Zatímco v jedné části Evropy můžete skončit v práci už v šedesáti, jinde vás čeká kariéra až do sedmdesátky. Rozdíly mezi státy se navíc dál prohlubují a mladá generace čelí zcela jiným pravidlům než jejich rodiče.
Severská přísnost versus polská benevolence
Představte si, že byste mohli opustit kancelář nebo výrobní halu už v šedesáti. Pro polské ženy je to realita, zatímco jejich vrstevnice v Dánsku nebo Nizozemsku musí vydržet o sedm let déle. Evropský kontinent se v otázce důchodů dramaticky rozdělil a propast mezi jednotlivými zeměmi se stále prohlubuje.
Nejpřísnější pravidla dnes najdete ve skandinávských státech a části západní Evropy. Hranice 67 let platí v Dánsku, Nizozemsku, na Islandu a v Norsku – a to bez rozdílu pohlaví. Německo se k této metě postupně přibližuje a Itálie ji také zavedla, byť s výjimkami pro lidi s mimořádně dlouhou kariérou. Španělsko nabízí odchod v 65 letech těm, kdo mají dostatečně odpracováno, ostatní čekají déle.
Průměr Evropské unie přitom činí 64,7 roku u mužů a 64 let u žen. Jenže tento údaj maskuje obrovské rozdíly mezi severem a východem kontinentu.
Související článek
Turecká výjimka a polský odpor proti reformě
Na opačném pólu stojí Turecko s důchodovým věkem 52 let pro muže a 49 let pro ženy. Tato mimořádná výjimka vychází ze starších pravidel a postupných pokusů o reformu tureckého systému, které se dosud nepodařilo plně prosadit.
V rámci Evropské unie drží rekord Polsko, kde ženy mohou odejít do penze v šedesáti, zatímco muži až v 65 letech. Polská vláda se přitom v minulosti pokusila věk zvýšit a sjednotit, ale po masivním odporu veřejnosti reformu stáhla. Podobný scénář se odehrál i ve Francii, kde snaha posunout hranici k 64 letům vyvolala rozsáhlé protesty.
U mužů vycházejí v evropském měřítku nejlépe Řecko, Slovinsko a Lucembursko. Tam lze získat plný důchod už v 62 letech – ovšem pouze při splnění požadované doby pojištění. Řekové potřebují čtyřicetiletou kariéru, jinak platí obecná hranice 67 let. Lucembursko zase umožňuje dřívější odchod lidem s minimálně čtyřmi dekádami odváděného pojistného.
Srovnávání není tak jednoduché, jak vypadá
Porovnat důchodové systémy napříč Evropou je složitější, než se zdá. Jedna země stanovuje pevnou věkovou hranici, jiná nabízí dřívější penzi za dlouhou dobu pojištění a další automaticky mění věk podle očekávané délky života. OECD proto pracuje s takzvaným běžným důchodovým věkem – tedy okamžikem, kdy člověk po celé kariéře získá penzi bez jakéhokoliv krácení.
Zákonný věk navíc nemusí odpovídat skutečné délce pracovního života. Podle červencových údajů Eurostatu čeká patnáctiletého obyvatele EU v průměru 37,5 roku na trhu práce. V Nizozemsku je to však 44 let, ve Švédsku 43,4 roku a v Dánsku 42,6 roku. Naopak v Rumunsku činí očekávaná pracovní doba jen 32,7 roku a v Itálii 33 let. Lidé v severských zemích tedy nejen odcházejí později, ale také skutečně pracují déle.
Česko se řadí k evropskému průměru, mladé čeká víc
Česká republika se zatím pohybuje poblíž unijního standardu. Lidé dosahující důchodového věku v roce 2026 odcházejí zpravidla kolem 64 let a čtyř až šesti měsíců. U starších ročníků žen stále platí snížení věku podle počtu vychovaných dětí, ale od ročníku 1962 se hranice pro muže i ženy sjednocuje na 64 let a 6 měsíců.
Pro mladší generace však platí podstatně přísnější pravidla. Důchodový věk se prodlužuje o jeden měsíc za každý rok narození a lidé narození po roce 1988 odejdou do řádné penze až v 67 letech. Česko se tak postupně zařadí mezi evropské země s vyšším důchodovým věkem.
Nově legislativa umožňuje dřívější odchod bez finančního krácení lidem pracujícím v náročných a rizikových profesích – například zdravotnickým záchranářům nebo podnikovým hasičům. Jde však o úzkou skupinu povolání.
Budoucnost: sedmdesátka jako nová norma?
Ještě dramatičtější změny čekají dnešní mladé lidi v některých dalších evropských státech. Dánsko plánuje zvýšit důchodový věk na 70 let do roku 2040 a při zachování vazby na délku života by dnešní mladí Dánové mohli podle dlouhodobých propočtů odcházet až ve 74 letech. V Estonsku se výhledově počítá se 71 lety, Itálie, Nizozemsko, Švédsko a Kypr se 70 lety.
Podle prognóz OECD se průměrný důchodový věk v EU pro dnešní mladou generaci vstupující na trh práce do konce 60. let 21. století zvýší na téměř 67 let – konkrétně na 66,7 roku u mužů a 66,6 roku u žen. Hranice sedmdesátky se tak z výjimky může stát běžnou realitou.
Otázkou zůstává, zda společnost a zdravotní stav populace dokážou držet krok s těmito změnami. Zatímco délka života roste, kvalita posledních let práce a fyzická náročnost některých profesí zůstávají výzvou, kterou budou muset evropské státy řešit.