Tvorové s měkkým tělem, chapadly a pravděpodobně pozoruhodnou inteligencí ovládali vody před 100 až 72 miliony let a svou velikostí se řadí mezi největší bezobratlé živočichy, kteří kdy byli popsáni. Ukazuje to výzkum právě zveřejněný v časopise Science, který nás nutí přepsat to, co jsme si mysleli, že víme o vrcholu mořského potravního řetězce v křídě.
Délka mezi 7 a 19 metry. To jsou odhadované rozměry největších exemplářů rodu Nanaimoteuthis, hlavonožců, tedy dávných příbuzných dnešních chobotnic a olihní, kteří obývali oceány v tomto geologickém období. Konkrétně tým vedený Shinem Ikegamim identifikoval dva druhy: Nanaimoteuthis jeletzkyi a N. haggarti. Druhý jmenovaný by dosahoval rozměrů srovnatelných s velkými mořskými plazy své doby, což z něj činí největšího dosud známého bezobratlého živočicha.
Dravec, který drtil skořápky a kosti.
Odborníci ve studii upozorňují, že tito živočichové nebyli pouhými mrchožrouty ani pasivními obyvateli oceánského dna. Zkamenělé čelisti vykazují extrémní opotřebení, což je jasným důkazem, že neustále drtili tvrdé struktury: mušle, kosti a dokonce i velkou kořist. Tento vzorec eroze prozrazuje aktivní a specializované lovecké chování. Nebyli to oportunisté, ale svébytní predátoři, kteří dokázali chytit, udržet a zničit houževnatou kořist. Nepochybně byli na vrcholu trofické pyramidy.
Co nezkamení, to se také počítá
Jedním z nejzajímavějších aspektů objevu je právě to, jak obtížné je tato zvířata v geologickém záznamu vystopovat. Chobotnicím a dalším hlavonožcům chybí pevná kostra, takže se jejich měkké tkáně beze stopy rozkládají. Zachovaly se pouze mineralizované úlomky, jako jsou zobáky a čelisti: malé stopy zpevněné během milionů let. Snažit se z těchto pozůstatků rekonstruovat jejich anatomii je, jak autoři zdůrazňují, srovnatelné s odvozováním tvaru zvířete pouze podle jeho stínu.
Ikegami a jeho tým toho dosáhli pomocí inovativních technik, jakési „digitální těžby“ aplikované na fosilie, která jim umožňuje identifikovat dříve přehlížené pozůstatky a odhadnout velikost i chování organismů, jimž patřily. Výsledkem je bezprecedentní obraz: oceán, v němž superpredátoři měli nejen zuby a čelisti, ale také chapadla.
Trhlina v klasickém příběhu mořské evoluce
Paleontologové po desetiletí sledovali poměrně jasnou evoluční linii velkých mořských predátorů: nejprve dominovaly ryby a žraloci, poté mořští plazi a později savci, jako jsou velryby. Olihně, chobotnice a další bezobratlí byli odsunuti na druhou kolej, jako by nikdy nemohli aspirovat na vrchol potravního řetězce. Tento nález toto vyprávění boří.
Ukazuje se existence paralelní linie měkkotělesných predátorů, inteligentních a ve fosilním záznamu prakticky neviditelných, kteří soupeřili na stejné úrovni jako velcí mořští obratlovci. A v tom spočívá možná nejzávažnější důsledek této studie: inteligence, vlastnost, která je již pozoruhodná u moderních hlavonožců, jako jsou chobotnice a sépie, mohla být rozhodující evoluční výhodou i u těchto prehistorických obrů. Schopnost manipulovat s prostředím, zkoumat a přizpůsobovat se nebyla jen podružnou vlastností, ale stejně účinným loveckým nástrojem jako hrubá síla.