Češi, kteří během svého pracovního života odpracovali dobu důchodového pojištění v Německu, Rakousku, na Slovensku nebo v jiné evropské zemi, mohou mít vedle českého důchodu nárok také na dílčí důchod z dalšího státu. Při posuzování nároku se za stanovených podmínek zohledňují také doby pojištění získané v jiných zemích. Každý stát však následně vypočítává a vyplácí svou vlastní část důchodu.
Pravidla vycházejí zejména z evropských předpisů o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Pro členské státy Evropské unie se uplatňují především nařízení 883/2004 a 987/2009. Obdobná pravidla se vztahují také na Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. U zemí mimo tento okruh záleží na existenci příslušné mezinárodní smlouvy.
Doby pojištění z různých zemí se mohou sčítat
Pokud člověk nezíská v jednom státě dostatečně dlouhou dobu pojištění pro vznik nároku na důchod, mohou být při posuzování nároku za určitých podmínek zohledněny také doby pojištění získané v jiných státech.
Například Německo obecně vyžaduje pro vznik nároku na standardní starobní důchod minimálně pět let důchodového pojištění. Pokud člověk pracoval v Německu kratší dobu, mohou být při posuzování nároku zohledněny také doby pojištění získané v České republice nebo jiné zemi, na kterou se evropská koordinační pravidla vztahují.
Sčítání dob pojištění ale neznamená převod všech odpracovaných let do jednoho systému. Každý stát nadále odpovídá za důchodovou část odpovídající jeho vlastnímu systému.
Evropská pravidla zároveň stanovují, že pokud člověk pracoval ve více státech, mohou mu vzniknout samostatné nároky vůči jednotlivým institucím. Výsledkem tak může být český důchod a současně dílčí důchod z Německa, Rakouska nebo Slovenska.
Každý stát vypočítá vlastní část důchodu
Při výpočtu se používá mimo jiné takzvaný pro rata princip. Příslušná instituce nejprve stanoví teoretickou výši důchodu s přihlédnutím k celkové době pojištění, kterou lze podle evropských pravidel zohlednit. Následně vypočítá poměrnou část odpovídající době pojištění získané v daném státě.
Současně může být proveden také výpočet pouze podle vnitrostátních pravidel dané země. Pokud jsou splněny podmínky, porovnají se výsledky a důchod je přiznán podle pravidel stanovených evropskou koordinací.
Není proto možné jednoduše rozdělit celkovou dobu pojištění podle počtu let a určit z ní přesnou výši českého a zahraničního důchodu. Do výpočtu vstupují také příjmy a další podmínky jednotlivých důchodových systémů.
Důchodový věk se v jednotlivých zemích liší
Jednotný důchodový věk pro celou Evropskou unii neexistuje. Každý členský stát stanovuje vlastní důchodový věk a další podmínky pro vznik nároku.
Člověk, který pracoval například v Česku a Německu, proto může dosáhnout důchodového věku v obou zemích v různou dobu. Český a německý díl důchodu tak nemusí začít být vyplácen současně.
Také český důchodový věk se postupně mění podle ročníku narození. V roce 2026 proto neplatí jednoduché pravidlo, že všichni Češi odcházejí do důchodu v 65 letech. Pro mladší ročníky se důchodový věk postupně zvyšuje až na 67 let.
Pro vznik nároku na český řádný starobní důchod je při splnění současných podmínek zpravidla potřeba získat nejméně 35 let důchodového pojištění. Při posuzování nároku mohou být podle evropských pravidel zohledněny také doby pojištění získané v jiném členském státě.
O důchod se zpravidla žádá prostřednictvím jedné instituce
Člověk, který pracoval v několika zemích, obvykle nemusí podávat samostatnou žádost v každé z nich. Pokud žije v České republice a splňuje příslušné podmínky, řeší žádost prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení. Ta následně komunikuje s důchodovými institucemi dalších států, v nichž byl člověk pojištěn.
Každá zahraniční instituce následně posoudí nárok podle svých právních předpisů a stanoví část důchodu, kterou bude vyplácet.
Výsledkem proto mohou být samostatná rozhodnutí a samostatné výplaty z více zemí.
Práce mimo EU se posuzuje podle konkrétní smlouvy
Odlišná situace nastává při práci ve státě mimo Evropskou unii, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko. V takovém případě záleží především na tom, zda má Česká republika s daným státem uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.
Pokud příslušná smlouva existuje, může upravovat například sčítání dob pojištění nebo nárok na výplatu důchodu do druhé země. Pokud smlouva uzavřena není, nelze automaticky použít evropská pravidla koordinace.
Potvrzení o žití se od roku 2026 mění
ČSSZ od roku 2026 změnila také některá pravidla pro vyplácení českých důchodů lidem, kteří žijí v zahraničí.
Od 1. ledna 2026 odpadla povinnost zasílat Potvrzení o žití pro příjemce českého důchodu s bydlištěm na Slovensku, kterým je důchod vyplácen na bankovní účet. Důvodem je elektronická výměna údajů o úmrtí mezi ČSSZ a slovenskou Sociální pojišťovnou.
Od 24. června 2026 se obdobná změna týká také příjemců českých důchodů žijících v Rakousku, pokud jim je důchod vyplácen na bankovní účet.
U příjemců žijících v dalších zemích se pravidla liší podle konkrétní země a způsobu výplaty. ČSSZ proto doporučuje ověřit aktuální podmínky přímo pro konkrétní stát.
ČSSZ pořádá mezinárodní poradenské dny
Lidé, kteří získali dobu pojištění v České republice a zároveň v Německu, Rakousku nebo na Slovensku, mohou využít mezinárodní poradenské dny, které ČSSZ pořádá ve spolupráci s příslušnými zahraničními důchodovými institucemi.
Na konzultacích mohou získat informace o dobách pojištění, podmínkách nároku na důchod, důchodovém věku nebo postupu při podání žádosti. Konzultace jsou bezplatné a podle potřeby je zajištěno také tlumočení.
V roce 2026 se česko-německé poradenské dny konají například 22. září v Pasově a 13. a 14. října v Karlových Varech. Česko-slovenský poradenský den je naplánován na 26. listopadu v Brně. Na všechny konzultace je nutné se předem objednat.
Zahraniční práce může znamenat nárok na další důchod
Odpracovaná doba v jiné zemi Evropské unie tedy za stanovených podmínek nemusí znamenat pouze záznam v zahraniční evidenci. Může se podílet na vzniku nároku na důchod a vést k samostatné výplatě důchodové dávky z daného státu.
Výše zahraničního důchodu se však nedá určit pouze podle počtu odpracovaných let. Rozhodují také příjmy, délka pojištění, důchodový věk a další podmínky konkrétní země.
Lidé s pracovní historií rozdělenou mezi více států by proto měli před podáním žádosti ověřit své doby pojištění u příslušných institucí a zjistit, kdy a za jakých podmínek jim v jednotlivých zemích vznikne nárok na důchod.