Každodenní péče o blízkého člověka je náročná sama o sobě. Pomáháte s hygienou, oblékáním, jídlem i běžnými činnostmi a často jste k dispozici prakticky nepřetržitě. Když se pak zdravotní stav vašeho blízkého náhle zhorší a musí být převezen do nemocnice, většina rodin řeší především jeho zdravotní stav. Jen málokdo si v té chvíli uvědomí, že současně začínají běžet zákonné lhůty spojené s příspěvkem na péči.
Pobyt v nemocnici totiž může znamenat nejen oznamovací povinnost vůči Úřadu práce, ale v některých případech také změnu ve výplatě příspěvku na péči nebo v postavení pečující osoby. Pokud se pravidla nedodrží, mohou vzniknout zbytečné komplikace včetně povinnosti vrátit neoprávněně vyplacené dávky.
Osm dní, na které se často zapomíná
Mezi pečujícími stále přetrvává rozšířený omyl, že krátkodobou hospitalizaci není potřeba nikam hlásit. Ve skutečnosti zákon žádnou výjimku podle délky pobytu nestanoví.
Příjemce příspěvku na péči nebo jeho zástupce je povinen oznámit Úřadu práce přijetí do lůžkového zdravotnického zařízení i následné propuštění, a to nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Platí to bez ohledu na to, zda hospitalizace trvá dva dny, týden nebo několik měsíců.
Jedna z pečujících popisuje vlastní zkušenost:
„Maminka byla v nemocnici jen pět dní kvůli běžnému zákroku. Přesto jsem musela její přijetí i následné propuštění oznámit Úřadu práce. Na samotnou výplatu příspěvku to sice nemělo žádný vliv, ale zákonnou povinnost bylo nutné splnit.“
Pracovnice Úřadu práce jí později vysvětlila, že smyslem této povinnosti je zajistit aktuální informace i v případech, kdy se původně krátká hospitalizace nečekaně prodlouží.
Nerozhoduje počet dní, ale celý kalendářní měsíc
Dalším častým omylem je představa, že příspěvek na péči přestává náležet po třiceti dnech pobytu v nemocnici.
Zákon však stanoví jiné pravidlo. Výplata příspěvku se zastavuje pouze tehdy, pokud hospitalizace trvá nepřetržitě po celý kalendářní měsíc, tedy od jeho prvního až do posledního dne.
Pokud je například pacient hospitalizován od 10. března do 18. dubna, stráví v nemocnici více než měsíc. Přesto příspěvek za březen i duben náleží v plné výši, protože hospitalizace nepokryla ani jeden z těchto měsíců v celém rozsahu.
Výjimkou jsou pouze situace, kdy je pečující osoba přijata do zdravotnického zařízení společně s pacientem jako jeho oficiální průvodce podle příslušných právních předpisů.
Když jeden měsíc ovlivní i pečující osobu
Představme si modelovou situaci.
Paní Marie pečuje o svého dvaaosmdesátiletého otce Josefa, kterému byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni. Kvůli celodenní péči nepracuje a splňuje podmínky pro to, aby za ni stát hradil zdravotní pojištění a doba péče se jí započítávala jako náhradní doba důchodového pojištění.
První situace
Josef je hospitalizován od 10. března do 8. dubna. Marie oznámí jeho přijetí do nemocnice do 18. března a po propuštění oznámí Úřadu práce také ukončení hospitalizace.
Protože hospitalizace netrvala celý kalendářní měsíc, příspěvek na péči bude vyplacen za březen i duben v plné výši. Pro paní Marii se z hlediska hrazení zdravotního pojištění ani započítávání doby péče nic nemění.
Druhá situace
Josef je hospitalizován od 1. března do 31. března. V tomto případě příspěvek na péči za březen nenáleží, protože hospitalizace trvala po celý kalendářní měsíc.
Pro paní Marii to může znamenat další administrativní povinnosti. Pokud již nesplňuje podmínky pro hrazení zdravotního pojištění státem z titulu péče o osobu závislou, musí svou situaci bez zbytečného odkladu vyřešit. Nejčastěji se lidé zaevidují na Úřad práce jako uchazeči o zaměstnání, nastoupí do zaměstnání nebo si začnou zdravotní pojištění hradit sami jako osoby bez zdanitelných příjmů. Pokud by situaci neřešili, mohl by jim vzniknout dluh na zdravotním pojištění.
Odborníci upozorňují na časté chyby
Specialistka na sociálně-právní poradenství Mgr. Radka Pešlová se s podobnými případy setkává pravidelně.
„Pečující osoby se často domnívají, že krátkodobou hospitalizaci není nutné hlásit, pokud nemá vliv na výplatu příspěvku. To ale není pravda. Oznamovací povinnost se vztahuje na každé přijetí do lůžkového zdravotnického zařízení i na následné propuštění. Pokud se pobyt nečekaně prodlouží a povinnost nebyla splněna včas, mohou následně vzniknout komplikace při posuzování nároku na dávku nebo při řešení případných přeplatků.“
Podle ní lidé často přehlížejí také souvislosti s postavením pečující osoby.
„Celoměsíční hospitalizace může ovlivnit i postavení osoby, která kvůli péči nepracuje. Proto je vhodné si včas ověřit, zda jsou i nadále splněny podmínky pro hrazení zdravotního pojištění státem, případně svou situaci řešit se zdravotní pojišťovnou nebo s Úřadem práce.“
Dlouhodobá hospitalizace může znamenat kontrolu
Pokud hospitalizace trvá nepřetržitě déle než 60 dnů, ukládá zákon Úřadu práce provést sociální šetření přímo ve zdravotnickém zařízení. Týká se to například dlouhodobých pobytů v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo v obdobných zařízeních.
Zjistí-li úřad, že byl příspěvek na péči vyplacen neoprávněně, může požadovat vrácení vzniklého přeplatku. V případech úmyslného neoprávněného pobírání dávek mohou podle konkrétních okolností přicházet v úvahu také trestněprávní důsledky.
Jak je to s lázeňskou péčí?
Nejasnosti často panují také kolem lázeňských pobytů. Rozhodující je způsob jejich úhrady. Pokud jde o komplexní lázeňskou péči plně hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, považuje se pobyt za hospitalizaci a vztahují se na něj stejná pravidla jako na pobyt v nemocnici.
Naopak u příspěvkové lázeňské péče nebo u pobytů hrazených samotným klientem se tato pravidla neuplatní a samotný pobyt nemá na výplatu příspěvku na péči vliv.
Jak změny správně oznámit
Přijetí do nemocnice i následné propuštění lze oznámit několika způsoby. Využít můžete Klientskou zónu Jenda, datovou schránku, e-mail s uznávaným elektronickým podpisem nebo podat oznámení osobně či poštou na příslušném kontaktním pracovišti Úřadu práce.
V období, kdy se obáváte o zdravotní stav blízkého člověka, není těžké na administrativní povinnosti zapomenout. Vyplatí se proto pamatovat na osmidenní oznamovací lhůtu. Splnění této zákonné povinnosti zabere jen několik minut, může vám ale ušetřit zbytečné komplikace při výplatě příspěvku na péči i při jednání s úřady.