Peking se 17. srpna 2026 stal dějištěm velké politické ceremonie. Ve Velké síni lidu se konalo slavnostní shromáždění u příležitosti 100. výročí narození bývalého čínského prezidenta a vůdce Komunistické strany Číny Ťiang Ce-mina. Přibližně 6 000 účastníků sledovalo projev současného prezidenta Si Ťin-pchinga, který v něm zdůraznil kontinuitu čínského politického systému, význam reforem a otevírání země, ale také nutnost zachovat vedoucí úlohu komunistické strany.
Ceremonie začala v 10 hodin pekingského času a byla vysílána živě čínskými státními médii. V sále byli kromě Si Ťin-pchinga přítomni také premiér Li Čchiang, členové Stálého výboru politbyra a další současní i bývalí představitelé čínského vedení. Nechyběl ani bývalý premiér Wen Ťia-pao. Na závěr zazněla Internacionála.
Ťiang Ce-min a éra, která změnila Čínu
Ťiang Ce-min se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Číny v roce 1989 a v čele země stál v období, kdy se Čína rychle otevírala světové ekonomice. Jeho éra byla spojena s pokračováním hospodářských reforem, rychlým růstem zahraničního obchodu a postupným zapojením Číny do světového hospodářského systému.
Jedním z nejvýznamnějších momentů bylo přijetí Číny do Světové obchodní organizace v prosinci 2001. V období Ťiangova vedení se také uskutečnilo předání Hongkongu Číně v roce 1997 a Macaa v roce 1999. Čínské vedení dnes tyto události prezentuje jako součást období, v němž země posilovala svou ekonomickou i mezinárodní pozici.
Ťiang přitom nebyl představitelem politické liberalizace v západním smyslu. Hospodářské otevírání Číny šlo ruku v ruce s pevnou politickou kontrolou Komunistické strany Číny. Právě spojení ekonomických reforem s pokračující politickou dominancí strany je pro pochopení jeho éry zásadní.
Od odmítání podnikatelů k jejich přijetí do strany
Významnou změnou Ťiangovy éry byla také proměna vztahu komunistické strany k soukromému sektoru.
Po událostech roku 1989 zůstával vztah vedení k soukromým podnikatelům velmi opatrný. Postupně se však ukázalo, že soukromý sektor se stává důležitou součástí čínské ekonomiky. Strana proto začala hledat způsob, jak jeho rostoucí význam ideologicky začlenit do svého systému.
Zásadní roli sehrála Teorie tří reprezentací, kterou Ťiang Ce-min rozvíjel na přelomu tisíciletí a která byla významně představena v roce 2001. Jejím prostřednictvím strana rozšířila své pojetí společenských sil, které má reprezentovat.
Mezi ně se postupně dostali také soukromí podnikatelé a další představitelé nových ekonomických vrstev. Komunistická strana tak nepřipustila vznik samostatné politické síly soukromého sektoru, ale naopak se jej pokusila začlenit přímo do vlastního systému.
Šlo o důležitý ideologický posun. Čínská ekonomika se mohla dále rozvíjet a soukromé podnikání získávalo větší prostor, aniž by se tím zpochybnila politická dominance KS Číny.
Čína rostla, ale politický systém se nezměnil
Právě v tom spočíval jeden z charakteristických rysů Ťiangovy éry. Čína se ekonomicky otevírala světu, ale politicky zůstávala autoritářským státem vedeným komunistickou stranou.
Vstup do WTO urychlil zapojení čínských podniků do světového obchodu. Země se stala významnou součástí globálních výrobních řetězců a její ekonomický význam rychle rostl.
Na domácí scéně však KS Číny nadále kontrolovala politický systém, bezpečnostní aparát, armádu i klíčové instituce. Ekonomické reformy proto neznamenaly přechod k západnímu modelu demokracie.
Právě tato kombinace tržních mechanismů, soukromého podnikání a pevné politické kontroly se stala jedním z charakteristických znaků čínského modelu.
Ču Žung-ťi patřil k hlavním architektům ekonomických reforem
V souvislosti s Ťiangovou érou nelze přehlédnout ani tehdejšího premiéra Ču Žung-ťiho, který patřil k nejvýznamnějším představitelům čínských ekonomických reforem.
Ču byl známý důrazem na restrukturalizaci státních podniků, reformu bankovního systému a posilování tržních mechanismů. Významnou roli sehrál také při vyjednávání o vstupu Číny do WTO.
Ču Žung-ťi zemřel 12. srpna 2026 ve věku 97 let, tedy jen několik dní před připomínkou stého výročí narození Ťiang Ce-mina. Jeho pohřeb se uskutečnil 18. srpna.
Jeho jméno však v hlavním projevu Si Ťin-pchinga k výročí Ťiangova narození nezaznělo. Z toho ovšem nelze automaticky vyvozovat politické motivy. Oficiální projev byl zaměřen především na hodnocení Ťiang Ce-mina a jeho odkazu, nikoli na kompletní výčet všech osobností tehdejšího vedení.
Proč chyběl Chu Ťin-tchao?
Pozornost vzbudila také nepřítomnost bývalého prezidenta Chu Ťin-tchaa, který vedl Čínu v letech 2002 až 2012.
Jeho absence okamžitě vyvolala na sociálních sítích různé spekulace. Chu Ťin-tchao se však v posledních letech objevuje na veřejnosti jen velmi omezeně a jeho zdravotní stav je dlouhodobě předmětem pozornosti.
Veřejně potvrzený důvod jeho nepřítomnosti na ceremonii 17. srpna však nebyl oznámen. Proto není možné spolehlivě tvrdit, že šlo o důsledek politické izolace, ani s jistotou prohlásit, že jediným důvodem byl jeho zdravotní stav.
Jeho nepřítomnost tak zůstává skutečností, zatímco vysvětlení její příčiny je třeba ponechat v rovině možných interpretací.
Si Ťin-pching: socialismus zůstává základem
Nejdůležitější částí celé ceremonie byl projev současného prezidenta Si Ťin-pchinga. Jeho poselství bylo v tomto směru jednoznačné: hospodářská modernizace Číny neznamená opuštění socialismu ani vedoucí úlohy Komunistické strany Číny.
Si ve svém projevu zdůraznil, že Čína musí pokračovat v cestě socialismu s čínskými rysy. Současně připomněl význam reforem, otevírání se světu, technologického rozvoje, zvyšování životní úrovně obyvatel a společné prosperity.
Tento přístup navazuje na základní princip současné čínské politiky: tržní mechanismy a soukromé podnikání mohou existovat, ale pouze uvnitř systému, jehož politickým centrem zůstává Komunistická strana Číny.
Si tak při příležitosti Ťiangova výročí připomněl nejen minulost, ale také současný směr země.
„Silný vítr, rozbouřené vody a nebezpečné bouře“
Zajímavou částí projevu bylo také Siho varování před budoucími problémy. Čínský prezident zdůraznil potřebu připravit se na „silný vítr, rozbouřené vody a nebezpečné bouře“.
V kontextu jeho projevu šlo především o výzvu k posilování odolnosti země, ochraně národní suverenity, bezpečnosti a rozvojových zájmů.
Si současně hovořil o pokračování reforem a otevírání Číny, rozvoji ekonomiky a podpoře globální spolupráce. Nešlo tedy o oznámení konkrétní nové politiky, ale spíše o politické poselství, že Čína musí být připravena na složitější mezinárodní i domácí podmínky.
Co tím Si skutečně vzkázal?
Sté výročí narození Ťiang Ce-mina se tak stalo příležitostí připomenout jednu důležitou etapu moderní čínské historie.
Ťiangova éra ukázala, že Čína může využívat tržní mechanismy, podporovat soukromé podnikání a současně zachovat dominantní postavení komunistické strany. Vstup do WTO a hlubší zapojení do světové ekonomiky přinesly zemi obrovský hospodářský růst, aniž by došlo k zásadní politické liberalizaci.
Si Ťin-pching dnes na tuto zkušenost navazuje, ale zároveň klade mnohem větší důraz na bezpečnost, politickou disciplínu, technologickou soběstačnost a kontrolu strategických oblastí.
Vzkaz z Velké síně lidu proto nebyl návratem k čistému centrálnímu plánování ani odmítnutím trhu. Byl potvrzením čínského modelu, v němž mohou existovat soukromé firmy, tržní mechanismy a rozsáhlé obchodní vztahy se světem, ale konečné politické slovo si ponechává Komunistická strana Číny.
A právě proto je připomínka Ťiang Ce-mina pro současné vedení tak důležitá. Ukazuje, že ekonomické otevření podle Pekingu nemusí znamenat politické otevření. Čína může dál využívat výhody globální ekonomiky a současně trvat na socialismu s čínskými rysy.
A Si Ťin-pching ve svém projevu dal jasně najevo, že tento směr nehodlá opustit ani v dalších letech.