Vladimir Putin dospěl k závěru, že současná mírová jednání o ukončení války na Ukrajině se ocitla ve slepé uličce. Kreml proto zvažuje další útoky proti Kyjevu a ukrajinské infrastruktuře. Někteří lidé z Putinova okolí se nyní obávají, že další vývoj by mohl v krajním případě dovést Rusko až k použití taktické jaderné zbraně. Podle zahraničních expertů je ale pravděpodobnost takového zákroku nízká.
Válka na Ukrajině se dostává do stále nebezpečnější fáze. Obě strany zvyšují intenzitu útoků na velké vzdálenosti, zatímco boje na frontě pokračují bez rozhodujícího průlomu. Rusko nadále útočí na ukrajinská města, energetickou infrastrukturu a vojenské cíle, zatímco Ukrajina stále častěji zasahuje ropný průmysl, logistická centra a další objekty hluboko na ruském území.
Podle informací agentury Bloomberg, které převzala řada zahraničních médií, nyní Moskva zvažuje ještě silnější údery balistickými raketami proti Kyjevu a dalším částem Ukrajiny. Kreml údajně přestává věřit, že současná diplomatická jednání mohou v dohledné době přinést skutečný průlom.
Jednání ve slepé uličce
Snaha o nalezení politického řešení v posledních měsících znovu ožila. Spojené státy se pokoušely využít přímé kontakty s Moskvou a jednání měla vést alespoň k zastavení bojů nebo k vytvoření podmínek pro širší mírovou dohodu. Rusko, Ukrajina i jejich spojenci však zůstávají zásadně rozděleni v otázkách území, bezpečnostních záruk i budoucího postavení Ukrajiny.
Jednání se tak nedokázalo posunout od obecných prohlášení k dohodě, kterou by všechny strany byly ochotny přijmout. Problém spočívá především v tom, že Moskva a Kyjev stále sledují prakticky neslučitelné cíle.
- Rusko požaduje podmínky, které by výrazně omezily budoucí bezpečnostní a vojenské možnosti Ukrajiny a potvrdily jeho územní zisky.
- Kyjev naopak odmítá uznat ruskou kontrolu nad okupovanými oblastmi a požaduje bezpečnostní záruky, které by zabránily další ruské invazi.
Ani americké úsilí zatím nedokázalo tuto propast překlenout. I nedávná cesta ředitele CIA Johna Ratcliffa do Moskvy ukázala, že mezi Washingtonem a Kremlem sice zůstávají otevřené komunikační kanály, podle Kremlu však nešlo o jednání, které by přineslo zásadní diplomatický posun.
Putin podle některých odborníků může na neúspěch diplomacie reagovat další vojenskou eskalací. Rusko navíc stále více vnímá ukrajinské útoky na své území jako nepřímé útoky NATO, protože Ukrajina využívá zbraně, informace a další podporu západních zemí.
Právě tento způsob uvažování zvyšuje riziko, že se konflikt postupně rozšíří za hranice Ukrajiny. Rusko sice zatím nemá důvod očekávat přímou válku s NATO, přesto rostou obavy z incidentu, chybného vyhodnocení situace nebo omezené provokace, která by mohla spustit řetězec událostí, jenž by se už jen obtížně zastavoval.
Podle amerického analytika Samuela Charapa z RAND Corporation nemusí být největší hrozbou úmyslné rozhodnutí Ruska zaútočit na NATO, ale spíše nechtěná eskalace, při níž by jednotlivé incidenty nebo chybné vyhodnocení situace mohly postupně přerůst v širší konflikt.
Jaderná zbraň jako krajní možnost
Největší pozornost v současné době vyvolávají informace o tom, že část ruských představitelů považuje v případě další eskalace za možné i použití taktické jaderné zbraně. Neznamená to však, že Putin takový útok plánuje nebo že by se Rusko bezprostředně chystalo jadernou zbraň použít.
Zahraniční experti dlouhodobě upozorňují, že ruské jaderné hrozby jsou také nástrojem nátlaku, jehož cílem je odradit západní státy od větší vojenské podpory Ukrajiny. Rusko podobnou strategii využívá prakticky od počátku plnohodnotné invaze, aniž by dosud jadernou hranici skutečně překročilo.
Řada analytiků proto považuje skutečné použití jaderné zbraně za málo pravděpodobné, nikoli však nemožné. Pro Moskvu by šlo o krok s mimořádně vysokým rizikem. Moskva by riskovala ztrátu podpory či neutrality zemí, které se dosud snažily udržovat s ní pragmatické vztahy.
Pokud by však Rusko jadernou hranici skutečně překročilo, dopady by sahaly daleko za Ukrajinu. Konflikt by se okamžitě dostal do zcela nové fáze a svět by čelil nejvážnější jaderné krizi od dob studené války. Západní státy by musely reagovat tak, aby zabránily přímé jaderné konfrontaci mezi Ruskem a NATO.
Válka by se proto mohla nejen dramaticky vyhrotit, ale zároveň se stát mnohem nepředvídatelnější. Paradoxně právě vědomí těchto důsledků je podle expertů jedním z hlavních důvodů, proč je skutečný jaderný útok stále považován za krajní scénář. Riziko eskalace ale roste s tím, jak mizí víra v diplomatické řešení a obě strany se připravují na další dlouhé období války.