Miliony lidí zažívají každý večer totéž. Když zhasnou světlo a zavřou víčka, místo absolutní tmy vnímají zrnění v podobě malých bodů v pohybu, něco velmi podobného statické elektřině, kterou zobrazovaly staré televizory. Odborníci se shodují, že se nejedná o raritu, ale o zcela běžný jev.
Klíč k pochopení tohoto zvláštního vjemu se nenachází v očních bulvách, ale o několik centimetrů dál. Popularizátor vědy Miguel Assal to říká jasně: „Nemá to nic společného s vaším zrakem.“ Viníkem je samotný mozek, přesněji řečeno zraková kůra, oblast mozku zodpovědná za zpracování a interpretaci obrazů, které vnímáme.
I když přestaneme přijímat vnější podněty, mozek se nezastaví. Při zavřených očích tato struktura nadále spontánně generuje elektrické signály. Právě tato vnitřní činnost, která nikdy neustává, se projevuje v našem vědomém vnímání jako onen charakteristický zrakový „šum“, tedy drobné deformace plující před námi, aniž by za nimi stála jakákoli oční abnormalita.
Když se zrakový sníh stane poruchou
Je třeba odlišit tento jednorázový zážitek od zdravotního stavu známého jako syndrom zrakového sněhu, který je ve vědecké literatuře označován zkratkou VSS. Nemocní nevidí tento statický jev pouze tehdy, když zavřou oči: vnímají ho neustále, a to i s otevřenýma očima a za denního světla. Jedná se o neurologickou poruchu, při níž zrakové rušení přetrvává a často je doprovázeno širším souborem příznaků ovlivňujících vnímání.
Je důvod k obavám?
Pokud se zrnění objeví pouze tehdy, když zavřeme víčka, a zmizí, jakmile je otevřeme, odborníci je považují za normální projev spontánní mozkové činnosti. Není důvod k obavám.
Pokud je však statické zrnění trvalé a narušuje každodenní vidění, doporučují zdravotníci navštívit odborníka, aby vyloučil syndrom zrakového sněhu nebo jiné poruchy.
Nakonec to, co mnozí interpretují jako podivný jev, je prostě důkazem, že náš mozek se nikdy nevypíná. Tato neustálá aktivita se může vkrádat v podobě zrakových vjemů, které v naprosté většině případů nepředstavují žádné zdravotní problémy.