Zatímco jedni v létě přebytky ze solárů prodávají za pár korun, jiní si díky novému systému pokryjí až polovinu spotřeby. Zapojilo se už přes 46 tisíc lidí, ale úspěch závisí na detailu, o kterém se moc nemluví.
Představte si, že máte fotovoltaiku na chatě, která celé léto vyrábí elektřinu, zatímco vy sedíte v bytě ve městě a platíte účty za proud. Nebo že váš soused přes den topí elektřinou do zásobníku, zatímco vaše panely na střeše posílají přebytky do sítě za pár korun. Přesně tohle už v Česku řeší tisíce domácností – a čísla ukazují, že to skutečně funguje.
Do konce června se do systému sdílení zapojilo 46 828 lidí, kteří mezi sebou přerozdělili elektřinu v objemu téměř 137 gigawatthodin. To je energie srovnatelná s roční spotřebou celé Olomouce. Existuje přes 28 tisíc sdílejících skupin a nejúspěšnější výrobci si vydělali až 2 860 korun navíc oproti běžnému výkupu přebytků. Na druhé straně nejlepší odběratelé pokryli sdílenou elektřinou víc než polovinu své spotřeby.
Proč někdo ušetří tisíce a jiný skoro nic
Jenže tady začíná první kámen úrazu. Sdílení totiž není jen o tom, že si někde zapnete fotovoltaiku a někde jinde máte elektroměr. Celý systém stojí na patnáctiminutových intervalech, ve kterých se porovnává, kolik energie jste vyrobili a kolik jste ve stejnou chvíli spotřebovali na jiném místě. Pokud vaše výroba a spotřeba časově nesedí, nevyužitá část se prostě nezapočítá.
Právě proto data ukazují obrovské rozdíly mezi uživateli. Nejlépe si vedou odběratelé s rovnoměrnou spotřebou během dne – společné prostory bytovek, malé provozovny nebo objekty v nepřetržitém provozu. Naopak klasická domácnost, kde se večer vaří, pere a svítí, má problém. Fotovoltaika vyrábí odpoledne, rodina spotřebovává energii až po sedmnácté hodině. Průměrně zatím sdílená elektřina pokrývá jen 15 procent spotřeby zapojených odběratelů.
A pak je tu ještě jeden detail: alokační klíč. Pokud chcete rozdělit elektřinu mezi víc odběrných míst, musíte předem stanovit, komu kolik připadne. Systém pak v každém čtvrthodinovém intervalu přiděluje podíly – třeba 60 a 40 procent mezi dva odběratele. Když první svůj podíl nevyčerpá, systém se v dalších kolech pokusí zbývající energii přesunout druhému. Ale i tady platí: čas rozhoduje.
Bytovky konečně mohou využít energii ze střechy naplno
Dlouho platilo, že solární panely na bytovém domě sloužily maximálně k osvětlení chodeb nebo pohonu výtahu. Teď se situace mění. Energii ze střechy lze rozdělit přímo mezi jednotlivé byty nebo ji využít pro tepelné čerpadlo, ohřev vody či nabíjení elektromobilů v garáži. Systém eviduje už 1 136 sdílejících skupin v bytových domech.
Problém ale není v technologii samotné, upozorňuje Radek Mikulášek, vedoucí energetických projektů společnosti ENBRA:
Největší riziko vidím v tom, že se bytový dům vybaví moderními technologiemi, které pak fungují vedle sebe bez společné logiky. Vlastníci by měli chtít konkrétní popis provozu a konkrétní odpovědi na otázky o načasování ohřevu vody, využití fotovoltaiky, akumulace a vyhodnocení systému.
V praxi to znamená například přesunout přípravu teplé vody do poledních hodin, kdy panely vyrábějí nejvíc. Energie se uloží jako teplo a lidé ji využijí večer, aniž by museli cokoliv měnit ve svém životě. Inteligentní systém přitom dokáže pracovat s předpovědí počasí, očekávanou spotřebou i aktuálními cenami elektřiny na trhu.
Sdílení elektřiny zvyšuje potřebu přemýšlet o domě jako o jednom energetickém celku,
dodává.
Srpen přinesl změny, ale pořád to není ideální
Od srpna platí nová pravidla, která mají systém posunout dál. Energetická společenství už nejsou omezena územím tří obcí s rozšířenou působností, takže můžete sdílet elektřinu třeba mezi chalupou v horách a bytem v Praze. Zároveň se zvýšil limit pro efektivnější pětikolovou metodu rozdělování ze 50 na 100 odběrných a výrobních míst.
Elektroenergetické datové centrum navíc začalo zajišťovat služby spojené s akumulací, agregací flexibility a takzvaným síťovým semaforem. Registrace do systému je přitom zcela zdarma. Tyto novinky mají umožnit přesnější evidenci dat a efektivnější využívání bateriových úložišť.
Unie komunitní energetiky ale upozorňuje, že pravidla stále nevyužívají plný potenciál. Chybí dynamická a hybridní metoda sdílení, která by dokázala rozdělit vyrobenou elektřinu maximálně ve dvou kolech místo pěti. A pak je tu problém s distribučními poplatky.
Eliška Beranová, vedoucí legislativní pracovní skupiny UKENu a právnička firmy Frank Bold, vysvětluje:
Pro stanovení distribučních poplatků se nyní uplatňuje takzvaný kumulativní princip. Zákazník platí nejen za napěťovou úroveň sítě, kterou elektřina reálně proteče, ale i za všechny vyšší úrovně, jež ve skutečnosti vůbec nevyužívá. Tato metoda dávala smysl v dobách, kdy elektřina tekla pouze shora dolů, například z uhelné elektrárny do domácnosti. Při sdílení elektřiny z fotovoltaiky mezi obecním úřadem a základní školou přes stejnou síť nízkého napětí však smysl nedává.
Jinými slovy: i když elektřina fyzicky neputuje přes vysokonapěťové vedení, platíte za něj stejně. A to sdílení dělá méně výhodným, než by mohlo být.
Energetická seznamka spojuje cizí lidi – a funguje to
Co když nemáte vlastní fotovoltaiku, ale chcete využívat levnější sdílenou elektřinu? Existují platformy, které propojují výrobce a odběratele pomocí algoritmů – třeba Propojeno od E.ONu. Systém vytváří dvojice podle toho, jak dobře se profil výroby a spotřeby doplňuje.
Koncem června platforma evidovala téměř 1 500 uživatelů a 115 aktivních skupin. Nejúspěšnější výrobci dokázali ke sdílení využít až 97 procent svých přetoků. Nejlepší odběratelé pokryli sdílenou elektřinou víc než polovinu spotřeby. Výrobce s nejvyšším ziskem si po odečtení poplatků vydělal 2 860 korun – zhruba dvakrát a půl víc než při klasickém výkupu.
Kateřina Stehlíková, vedoucí oddělení inovací v E.ONu, shrnuje:
Sdílení elektřiny má v Česku obrovský potenciál. Data potvrzují, že při správném nastavení může výrazně pomoci domácnostem i firmám lépe využít vlastní výrobu a snížit náklady na energii. Zároveň je ale vidět, že jde o proces, který se musí postupně učit – jak ze strany zákazníků, tak samotného trhu.
Systém tedy funguje, čísla rostou a desítky tisíc lidí už sdílení využívají. Otázka zní: dokáže se trh naučit dostatečně rychle, aby z toho profitovalo víc než jen patnáct procent spotřeby? A změní se pravidla tak, aby sdílení dávalo smysl i tam, kde dnes naráží na technické a cenové bariéry?