Kurýři rozvážející jídlo, řidiči Uberu nebo další lidé pracující přes mobilní aplikace by se v budoucnu mohli snáze domoci práv zaměstnanců. Česká republika připravuje nový zákon, který zavádí pravidla pro platformovou práci a mění také definici závislé práce v zákoníku práce. Cílem je lépe chránit pracovníky, zároveň ale návrh vyvolává i kritiku odborníků.
Stát chce zabránit tomu, aby firmy vydávaly zaměstnance za živnostníky jen proto, že pracují přes aplikaci.
Typicky jde o kurýry, taxikáře, ale i další pracovníky, kteří využívají digitální platformy. Tyto nástroje jsou trendem posledních let a jejich oblíbenost stále roste,
vysvětluje poslanec Marian Jurečka.
Evropský parlament už v roce 2023 upozornil, že existuje nejméně 5,5 milionu osob vykonávajících platformovou práci, které jsou chybně klasifikovány jako osoby samostatně výdělečně činné. Tím přicházejí o důležitá pracovní a sociální práva.
Konec automatického označování pracovníků za živnostníky
Nejdůležitější novinkou nového zákona je zavedení takzvané vyvratitelné domněnky pracovněprávního vztahu. V praxi to znamená, že pokud člověk vykonává práci přes digitální platformu a jeho činnost odpovídá znakům závislé práce, bude se na něj automaticky nahlížet jako na zaměstnance. Nebude muset sám dokazovat, že by měl mít pracovní smlouvu.
Důkazní břemeno se přesune na samotnou platformu nebo zprostředkovatele.
Naprostá většina pracovníků platforem si tento druh práce volí kvůli flexibilitě v rámci přivýdělku ke studiu, při jiné práci nebo během rodičovské dovolené. Proto je klíčové, aby nový zákon zachoval lidem plné právo rozhodovat o tom, kdy, kde a pro koho pracují,
říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza.
Pokud budou chtít firmy tvrdit, že pracovník zaměstnancem není, budou muset prokázat, že alespoň jeden ze znaků závislé práce v jeho případě chybí. To by mělo usnadnit práci úřadům i soudům při posuzování podobných případů.
Odborníci si nejsou jisti, zda tato změna sama o sobě výrazně pomůže samotným pracovníkům. Mnozí z nich jsou totiž v nejistém postavení a často se do sporů s velkými platformami vůbec nepouštějí. Přesto by nová pravidla měla přinést větší právní jistotu a sjednotit posuzování podobných případů.
Změna definice závislé práce
Součástí návrhu je také úprava definice závislé práce v zákoníku práce. Nově se podrobněji vymezí, co znamená vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Přesněji se popíše například organizace práce, dohled nad jejím výkonem nebo skutečnost, že zaměstnanec pracuje podle pravidel stanovených zaměstnavatelem.
Cílem této změny je omezit rozdílné výklady úřadů a soudů při posuzování, zda jde o zaměstnání, nebo podnikání. Jasnější pravidla by měla přispět k větší předvídatelnosti rozhodování nejen u digitálních platforem, ale i v dalších moderních formách práce.
Právě tato část návrhu však vyvolává mezi odborníky největší diskusi. Kritizují především to, že osobní výkon práce už nebude přímo součástí definice závislé práce, nýbrž se přesune do jiného ustanovení zákoníku práce. Podle části právníků jde o důležitý znak zaměstnání a jeho přesunutí může v budoucnu přinést nové výkladové spory.
Problematickým aspektem navrhované úpravy je zejména vypuštění osobního výkonu práce z definičních znaků závislé práce a jeho přesunutí do samostatného ustanovení zákoníku práce,
uvádí ePravo. Experti doplňují, že namísto dosavadního materiálního posuzování všech okolností návrh zavádí formalizovanější přístup, který může vést k novým interpretačním problémům.