Ministři zahraničí EU během svého neformálního setkání na Kypru 27. a 28. května jednali o možnosti, že Unie jmenuje zvláštního vyslance pro přímá jednání s Moskvou ohledně války na Ukrajině. Představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Kaia Kallasová ale považuje tuto možnost za prakticky nemožnou.
Na dotaz, zda může EU v jednáních s Ruskem nahradit Spojené státy, má Kallasová jasnou odpověď:
Toto je mrtvé téma, které je udržováno při životě jen proto, že se na něj vy novináři stále ptáte,
Rusko si vybírá
Jedním z důvodů, proč se otázka jednání EU s Ruskem neustále řeší, je nedávný návrh Kremlu, aby se komunikátorem stal bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Ten se dříve netajil svými sympatiemi k Rusku, je tedy zjevné, proč si ho Putin vybral.
„Schröder se nehodí jako mediátor,“ uvedl Jürgen Hardt, poslanec německého parlamentu. Většina zástupců EU vnímala tento Putinův pokus jako snahu odvést pozornost od ruských slabin. Moskva si je navíc vědoma toho, že má Evropa problém se sjednotit a vybrat jednoho kandidáta pro jednání.
„Toto je past, do které nás Rusko chce dostat: My začneme diskutovat o tom, kdo by s nimi měl mluvit, zatímco oni už teď určují, kdo je pro to vhodný a kdo ne,“ říká Kallasová. Navíc dodává, že žádná ze zemí EU nemá vhodného neutrálního prostředníka.
Otevřená podpora Ukrajiny jako problém
Jedním z důvodů, proč by bylo komplikované určit komunikátora s Ruskem, který by nahradil Spojené státy, je fakt, že EU velmi otevřeně Ukrajinu podporuje. V současné chvíli dokonce některé země zvažují zavedení dalšího sankčního balíčku proti Rusku. Pokud by Brusel roli mediátora skutečně vážně zvažoval, k takovým krokům by nyní nedocházelo.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a ministr zahraničí Andrij Sybiga nedávno vyzvali Evropu, aby se zapojila do procesu vyjednávání. Při jednání na Kypru ale nebyla otázka znovu otevřena, zdá se tedy, že jednání prozatím v tomto ohledu utichlo.
Mezi evropskými státy nepanuje úplná shoda na tom, jakou konkrétní roli by měla EU v případných jednáních sehrát. Část států zdůrazňuje potřebu pokračovat v tlaku na Rusko prostřednictvím sankcí a vojenské podpory Ukrajiny, zatímco jiní diplomaté upozorňují, že bez určité míry komunikace s Moskvou nebude možné dosáhnout udržitelného příměří.
Právě tento rozdílný přístup komplikuje vytvoření jednotné evropské pozice, která by byla dostatečně silná na to, aby mohla fungovat jako zprostředkovatel mezi oběma stranami konfliktu.
