Česká společnost rychle stárne a s tím roste i potřeba dlouhodobé péče. Pro rodiny to znamená, že otázka budoucí péče o rodiče nebude pouze zdravotním nebo organizačním problémem, ale může mít i významný finanční rozměr. Současný systém přitom rozhodně nefunguje tak, že by stát automaticky hradil veškeré náklady spojené s pobytem seniora v domově.
Zároveň není pravda, že by děti automaticky musely ze svého platit pobyt rodiče v domově pro seniory nebo kvůli tomu prodávat jeho dům. Pravidla jsou podstatně složitější a jejich základem je především příjem samotného klienta, výše úhrady a jeho nárok na příspěvek na péči.
Česko čeká výrazný nárůst potřeby dlouhodobé péče
Stárnutí české populace už není vzdálenou hrozbou. Podle predikce Ministerstva práce a sociálních věcí a Ústavu zdravotnických informací a statistiky bude v příštích letech výrazně růst počet lidí, kteří budou potřebovat dlouhodobou sociální, zdravotní nebo ošetřovatelskou péči.
Pokud by se zachovala současná struktura péče, bylo by podle MPSV do roku 2035 potřeba přibližně 34 700 dalších pobytových lůžek. Počet klientů pobytových služeb by podle predikce mohl vzrůst z přibližně 93 500 v roce 2024 na více než 135 600 v roce 2035.
To představuje obrovskou výzvu nejen pro stát a kraje, ale také pro samotné rodiny. Ne každý senior bude potřebovat pobyt v domově. V řadě případů může pomoci terénní pečovatelská služba, osobní asistence nebo jiná forma podpory přímo v domácnosti.
Kolik senior za pobyt skutečně zaplatí?
U domovů pro seniory se platí především ubytování, strava a poskytovaná péče. Zákon o sociálních službách zároveň stanovuje důležitou ochranu příjmu klienta.
Po zaplacení ubytování a stravy musí člověku v domově pro seniory zůstat nejméně 15 procent jeho příjmu. Toto pravidlo vyplývá přímo ze zákona o sociálních službách.
Představme si například seniora s příjmem 20 000 korun měsíčně. Z tohoto příjmu mu musí po zaplacení ubytování a stravy zůstat nejméně 3 000 korun. Na tyto základní položky tedy nelze použít více než 17 000 korun z jeho příjmu.
Skutečná cena však závisí na konkrétním zařízení a smlouvě. Maximální výši úhrad za ubytování a stravu stanovují právní předpisy.
Příspěvek na péči není totéž co peníze na bydlení
Důležitou součástí systému je příspěvek na péči. Ten není určen k tomu, aby seniorovi jednoduše pokryl celý pobyt v domově.
U pobytových sociálních služeb se úhrada za péči stanovuje ve výši přiznaného příspěvku na péči. Ubytování a strava se naopak hradí samostatně, především z příjmu klienta.
To je důležitý rozdíl, protože právě směšování těchto jednotlivých plateb vede k řadě nepřesných informací o tom, kolik vlastně senior nebo jeho rodina za pobyt zaplatí.
Musí děti za rodiče doplácet?
Právě tady je potřeba být velmi přesný. Neplatí jednoduché pravidlo, že pokud seniorovi nestačí důchod na celý pobyt, jeho děti musí automaticky doplatit rozdíl.
MPSV ve své analýze uvádí, že úhrady v sociálních službách nejsou v České republice povinností dětí za jejich rodiče a nejsou tímto způsobem právně vymahatelné. To je něco jiného než obecná vyživovací povinnost mezi předky a potomky, která existuje podle občanského zákoníku za stanovených podmínek.
Pokud příjem klienta nestačí na plnou úhradu ubytování a stravy, musí svou příjmovou situaci poskytovateli doložit. V takové situaci může být úhrada nastavena s ohledem na příjem klienta tak, aby byla zachována zákonná hranice 15 procent.
Neznamená to tedy, že rodina automaticky dostane účet za celý chybějící rozdíl.
Co je s nemovitostí seniora?
Právě kolem této otázky vznikla řada zavádějících tvrzení. Samotný pobyt seniora v domově pro seniory neznamená, že by stát automaticky získal právo zabavit nebo prodat jeho dům či byt.
Vlastnictví nemovitosti a úhrada sociální služby jsou dvě odlišné věci. Pokud senior vlastní nemovitost, neznamená to samo o sobě, že by ji musel kvůli pobytu v domově prodat.
Rodina se samozřejmě může dobrovolně rozhodnout, že nemovitost prodá, pronajme nebo jinak využije k financování nákladů na péči. Nejde však o automatickou povinnost vyplývající ze samotného umístění seniora do domova.
Proto je zavádějící tvrdit, že český systém jednoduše funguje na principu „děti zdědí dům, a proto ho musí prodat k zaplacení domova“.
Stárnutí znamená vyšší tlak na celý systém
Finanční otázka přitom bude v dalších letech stále důležitější. Nejde pouze o cenu domovů pro seniory. S rostoucím věkem se mohou zvyšovat také výdaje na léky, zdravotní pomůcky, domácí péči, dopravu nebo služby, které seniorovi umožní zůstat co nejdéle ve vlastním bydlení.
Právě proto MPSV počítá s tím, že bude potřeba rozšiřovat nejen kapacity domovů, ale také terénní a domácí sociální služby. Predikce ministerstva totiž počítá s výrazným růstem počtu lidí, kteří budou dlouhodobou péči potřebovat.
Pro rodiny je proto rozumné řešit situaci s předstihem. Ne až ve chvíli, kdy rodič náhle přestane zvládat běžný život, ale už v okamžiku, kdy se začnou objevovat první známky toho, že bude potřebovat pravidelnou pomoc.
Od roku 2027 má přijít další zvýhodnění nejstarších důchodců
V současnosti se připravuje také změna důchodového systému, která má zvýšit podporu lidí ve velmi vysokém věku. MPSV v červenci 2026 předložilo novelu důchodového pojištění, která počítá s automatickým navyšováním důchodu od 80 let.
Podle předloženého návrhu by se procentní výměra důchodu zvýšila v 80, 85, 90 a 95 letech vždy o 500 korun měsíčně. Po dosažení 100 let by šlo o zvýšení o 1 000 korun měsíčně. Navrhovaná změna má podle ministerstva nabýt účinnosti od 1. ledna 2027.
Ministerstvo změnu zdůvodňuje mimo jiné tím, že ve velmi vysokém věku rostou výdaje na zdravotní péči, léky, kompenzační pomůcky a sociální služby. Je však důležité zdůraznit, že v srpnu 2026 jde stále o navrhovanou legislativní změnu, nikoli o již platné zvýšení důchodů.
Co z toho plyne pro rodiny?
Péče o stárnoucí rodiče nemusí automaticky znamenat prodej domu ani to, že děti budou muset každý měsíc doplácet tisíce korun do domova pro seniory. Současně není realistické očekávat, že všechny náklady spojené se stářím automaticky převezme stát.
Rozhodující je konkrétní situace seniora – jeho příjem, zdravotní stav, stupeň závislosti, přiznaný příspěvek na péči, cena konkrétní sociální služby a také to, zda je možné využít terénní péči místo pobytového zařízení.
Nejdůležitější je proto nečekat, až na krizovou situaci. Rodiny by měly včas zjistit, jaké služby jsou v jejich okolí dostupné, kolik stojí a na jaké dávky či příspěvky může senior případně dosáhnout. S orientací v systému sociálních služeb může pomoci například sociální pracovník obce.
Českou republiku čeká v příštích letech výrazné stárnutí populace. A přestože stát bude muset kapacity dlouhodobé péče výrazně rozšiřovat, odpovědnost za zvládnutí této změny nebude pouze na státu. Dotkne se také krajů, obcí, poskytovatelů sociálních služeb a v neposlední řadě samotných rodin.