V České republice si lidé čím dál častěji kladou otázku, zda má smysl domáhat se peněz, které jim někdo jiný dluží. Ačkoli soudy obvykle jednají poměrně rychle a právo na finanční částku člověku přiznají, než se skutečně vymáhaných peněz dočká, trvá to mnohdy i roky.
V České republice se vymáhání pohledávek týká statisíců lidí. Přestože počet osob v exekuci v posledních letech klesá, na konci roku 2023 jich bylo stále téměř 650 tisíc a běžné jsou i případy, kdy jeden dlužník čelí několika exekucím zároveň. To podle odborníků ukazuje, že samotné soudní rozhodnutí ještě zdaleka neznamená, že se věřitel svých peněz skutečně dočká.
„Vymahatelnost pohledávek v exekučním řízení se dlouhou dobu pohybovala okolo 30 až 40 %. V posledních několika letech se však vlivem řady faktorů úspěšnost exekucí snižuje,“ uvedl prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík.
Právo, které nefunguje
Karel Haas, poslanec ODS a advokát, upozorňuje, že Česko se délkou civilních sporů řadí k nejrychlejším v EU.
Rozsudek se stal formalizovaným potvrzením, že právo držím – ale už ne ekonomickým potvrzením, že peníze dostanu,
vysvětluje. Podle jeho slov v České republice právo v tomto ohledu vůbec nefunguje.
Problém nezačíná u soudů, ale až ve chvíli, kdy má být pravomocný rozsudek skutečně vykonán. Pokud dlužník dobrovolně nezaplatí, následuje exekuce nebo insolvenční řízení, která mohou trvat další měsíce či roky. Mezitím hodnota pohledávky vlivem času i inflace klesá a věřitel často nese další náklady spojené s jejím vymáháním.
V konkurzech získávají nezajištění věřitelé zpět často jen několik procent své pohledávky. V oddlužení se míra uspokojení pohybuje přibližně mezi 15 a 27 %. Podle Haase tak právo sice formálně potvrzuje existenci nároku, ale nedokáže jej v přiměřeném čase a za rozumných nákladů proměnit ve skutečné finanční plnění.
Jaké kroky jsou zapotřebí?
Podle prezidenta České asociace věřitelů Pavla Staňka dnes právo stále funguje deklaratorně, reálné výsledky ale často nepřináší. Řešením má být především zjednodušení exekučního a insolvenčního řízení, omezení možností účelového prodlužování sporů a větší důraz na skutečné uspokojení věřitelů místo pouhého vydání soudního rozhodnutí.
Experti zároveň upozorňují, že slábnoucí vymahatelnost práva má dopady na celou ekonomiku. Pokud věřitelé ztrácejí důvěru, že své pohledávky vymohou, promítají riziko do cen zboží a služeb, zpřísňují podmínky poskytování úvěrů nebo odmítají obchodovat s rizikovějšími klienty.
Staněk varuje, že nejde jen o problém advokátů nebo exekutorů, ale o otázku fungování celého podnikatelského prostředí. Na konferenci Creditor Lab zaznělo také, že současný systém zvýhodňuje dlužníky, kteří dokážou využívat procesní pravidla k oddalování splnění svých závazků, zatímco hodnota pohledávek věřitelů se postupem času snižuje.
O změnách se hovoří, zatím však nejde o konkrétní vládní reformu, která by byla schválena nebo předložena Parlamentu. Konference měla především otevřít odbornou debatu a formulovat doporučení pro budoucí změny legislativy. Diskuse se soustředí zejména na úpravy exekučního a insolvenčního práva, digitalizaci a zrychlení vymáhacích procesů či odstranění administrativních překážek, které umožňují řízení zbytečně prodlužovat.