Mimořádné valorizace důchodů v období rekordní inflace výrazně zlepšily finanční situaci současných seniorů. Zároveň však zvýšily dlouhodobé výdaje důchodového systému a podle řady ekonomů prohloubily tlak na veřejné finance. Právě mladší generace podle nich ponese největší část nákladů, které si zachování současného systému vyžádá.
Ekonom a bývalý člen Národní ekonomické rady vlády Vladimír Bezděk dlouhodobě upozorňuje, že hlavním problémem českého důchodového systému není výše dnešních penzí, ale rychle stárnoucí populace. Pokud stát nezajistí dlouhodobou finanční stabilitu systému, budou důsledky dopadat především na dnešní pracující a budoucí důchodce.
Mimořádné valorizace zvýšily výdaje státu
V letech vysoké inflace docházelo vedle pravidelných valorizací také k několika mimořádným navýšením důchodů podle tehdy platné legislativy. Jejich cílem bylo ochránit kupní sílu seniorů, kteří čelili prudkému růstu cen.
Ekonomové se však shodují, že tato mimořádná zvýšení zároveň výrazně navýšila dlouhodobé výdaje důchodového systému. Každé zvýšení důchodů se totiž promítá i do všech dalších let, protože se stává součástí základu pro budoucí valorizace.
Související článek
Právě proto následovala změna valorizačních pravidel, která má tempo růstu důchodů v budoucnu zpomalit a lépe odpovídat možnostem státního rozpočtu.
Reforma mění podmínky pro mladší generace
Součástí důchodové reformy není pouze změna valorizace. Nová pravidla počítají také s postupným zvyšováním důchodového věku u mladších ročníků podle zákonem stanoveného mechanismu. Cílem je reagovat na prodlužující se délku života a zhoršující se poměr mezi počtem pracujících a počtem důchodců.
Právě zde podle odborníků vzniká mezigenerační nerovnováha. Zatímco dnešní senioři využili mimořádných valorizací v období vysoké inflace, lidé, kteří jsou dnes ve věku třiceti nebo čtyřiceti let, budou s vysokou pravděpodobností odcházet do důchodu později a budou čelit přísnějším pravidlům pro výpočet budoucích penzí.
Demografie je silnější než politika
Česká republika patří mezi země, kde se populace rychle mění. Lidé žijí déle, rodí se méně dětí a na jednoho důchodce bude v budoucnu připadat stále méně ekonomicky aktivních lidí.
To znamená, že průběžně financovaný důchodový systém bude pod stále větším tlakem. Pokud by se jeho parametry neměnily, rostoucí výdaje na důchody by zatěžovaly státní rozpočet stále více.
Právě proto většina ekonomů považuje důchodovou reformu za nevyhnutelnou, i když některá její opatření nejsou mezi veřejností populární.
Jak funguje valorizace důchodů
Valorizace slouží k tomu, aby důchody neztrácely svou hodnotu vlivem inflace. Standardně se jejich výše upravuje podle růstu cen a částečně také podle vývoje reálných mezd.
Období mimořádně vysoké inflace však vedlo k několika mimořádným valorizacím, které zvýšily výdaje státu výrazně rychleji než v předchozích letech. Právě tato zkušenost vedla vládu ke změně valorizačního mechanismu, který má do budoucna zajistit větší předvídatelnost a finanční stabilitu systému.
Jaké možnosti stát má
Ekonomové dlouhodobě upozorňují, že žádné jednoduché řešení neexistuje. Stát může kombinovat několik opatření:
- postupné prodlužování věku odchodu do důchodu,
- pomalejší růst důchodů,
- vyšší příjmy systému prostřednictvím odvodů,
- větší podporu dobrovolného spoření na stáří.
Každé z těchto řešení má své výhody i nevýhody a každé znamená určitou zátěž pro některou část společnosti.
Co to znamená pro běžné lidi
Současní důchodci se nemusejí obávat rušení již přiznaných penzí. Důchody budou i nadále pravidelně valorizovány, i když tempo jejich růstu bude pravděpodobně nižší než v době mimořádné inflace.
Lidé v produktivním věku by ale měli počítat s tím, že budou do důchodu odcházet později než dnešní senioři a stále větší význam bude mít vlastní finanční zajištění na stáří. Odborníci proto doporučují začít s dlouhodobým spořením nebo investováním co nejdříve.
Závěr: Účet nakonec zaplatí budoucí generace
Ekonomové se sice mohou lišit v názoru na konkrétní podobu důchodové reformy, shodují se však v jednom – bez změn by český důchodový systém nebyl dlouhodobě udržitelný.
Rozhodnutí přijatá v době mimořádné inflace pomohla ochránit životní úroveň současných seniorů. Náklady těchto kroků se však promítají do budoucnosti a budou jedním z důvodů, proč mladší generace čeká pozdější odchod do důchodu, pomalejší růst budoucích penzí i větší odpovědnost za vlastní finanční zajištění.
Právě v tomto smyslu lze říci, že účet za dnešní politická rozhodnutí budou splácet především budoucí penzisté – nikoli jednorázově, ale postupně v podobě delšího pracovního života a přísnějších podmínek pro získání státní penze.