Vládnoucí strana Občanská smlouva arménského premiéra Nikola Pašinjana jasně zvítězila v parlamentních volbách a otevřela tak rozhodující kapitolu geopolitické reorientace této malé kavkazské země.
Oficiální předběžné výsledky, které zveřejnila ústřední volební komise, dávají straně – podporované EU i Spojenými státy – 49,81 % hlasů, což stačí k vládnutí bez nutnosti koalic.
Opozice zůstala daleko za ní: strana rusko-arménského podnikatele Samvela Karapetiana získala 23,29 %, zatímco Arménský blok bývalého prezidenta Roberta Kočariana získal 9,94 %. Menšinová formace Prosperující Arménie vedená Gaguikem Tsarukianem dosáhla 4 procent, což je minimální hranice pro vstup do zákonodárného sboru.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová vyjádřila spokojenost ještě předtím, než byly známy konečné výsledky. Při příchodu na neformální setkání ministrů obrany EU v Nikósii Kallasová řekla: „Zdá se, že Arméni, ač pod silným ruským tlakem, se přesto rozhodli pro evropskou budoucnost, což je dobře. Samozřejmě se jim budeme snažit co nejvíce pomoci, a to i při budoucích reformách.“
Volodymir Zelenski na X napsal: „Je to také vítězství suverenity Arménie, vaší nezávislosti a práva žít tak, jak si vyberete.“
Ke gratulacím se připojil i ukrajinský prezident Volodymir Zelenskyj. Na sociální síti X napsal: „Je to také vítězství pro suverenitu Arménie, vaši nezávislost a vaše právo žít tak, jak si vyberete.“ Zelenskyj, který 4. května poprvé navštívil bývalou sovětskou republiku u příležitosti výročního zasedání Evropského politického společenství v Jerevanu, poblahopřál arménskému lidu k uspořádání „demokratických a svobodných voleb“ a vyjádřil zájem Ukrajiny o prohloubení dvoustranné spolupráce.
Ve svém poselství šel ukrajinský vůdce ještě dále a vyzval Brusel, aby Arménii poskytl „skutečnou podporu“ a učinil „vše nezbytné pro to, aby lidé pocítili, že jejich život se díky vztahům s Evropou zlepšuje„. „Je to zkouška pro Evropskou unii. Je důležité nepromarnit čas ani příležitosti,“ zopakoval Zelenskyj, který otevřeně podpořil proevropské síly i v dalších bývalých sovětských republikách, jako je Moldavsko a Gruzie, kde se EU i Rusko vzájemně obviňují ze zasahování do volebních procesů podporou protichůdných frakcí.
Pašinjanovo volební vítězství však nelze pochopit bez přezkoumání strastiplné cesty, kterou tento bývalý novinář, jenž se stal politikem, urazil, aby upevnil svůj transformační projekt. Když se před osmi lety ve svých 42 letech dostal k moci, vedl „sametovou revoluci“, která svrhla Serže Sargsjana, blízkého spojence ruského prezidenta Vladimira Putina. Tehdy šlo o dilema volby mezi novou tváří a starou gardou, nyní je volba mnohem hlubší: geopolitická budoucnost celé země.
Před osmi lety, kdy Pašinjan – tehdy 42letý – vyhrál své první funkční období, byla volba novou tváří versus starými vládci, tentokrát však bylo dilema jiné.
Počáteční obdiv vůči Pašinjanovi rozbila ničivá válka v roce 2020 v oblasti Náhorního Karabachu, enklávy historicky obývané Armény, která však skončila pod kontrolou Ázerbájdžánu. Vojenská porážka potopila jeho popularitu na rekordně nízkou úroveň, ale arménský lid se rozhodl dát mu druhou šanci. Pašinjan, který na sociálních sítích často zveřejňuje videa a pěstuje si image blízkého člověka, si v předčasných volbách v roce 2021 mandát udržel.
Právě od té doby nabrala transformace země rozhodující tempo. Vztahy s Ruskem, do té doby hlavním a prakticky jediným spojencem Jerevanu, se dostaly do sestupné spirály. V roce 2023 Arménie definitivně ztratila kontrolu nad Náhorním Karabachem, kde Moskva nechala rozmístit mírové jednotky, které nezabránily ázerbájdžánské ofenzivě. Pašinjan otevřeně obvinil Rusko, že Arménii ponechalo napospas osudu, přestože na jejím území udržuje vojenskou základnu, a neomaleně oznámil hledání nových spojenců, čímž zahájil urychlené sbližování se Západem.
Premiér dal ve svých veřejných projevech najevo, že se již neobává rozchodu s Moskvou: po ztrátě Karabachu, jehož status quo Rusko garantovalo více než tři desetiletí, měla Arménie pocit, že již nemá co ztratit.
„Prošli jsme si peklem, vzali jsme náš lid do pekla a pak jsme ho přivedli zpět na cestu míru,“ přiznal nedávno arménský vůdce a připomněl krize, kterými malý kavkazský národ v posledních letech prošel.
V zahraničí se Pašinjan netěší stejné úctě jako doma, mimo jiné kvůli neshodám ohledně normalizace vztahů s arménskými nepřáteli Tureckem a Ázerbájdžánem.
Pašinjanova ambiciózní reforma, jejíž první plody jsou již patrné v každodenním životě občanů, však byla provedena z velké části bez podpory početné arménské diaspory. Mezi Armény v zahraničí generuje premiér menší podporu než doma, a to především kvůli neshodám ohledně normalizace vztahů s Tureckem a Ázerbájdžánem, dvěma národy, které jsou vůči arménské kolektivní paměti nejvíce nepřátelské. Nepřátelství vůči Turecku má kořeny v genocidě spáchané za Osmanské říše, což je rána, která zůstává otevřená pro miliony Arménů na celém světě.
Pašinjanovu linii nepodpořila ani Arménská apoštolská církev, nejstarší náboženská instituce v křesťanském světě, neboť Arménie byla prvním státem, který přijal křesťanství za své oficiální náboženství. V roce 2020 zašli její představitelé tak daleko, že po porážce v Náhorním Karabachu vyzvali premiéra k odvolání.
Navzdory střetům se starou politickou gardou, církví, diasporou a Moskvou se arménskému vůdci podařilo nabídnout svému lidu nový národní horizont: mír jako absolutní prioritu, ať už to stojí, jak chce. Tato vize nahrazuje koncept „miatsum“, sjednocení, který dominoval arménské politice od roku 1988 a který usiloval o spojení Arménie s Arcachem, arménským názvem pro Náhorní Karabach, území, které bylo kdysi součástí Arménského království a bylo nepřetržitě obýváno Armény až do jejich vyhnání před třemi lety.
Tímto vítězstvím získal Pašinjan podporu lidu potřebnou k uzavření dlouho očekávaného míru s Baku a k posunu směrem k normalizaci vztahů s Ankarou. „Hledání vlasti je u konce. Dosáhli jsme svého cíle,“ prohlásil ke svým krajanům, které vyzval, aby přijali „skutečnou Arménii“ jako svůj jediný domov a vzdali se snu o „historické Arménii„, jakkoli rozsáhlé kdysi její území bylo, aby mohli žít v míru se svými regionálními sousedy v současnosti.