V hloubce Tichého oceánu se formuje něco, co vědci sledují se strachem i fascinací. Předpovědní modely ukazují příchod klimatického jevu, který by mohl překonat dosavadní měření rozdílem, který se vymyká všemu známému. Až dosáhne svého vrcholu, změní životy miliard lidí.
Když se oceán začne probouzet
V květnu 2026 vykazovala rovníková část Pacifiku první známky něčeho neobvyklého. Teploty mořské hladiny se začínaly vychylovat z normálu.
Červen a červenec přinesl zlom. Voda se ohřívá tempem, které nutí klimatology spustit mimořádné sledování. Hodnoty stoupají tak rychle, že se experti začínají ptát, zda jejich přístroje fungují správně.
Nikdo zatím netuší přesně, co přijde. Ale modely naznačují: bude to velké.
Vrchol, který přepíše učebnice
Období od listopadu 2026 do února 2027 má kulminovat. Modely předpovídají, že by odchylka teploty mořské hladiny mohla dosáhnout až +3,6 °C – což by bylo o 0,8 °C více než dosavadní moderní maximum z let 2015–2016. Osm desetin stupně zní nenápadně. Ve skutečnosti jde o propast.
Vypadá to, že letošní El Niño bude s velmi vysokou pravděpodobností nejsilnější událost od začátku spolehlivých měření. Modely předpovídají něco, co zcela vybočuje z rámce všeho, co jsme kdy pozorovali,
varuje Zeke Hausfather, klimatolog z organizace Berkeley Earth.
Teprve na jaře a v létě 2027 má gigantická anomálie začít slábnout. Do té doby však stihne zanechat nesmazatelnou stopu.
Co znamená číslo pro člověka na poli
Abstraktní stupně Celsia získávají tvář, když sledujeme osud pěstitele rýže v indickém Maháráštře. Léto 2026 mu přináší katastrofu v pomalém záběru.
Monzunové srážky by v takovém scénáři mohly klesnout až o 35 % pod dlouhodobý průměr. Pole, která měla být v srpnu zelená a bujná, zůstávají vyprahlá. Bez přístupu k hlubinnému zavlažování sleduje zemědělec, jak mu mezi prsty mizí 60 % úrody.
Pak přichází další rána. Přehrady vysychají a stát omezuje dodávky elektřiny pro čerpadla na čtyři hodiny denně. Ceny rýže na trhu vyletí o čtvrtinu, ale rodina pěstitele se propadá do dluhů. Nemá totiž co prodat, jen zlomek obvyklého množství.
Tohle není scénář z apokalyptického filmu. Tohle je reálný dopad globálního klimatického výkyvu na život jednoho člověka.
Planeta rozdělená vodou
Zatímco Indie a další regiony spaluje sucho, jiné části světa čelí opačnému extrému. Ničivé záplavy zasáhnou jižní státy USA, západ Severní Ameriky, jihovýchod Jižní Ameriky, Africký roh a jižní Evropu.
Katastrofální nedostatek vody zároveň sužuje Indonésii, severní a severovýchodní Jižní Ameriku včetně Amazonie, subsaharskou Afriku a severní Evropu. Planeta se rozdělí na dva tábory: ty, kdo prosí o kapku vody, a ty, kdo se topí.
Rok 2027 má podle prognóz přinést nárůst globální průměrné teploty až na 1,7 °C nad předindustriální úroveň. Číslo, které se nebezpečně blíží hranici, za níž klimatologové varují před nezvratnými změnami.
Reakce veřejnosti oscilují mezi strachem a podivnou zvědavostí. „Nikdy předtím? Nebo až od roku 1875? Doufám, že bude pořádně pršet! Chci vidět druhý hurikán v San Diegu!“ napsal na Facebooku uživatel Gabriel Hall. Jeho komentář odráží, jak rozdílně lidé vnímají hrozbu – pro někoho dobrodružství, pro jiného existenční boj.
Stíny minulosti: Když se příroda spojí s lidským selháním
Zmínky o nadcházejícím extrému probouzejí vzpomínky na tragédii z let 1876–1878, kdy globální hladomor usmrtil přes 50 milionů lidí. Mezi veřejností přetrvává představa, že za vše mohl výhradně El Niño.
Pravda je mnohem temnější a složitější. Tehdy se sešlo několik klimatických anomálií najednou: dlouhodobá chladná fáze Pacifiku v letech 1870–1876, rekordně silný dipól v Indickém oceánu v roce 1877 a rekordně teplý severní Atlantik v roce 1878.
Největší podíl viny však nesla bezohledná koloniální politika britského impéria. Britové z Indie postižené hladomorem nadále masivně vyváželi obilí do Evropy a aktivně bránili lokální distribuci humanitární pomoci. Příroda sice spustila katastrofu, ale lidské rozhodnutí ji proměnilo v masový hrob.
Nadcházející Super El Niño v letech 2026–2027 je proto nejen vědeckou výzvou. Je to především test připravenosti moderní společnosti čelit extrémům, které se nezadržitelně blíží z hlubin Pacifiku. A otázka zní: poučili jsme se z minulosti?