3. listopadu 1957 odstartoval do vesmíru sovětský Sputnik 2 s fenkou Lajkou na palubě. Malá toulavá fenka z moskevských ulic se stala prvním živým tvorem na oběžné dráze Země – a zároveň první obětí kosmického výzkumu. Sovětští vědci od začátku věděli, že pro ni nebude cesta zpět.
Toulavá fenka z Moskvy, kterou čekala cesta bez návratu
Když 3. listopadu 1957 odstartovala z kosmodromu raketa Sputnik 2, uvnitř kovové kabiny pod kupolí družice seděla malá toulavá fenka jménem Kudrjavka – v překladu „Kudrnáčka“. Svět ji poznal pod jménem Lajka, což v ruštině znamená „Husky“ nebo „Štěkavá“. Američané jí ironicky přezdívali „Muttnik“.
Lajka byla chycena na moskevské ulici a narychlo připravena na misi, která neměla šťastný konec. Sovětští vědci od počátku věděli, že fenka zemře – neměli čas vypracovat strategii návratu. Původní plány počítaly s tím, že Lajka vydrží několik dní, ve skutečnosti však uhynula už po pěti až sedmi hodinách v důsledku přehřátí kabiny a extrémního stresu.
Sputnik 2 obíhal Zemi až do dubna 1958, kdy shořel v atmosféře. Lajčina mise otevřela cestu k pilotovaným kosmickým letům – a zároveň rozpoutala debatu o etice pokusů na zvířatech, která trvá dodnes.
Psi, opice i kočky: Kdo všechno testoval vesmír před lidmi
Než se první člověk vydal na oběžnou dráhu, museli vědci zjistit, zda organismus vůbec dokáže přežít dlouhodobý stav beztíže. Americká i sovětská strana proto po léta posílaly do vesmíru zvířata – zejména opice, šimpanze a psy.
Sovětští vědci pod vedením raketového průkopníka Sergeje Korolova a biomedicínského experta Vladimira Jazdovského zvolili pro testy malé fenky. Důvod byl prostý: psi jsou klidnější než opice a fenky se snáze vyprazdňují. Mezi lety 1951 a 1952 absolvovalo devět psů suborbitální lety na raketách R-1, přičemž tři létali dvakrát.
První psí suborbitální astronauti Dezik a Cygan startovali 15. srpna 1951 a byli úspěšně zachráněni. O pár týdnů později však Dezik zahynul při druhém letu společně s fenkou Lisou. Korolovu ztráta těchto psů zdrtila. Další testy pokračovaly s fenkami jako Smelaja, Malyška, Albina, Dymka či Zvezdočka.
Sovětský program vyvrcholil v srpnu 1960, kdy se Belka a Strelka staly prvními psy, kteří úspěšně obletěli Zemi a vrátili se živí. Strelka později porodila štěňata – jedno z nich daroval sovětský vůdce jako dárek prezidentovi Kennedymu pro jeho děti.
Americké opice a šimpanzi: Ham a Enos dlážděli cestu Shepardovi a Glennovi
Spojené státy vsadily na primáty. 11. června 1948 startoval z White Sands v Novém Mexiku makak rhesus Albert I. na palubě rakety V-2. Nedostatek dokumentace z něj udělal téměř zapomenutého hrdinu. O rok později, 14. června 1949, dosáhl Albert II. výšky 137 kilometrů, ale při dopadu zahynul.
Prvním primátem, který přežil vesmírný let, se 20. září 1951 stal makak jménem Yorick. Spolu s jedenácti myšmi se vrátil živý z výšky přes 70 kilometrů a stal se mediální senzací.
31. ledna 1961 odstartoval šimpanz Ham (zkratka z Holloman Aero Med) na suborbitální let podobný pozdější misi Alana Sheparda. Kvůli technickým potížím dosáhla raketa výšky 157 mil místo plánovaných 115 a Ham přistál 422 mil od cíle. Přesto byl po přistání jen lehce unavený a dehydrovaný. Hamova mise připravila půdu pro první let amerického astronauta Alana Sheparda 5. května 1961.
O deset měsíců později, 29. listopadu 1961, obletěl Zemi šimpanz Enos na palubě rakety Mercury Atlas. Kvůli technickým problémům byl let zkrácen ze tří oběhů na dva. Enos přistál v pořádku a jeho mise potvrdila, že člověk může obíhat planetu – což o tři měsíce později dokázal John Glenn.
Ham zemřel v roce 1983 ve věku 26 let. Jeho ostatky byly pietně uloženy před Mezinárodní síní slávy kosmonautiky v Novém Mexiku.
Želvy, pavouci i kočka: Neobvyklí cestovatelé vesmírem
Zvířecí kosmonauti nebyli jen psi a opice. 18. října 1963 vypustili francouzští vědci do vesmíru první kočku – samici jménem Félicette. Let na raketě Veronique AGI byl úspěšný a kočka se vrátila živá. Druhý pokus o týden později skončil neúspěchem.
V září 1968 sovětská sonda Zond 5 obletěla Měsíc s nákladem želv, octomilek, moučných červů, rostlin a bakterií. Želvy přežily návrat, i když kabina při sestupu čelila extrémnímu přetížení 20 G kvůli selhání navigačního systému.
Mise raketoplánu Skylab 3 v červenci 1973 vezla do vesmíru dva křižáky obecné – pavouky Anitu a Arabellu. Vědci sledovali, zda dokážou tkát sítě v beztížném stavu. Pokusy byly úspěšné.
Rekord v biologickém nákladu padl 17. dubna 1998, kdy raketoplán Columbia (STS-90) vynesl na šestnáctidenní neurologickou misi přes dva tisíce živých organismů – od hmyzu přes žáby až po ryby.
Oběti pokroku: Etická debata trvá dodnes
Poslední mise sovětského programu Bion 11 v prosinci 1996 skončila tragédií. Opice Multik zemřela den po přistání během lékařské prohlídky. Její smrt znovu otevřela otázku, zda je etické obětovat zvířata pro vědecký pokrok. NASA následně odstoupila z plánované mise Bion 12.
Americký program Biosatellite skončil v červnu 1969, kdy makak Bonnie zemřel osm hodin po návratu na infarkt způsobený dehydratací. Mise byla předčasně ukončena po devíti dnech místo plánovaných třiceti.
Přes všechny ztráty zvířata naučila vědce obrovské množství informací, které by bez nich nezískali. Bez testování na zvířatech by sovětský i americký program pravděpodobně utrpěl velké ztráty na lidských životech. Tato zvířata prokázala službu, kterou žádný člověk nemohl vykonat – obětovala své životy ve jménu technologického pokroku a vydláždila cestu pro lidské výpravy do vesmíru.