý: jeho země se nenechá „obětovat“ ani „vyměnit“, ani neustoupí „pod tlakem“ při obraně svobodného a demokratického způsobu života.
Laiovy výroky zazněly v souvislosti s první státní návštěvou amerického prezidenta v Číně po téměř deseti letech, během níž Trump se svým hostitelem dlouze diskutoval o tchajwanské otázce. V následném rozhovoru, který odvysílala stanice Fox News, americký prezident prozradil, že se Siem hovořil o Tchaj-wanu „celou noc“, a vyjádřil pochybnosti ohledně schválení velkého balíčku zbraní pro samosprávný ostrov.
Trump označil zbrojní balíček za „velmi dobrou vyjednávací kartu“ a přiznal, že se ještě nerozhodl: „Možná to udělám, možná ne.“
„Ještě jsem to neschválil, uvidíme, co se stane. Možná to udělám, možná ne (…). Je to pro nás velmi dobrá vyjednávací pozice, je to spousta zbraní,“ prohlásil Trump doslova. Tato slova, která z vojenských dodávek Tchaj-wanu dělají nástroj nátlaku ve složitých vztazích mezi Washingtonem a Pekingem, vyvolala mezi tchajwanskými občany to, co sám Lai označil za „velké znepokojení“.
Tchajwanský prezident ve svém poselství rovněž odmítl jakýkoli válečný scénář, ale zdůraznil zásadní podmínku: dokud Peking neupustí od hrozby, že se uchýlí k silové anexi ostrova, a bude nadále rozšiřovat své vojenské kapacity s cílem změnit rovnováhu v Tchajwanském průlivu, pruhu moře, který odděluje ostrov od čínské pevniny, je nezbytné, aby Spojené státy zachovaly prodej obranných zbraní Tchaj-peji.
Lai trval na tom, že stabilita v této námořní oblasti již po desetiletí představuje široký konsenzus, který sdílí Tchaj-wan, Spojené státy a světové demokracie jako celek. Připomněl také, že ostrov zaujímá klíčovou geostrategickou pozici a hraje rozhodující roli v globálním vývoji umělé inteligence, což z něj činí „ústřední zájem“ mezinárodního společenství.
Prezident šel ve své argumentaci dále a popřel, že by existoval „problém nezávislosti Tchaj-wanu„. Čínská republika, což je oficiální název tchajwanského státu, je již „demokratickou, suverénní a nezávislou zemí„, tvrdil a dodal, že její politická budoucnost by se měla řídit výhradně vůlí 23 milionů obyvatel ostrova.
Stojíme si za tím, že Čínská republika a Čínská lidová republika si nejsou navzájem podřízeny, že suverenitu nelze porušit ani anektovat a že budoucnost Čínské republiky (Tchaj-wanu) se musí řídit vůlí celého tchajwanského lidu.
Lai zároveň zopakoval, že je otevřen „zdravému a spořádanému“ dialogu s Pekingem, pokud bude založen na podmínkách „rovnosti“ a „důstojnosti“. Vymezil však jasnou červenou linii: „Odmítáme pokusy Číny využít ‚sjednocení‘ jako záminku ke skutečnému pokusu o anexi Tchaj-wanu. Pro prezidenta tato hranice určuje hranici vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem.„
Trump ze své strany také jasně vyjádřil svůj postoj k hypotetickému formálnímu vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, od kterého se otevřeně distancoval. „Nestojím o to, aby se někdo osamostatnil. A víte, máme snad cestovat 9 500 mil, abychom vedli válku? O to nestojím,“ řekl před kamerami Fox News. Americký prezident zašel tak daleko, že naznačil, že až opustí Bílý dům, Si by se mohl pokusit ostrov „převzít“.
Reakce Pekingu byla rychlá. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Guo Jiakun na pravidelné tiskové konferenci udeřil na Laie a označil jeho výroky za „akt politického divadla„, který je „kontraproduktivní“ a znovu zdůrazňuje „separatistický postoj“ tchajwanského vůdce.
Guo varoval, že nezávislost Tchaj-wanu a mír mezi stranami průlivu jsou „neslučitelné jako oheň a voda“ a že jedinou legitimní cestou vpřed je postavit se proti jakýmkoli snahám o nezávislost a dodržovat zásadu jedné Číny, podle níž je Tchaj-wan součástí čínského území.
Čínský diplomat šel ještě dále a přímo označil tchajwanské orgány za „hlavní původce problémů v oblasti míru a bezpečnosti“ v oblasti. Tím, že se „spolčuje s vnějšími silami s cílem získat nezávislost a snaží se z tchajwanské otázky udělat mezinárodní problém“, je podle něj Tchaj-pej ve skutečnosti zodpovědná za narušení statu quo, tj. stávající rovnováhy mezi oběma stranami průlivu.
Jakýkoli pokus usilovat o nezávislost spoléháním na vnější síly je iluzí odsouzenou k nezdaru,
uzavřel Guo.
Pekingská vláda již po desetiletí považuje Tchaj-wan za „nezcizitelnou součást“ svého území a nezřekla se použití síly jako poslední možnosti k získání kontroly nad ostrovem. Naproti tomu tchajwanská vláda tvrdí, že rozhodnutí o politickém osudu Tchaj-wanu náleží výhradně jeho občanům, samosprávné demokracii, jejíž vůdce je čínskými úřady pravidelně označován za „bojovníka za nezávislost“ a „potížistu“.