Dobré zprávy pro vzdálenou budoucnost naší planety: fotosyntetický život, tedy ten, který k získávání energie využívá sluneční světlo, by mohl vydržet téměř dvacetkrát déle, než se odhadovalo.
K tomuto závěru dospěla nedávná studie, která zpochybňuje předchozí předpovědi a vyvolává debatu mezi odborníky ve vědecké komunitě.
Ze 100 milionů na 1 800 milionů let
Různé předchozí studie odhadovaly, že rostliny a organismy provádějící fotosyntézu by měly šanci na přežití přibližně 100 milionů let. Studie publikovaná v časopise Journal of Geophysical Research: Atmospheres však tento horizont drasticky rozšiřuje a odhaduje jej na přibližně 1 800 milionů let. Vědci zodpovědní za tuto studii použili 29 klimatických modelů k simulaci různých budoucích scénářů a jejich výsledky odhalují odolnost zemského systému mnohem vyšší, než se dosud předpokládalo.
Slunce jako hnací síla změn
Klíčem k celému tomuto procesu je vývoj naší hvězdy. Jak Slunce stárne, jeho svítivost se bude postupně zvyšovat a bude vyzařovat stále větší množství energie. Ačkoli k jeho zániku dojde až za zhruba 5 miliard let, dopady na Zemi se začnou projevovat mnohem dříve. Teploty budou postupně stoupat a zároveň budou přirozené geologické mechanismy vázat atmosférický oxid uhličitý do hornin, čímž se sníží množství tohoto plynu nezbytného pro fotosyntézu.
Kombinace teplejší planety a atmosféry s nižším obsahem CO₂ vedla vědce k předpovědi relativně brzkého konce – z geologického hlediska – pro ekosystémy závislé na fotosyntéze a s nimi i pro ostatní formy života.
Extrémní, ale nadějné scénáře
Vědci ve svých simulacích zrekonstruovali dvě extrémní situace: Zemi s velmi vysokými teplotami, ale s dostatečným množstvím oxidu uhličitého k pokračování fotosyntézy, a Zemi s mírnějším podnebím, avšak s koncentrací CO₂ příliš nízkou na to, aby tento biologický proces udržela.
V obou případech výsledky naznačují, že významná část suchozemských rostlin a fotosyntetických organismů obývajících oceány by si zachovala schopnost přežít. Tím by se prodloužila životnost tzv. fotosyntetické biosféry, tedy souhrnu živých organismů, které k výrobě potravy potřebují sluneční světlo, a to na dobu mnohem delší, než se dosud odhadovalo.
Opatrnost mezi odborníky
Ne všichni vědci sdílejí stejné nadšení. Astrobiolog Andrew Rushby z Birkbeck University v rozhovoru pro časopis Live Science upozornil, že simulace vycházejí z „obecných odhadů“ a že při pokusech o předpověď vývoje planety v tak obrovských časových měřítkách přetrvávají značné nejistoty. Rushby rovněž zdůraznil, že není možné předvídat „možné evoluční adaptace fotosyntetické biosféry na nárůst slunečního záření a pokles CO₂“.
Navzdory těmto výhradám autoři studie tvrdí, že jejich zjištění dokazují větší odolnost zemského systému, než se předpokládalo. Jeden z výzkumníků to shrnul tvrzením, že práce dokazuje, že „zemský systém je odolný a je součástí něčeho, co by mohlo mít mnohem delší budoucnost“. Zkrátka, ačkoli konečný osud života na Zemi zůstává spjat s osudem Slunce, časová rezerva se jeví jako podstatně větší, než věda předpokládala.