Intenzivní období sopečných erupcí v andském pohoří by mohlo být klíčem k vysvětlení jednoho z velkých ochlazení, které naše planeta zažila zhruba před sedmi miliony let.
K tomuto závěru dospěl mezinárodní tým vědců, jehož práce byla právě publikována v časopise Communications Earth & Environment a která přímo spojuje jihoamerickou sopečnou činnost s hlubokými změnami globální klimatické rovnováhy.
Oceán jako zásobárna uhlíku díky popelu
Mechanismus popsaný vědci je stejně elegantní jako přesvědčivý. Kolosální andské erupce vyvrhly do oceánu obrovské množství sopečného popela. Tento materiál, bohatý na základní živiny, působil jako silné přírodní hnojivo, které nastartovalo růst fytoplanktonu– drobných mořských rostlinných organismů, které pohlcují oxid uhličitý z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy, což je stejný proces jako u rostlin na souši.
Paleontoložka Carolina Gutsteinová, ředitelka diplomového studia paleontologie aplikované na hodnocení životního prostředí na Universidad Santo Tomás a jedna z účastnic studie, to shrnuje jasně: „Popel působil jako přírodní hnojivo. Díky této biologické podpoře se zintenzivnila mořská činnost a z atmosféry se odstranilo obrovské množství uhlíku.„
Tím však proces neskončil. Odborníci ve studii poukazují na to, že uhlík zachycený fytoplanktonem se přenesl nahoru v oceánském potravním řetězci až k velkým živočichům, jako jsou velryby. Když tito mořští obři zemřeli a jejich těla klesla do hlubin, uhlík byl na mořském dně uvězněn na nesmírně dlouhou dobu.
„Víme, že uhlík je primárně zodpovědný za globální kolísání teploty. Když ho masivně odstraníte, vyvoláte globální ochlazení,“ řekl Gutstein.
Od červených přílivů k velrybímu gigantismu
Výzkum, na kterém se podíleli odborníci z Argentiny, Spojených států, Velké Británie, Německa a Chile, přesahuje rámec dopadu na klima. Pomocí počítačových modelů byl tým schopen rekonstruovat rozptyl sopečného popela v rozsáhlých oblastech oceánu, od severního Chile a Argentiny až po oblasti Atlantského oceánu.
Analýzy také dávají tento jev do souvislosti s minulými epizodami červeného přílivu, tedy nekontrolovaného šíření toxických mikrořas, které mohou i dnes devastovat pobřežní ekosystémy. Vědci navíc poznamenávají, že ve stejném období se začaly objevovat formy gigantismu, které jsou dnes charakteristické pro mnoho mořských druhů, což naznačuje, že sopečné hnojení oceánů nejen změnilo klima, ale zanechalo také hluboký otisk v biologické evoluci.
Poučení z minulosti pro dnešní výzvy
Autoři studie připomínají, že tyto přirozené klimatické procesy probíhaly po tisíce či dokonce miliony let, tedy v časovém měřítku velmi odlišném od současných klimatických změn. Vědci se však shodují, že odhalení toho, jak Země reagovala na minulé poruchy, poskytuje cenné nástroje pro lepší pochopení současných environmentálních výzev.
Země prošla drastickými proměnami dávno předtím, než člověk začal měnit složení atmosféry. Pochopení těchto mechanismů je podle odborníků zásadní pro odhad, jaká může být klimatická budoucnost planety.