Návrat domů se často jeví jako ta snazší část každé cesty, ale pro astronauty Artemis II bude realita zcela jiná. Více než start nebo návrat do atmosféry dělá odborníkům na leteckou medicínu starosti to, co se stane těsně po otevření přistávacího modulu.
Tělo, které přestalo fungovat podle pravidel zemské gravitace, se totiž nyní musí najednou znovu přizpůsobit zemským podmínkám. Bez stálé gravitace přechází lidské tělo do jakéhosi nízkoenergetického režimu. Svaly drasticky sníží svou aktivitu, kosti se začnou odvápňovat a ztrácet hustotu takovou rychlostí, jakou na Zemi pozorujeme pouze u pacientů s pokročilou osteoporózou. Je to tichý, ale neúprosný proces, který se dává do pohybu od prvních dnů na oběžné dráze.
Současně se krev a další tělesné tekutiny stěhují směrem k hlavě a trupu, protože síla, která je normálně tlačí k nohám, již není přítomna. Toto přerozdělení mění krevní tlak a klame srdce, které se přizpůsobuje jiné zátěži. Když se po přistání náhle objeví gravitace, tyto tekutiny prudce klesnou a napětí prudce klesne, což způsobí extrémní slabost. Udržet se na nohou může být docela obtížné.
Ztráta rovnováhy: mozek už neví, kde je „nahoře“
Vesmírní fyziologové varují, že jeden z nejvíce dezorientujících účinků postihuje vestibulární systém, soubor struktur ve vnitřním uchu, který nám umožňuje vnímat polohu těla a udržovat rovnováhu. Po několika dnech bez gravitace se tento systém přestane správně kalibrovat a mozek potřebuje období, aby se znovu přizpůsobil a rozlišil, který směr je nahoru a který dolů. Bezprostředním důsledkem jsou intenzivní závratě, nevolnost a nestabilita, které mohou trvat mnohem déle, než se očekávalo.
Záznamy z předchozích misí potvrzují, že není neobvyklé, když astronautům někdo pomáhá udělat první kroky z kapsle. I tak elementární úkony, jako je chůze, otočení hlavy nebo prosté vzpřímení, vyžadují vědomé úsilí, které bylo před misí zcela automatické.
Týdny rehabilitace k návratu k základům
Přestože posádka během letu denně cvičí, podněty pro svaly a kosti v nepřítomnosti gravitace se nedají srovnat s životem na Zemi. Proto není zotavení nikdy okamžité. Lékaři NASA podrobně popisují rehabilitační programy, které mohou trvat i několik týdnů a při nichž astronauti spolupracují se specialisty, aby znovu získali sílu, koordinaci a stabilitu. Je to v podstatě proces, při kterém se tělo musí znovu naučit funkce, které dříve vykonávalo bez přemýšlení.
Rozhodující výzva pro Měsíc a Mars
Tento jev je znám již od prvních pobytů na orbitálních stanicích, ale s Artemis II získává další rozměr. Tato mise vynese astronauty za nízkou oběžnou dráhu Země a odborníci na vesmírnou medicínu se shodují, že čím větší vzdálenost a čím delší let, tím výraznější účinky na organismus.
Pochopení a zmírnění těchto důsledků má zásadní význam, pokud lidstvo usiluje o delší pobyt na povrchu Měsíce nebo o budoucí pilotované cesty na Mars. Největší výzvou vesmírného výzkumu nakonec nemusí být dosažení cíle, ale schopnost lidského těla vydržet návrat.