Konec světa se blíží. Studie z roku 1960 označila přesné datum, kdy má lidstvo narazit na své limity.
Zbývá něco málo přes týden do pátku 13. listopadu 2026. Právě toto datum označila slavná vědecká studie před více než šesti desetiletími za den demografické apokalypsy. Práce, publikovaná 4. listopadu 1960 v prestižním časopise Science, nesla název stejně provokativní jako znepokojivý: „Konec světa, pátek 13. listopadu 2026“. Současná data však tuto katastrofickou předpověď vyvracejí, přestože debata o mezích populačního růstu je aktuálnější než kdy dříve.
Matematický model předpověděl kolaps
Za studií stál Heinz von Foerster, uznávaný odborník na kybernetiku, tedy vědu zabývající se studiem řídicích a komunikačních systémů v organismech a strojích. Na výzkumu se podíleli také dva jeho studenti. Tým analyzoval 24 odhadů světové populace shromážděných v průběhu dvou tisíciletí a na jejich základě vytvořil matematický model, který měl nastínit budoucí demografický vývoj planety.
Závěry byly jednoznačné: počet obyvatel rostl stále rychleji a s každým dalším přírůstkem se tempo růstu zvyšovalo. Technologický pokrok a schopnost spolupráce mezi společnostmi měly tento trend ještě urychlovat. V nejextrémnějším scénáři model označil 13. listopad 2026 za kritický bod zlomu, kdy by populace dosáhla teoretické hranice neudržitelnosti.
Autoři svou představu vystihli výmluvným obrazem, který cituje server The Conversation: „Naši prapravnuci nezemřou hladem, ale budou ušlapáni davem.“
Desetiletí přesnosti a nečekaný obrat v 90. letech
Během prvních desetiletí se rovnice překvapivě dobře shodovala se skutečným vývojem. V 60., 70. i 80. letech odpovídaly počty obyvatel předpovědím modelu, což posilovalo jeho důvěryhodnost. Studie tak přitahovala pozornost nejen odborníků, ale i těch, kteří se zajímali o teorie předpovídající hypotetický konec světa.
Od 90. let se však začaly objevovat první výraznější nesrovnalosti. Světová populace sice dál rostla, ale podstatně pomaleji, než předpokládaly původní výpočty. V globální demografické dynamice se zkrátka začalo odehrávat něco, s čím autoři modelu nepočítali.
Proč počet obyvatel roste pomaleji
Demografové poukazují na několik faktorů, které zpomalování populačního růstu vysvětlují. Významnou roli hraje klesající porodnost, kterou zaznamenává řada západních zemí. Rodiny mají stále méně dětí, ať už z vlastního rozhodnutí, nebo kvůli ekonomickým překážkám spojeným s rostoucími životními náklady.
K tomu se přidává širší dostupnost antikoncepce. Prostředky, jako jsou kondomy nebo antikoncepční pilulky, pomáhají ve velké části světa omezovat počet neplánovaných těhotenství.
Podle údajů Organizace spojených národů dosahuje současná světová populace přibližně 8,3 miliardy lidí. Jde o výrazně nižší počet, než jaký studie z roku 1960 pro toto období předpokládala. Vývoj vedl výzkumníky k revizi původních výpočtů v roce 2025. Přestože základní myšlenka modelu zůstávala zajímavá, jeho autoři museli připustit, že navržené scénáře byly pouze hypotetické.
Čísla, která přesto budí údiv
Ačkoli současná věda apokalyptický scénář této studie nepotvrzuje, rozsah populačního růstu za poslední desetiletí zůstává mimořádný. V roce 1960, kdy byla studie zveřejněna, žilo na Zemi něco málo přes tři miliardy lidí. V roce 1987 už světová populace překonala hranici pěti miliard, tedy dosáhla více než poloviny dnešního počtu.
Pokud jde o budoucnost, prognózy OSN naznačují, že do roku 2037 by počet obyvatel mohl dosáhnout devíti miliard. Tuto hranici přitom původní studie předpokládala mnohem dříve. Demografové navíc odhadují, že lidstvo by mohlo dosáhnout populačního maxima kolem 10,3 miliardy lidí přibližně v roce 2080. Poté by se měl trend začít obracet.
Konec světa, alespoň v podobě, jakou si před více než šesti desetiletími představovali tři vědci, se tak zatím odkládá.