Ukrajina už v očích NATO není pouze zemí, která potřebuje zbraně, peníze a výcvik. Na summitu spojenci poprvé na úrovni lídrů výslovně označili Ukrajinu za přispěvatele k transatlantické bezpečnosti. Změna slovníku navíc není jen symbolická. Může také ovlivnit způsob, jakým budou spojenci do ukrajinské obrany investovat, a zároveň potvrzuje, že zkušenosti ukrajinské armády začínají být pro samotné NATO strategickým aktivem.
Ještě donedávna bylo vnímání jiné, poněkud jednodušší: Ukrajina se brání ruské agresi a členské státy NATO jí proto poskytují vojenskou, finanční a další podporu. To se ale nyní změnilo.
Aliance sice dlouhodobě zdůrazňuje, že bezpečnost Ukrajiny souvisí s bezpečností spojenců, ale Kyjev byl především příjemcem pomoci. Na summitu v Haagu v roce 2025 se tento pohled začal posouvat, když spojenci rozhodli, že přímé příspěvky na ukrajinskou obranu a obranný průmysl mohou započítávat do vlastních výdajů na obranu.
Ukrajina jako bezpečnostní přispěvatel
Během summitu v Ankaře v oficiální deklaraci spojenci uvedli, že Ukrajina přispívá k transatlantické bezpečnosti. Podle Alyony Getmanchukové, šéfky ukrajinské mise při NATO, jde o vůbec první případ, kdy členské státy na úrovni nejvyšších představitelů takto jednoznačně popsaly ukrajinskou roli.
Podařilo se! Ukrajina získala uznání jako přispěvatel k transatlantické bezpečnosti. A to na úrovni deklarace, tedy na úrovni lídrů 32 členských zemí NATO.
Praktický význam je podle Getmanchukové zásadní. „Uznání Ukrajiny jako přispěvatele k bezpečnosti automaticky mění všechny příspěvky na podporu Ukrajiny v investice do euroatlantické bezpečnosti, v investice do národní obrany členských států NATO,“ uvedla.
Nejde tedy už jen o to, že západní země pomáhají Ukrajině. Pokud peníze směřují do ukrajinské výroby dronů, munice či dalších systémů, mohou být vnímány také jako investice do schopností, které posilují samotnou obranu Evropy.
Tomu odpovídá i změna samotného způsobu podpory. Getmanchuková uvedla, že se dnes stále více mluví o finančních příspěvcích na konkrétní zbraně nebo přímo na ukrajinský obranný průmysl namísto prostého předávání toho, co mají západní armády právě k dispozici. V Ankaře se spojenci zároveň zavázali poskytnout Ukrajině v roce 2026 vojenskou techniku, pomoc a výcvik v hodnotě 70 miliard eur a nejméně srovnatelnou úroveň podpory potvrdili také pro rok 2027.
NATO se může hodně naučit
Důvodem změny není pouze politická solidarita. Ukrajina za více než čtyři roky rozsáhlé války získala zkušenosti, které žádná jiná evropská armáda nemá. Bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen letos prohlásil, že Ukrajina je vojensky nejsilnější zemí v Evropě. Podle něj by se na ni proto nemělo stále dívat pouze jako na zemi, která potřebuje pomoc, ale také jako na někoho, od koho se dá hodně naučit.
Jedním z nejvýraznějších příkladů jsou drony, rychlý vývoj zbraní a schopnost ukrajinských vojáků přizpůsobovat technologie situaci přímo na bojišti. Na červencovém summitu v Rize německý generál Carsten Breuer mluvil o Ukrajině jako o zemi, která má v tomto ohledu výrazné zkušenosti a ty předává dalším státům.
Posun je vidět i v přístupu k obrannému průmyslu. Analytici Ukrajinu označili za předlohu pro efektivnější způsob vedení války poháněné umělou inteligencí. Zdůraznili, že její schopnost rychle vytvářet prototypy a přenášet zkušenosti z bojiště do výroby může pomoci překonat technologické a průmyslové slabiny NATO.
Aliance v současné době zvyšuje vlastní obranné výdaje a snaží se rychle rozšířit výrobní kapacity. V červnu 2026 český poslanec Jan Lipavský upozorňoval, že vojenská síla není pouze otázkou peněz, ale také skutečné schopnosti průmyslu vyrábět potřebné vybavení včas a v odpovídající kvalitě. Právě ukrajinská zkušenost ukazuje, jak rychle se dnes může měnit charakter války. Proto může být investice do ukrajinského obranného průmyslu pro NATO současně investicí do vlastní budoucí bezpečnosti.