Když si člověk otevře statistiky České správy sociálního zabezpečení, narazí na zdánlivý paradox. Úřady evidují 3,4 milionu vyplácených důchodů, ale skutečných příjemců je jen 2,8 milionu. Kam se tedy podělo těch zbývajících šest set tisíc penzí?
Odpověď tkví v tom, že více než půl milionu Čechů dostává dva důchody současně. Nejde přitom o žádnou chybu systému ani podvod – jde o zcela legální nárok, který má své jasné pravidla. Typicky se jedná o kombinaci starobní penze s vdovskou nebo vdoveckou dávkou.
Představte si ženu, která celý život pracovala a v sedmdesáti letech pobírá zasloužený starobní důchod. Když jí zemře manžel, získá navíc nárok na vdovskou penzi. V evidenci figuruje jako jedna osoba, ale stát jí vyplácí dvě samostatné dávky. Právě takových případů bylo ke konci loňského roku přibližně 579 tisíc.
Důchodový systém v Česku přitom živí každého čtvrtého obyvatele – celkem 26 procent populace. Nejde jen o babičky a dědečky. Mezi příjemci najdete čtyřicetiletého muže s těžkým poškozením páteře, studentku, které zemřel otec, i mladého člověka s vrozenou vadou srdce.
Dvě penze neznamená dvojnásobek peněz
Kdo čeká, že souběh dvou důchodů znamená dvojnásobnou částku na účtu, bude zklamán. Systém funguje podle přesně stanovených pravidel výpočtu, která mají zabránit nadměrnému čerpání ze státního rozpočtu.
Každý důchod se skládá ze dvou částí. První je základní výměra – pevná částka stejná pro všechny. Druhou tvoří procentní výměra, která závisí na odpracovaných letech a výši odvodů. Při souběhu starobního a pozůstalostního důchodu dostane příjemce základní výměru pouze jednou.
Z procentních částek pak vyšší penzi dostane celou, z nižší jen polovinu. Konkrétní příklad: Vdova s vlastním důchodem 20 tisíc korun, jejíž zesnulý manžel pobíral 24 tisíc, by podle pravidel roku 2026 dostávala dohromady 24 775 korun – nikoli 44 tisíc, jak by se mohlo zdát.
Ještě přísnější pravidla platí pro souběh starobního a invalidního důchodu. Tady se vyplácí pouze vyšší z obou dávek. Pokud tedy invalidní senior získá nárok na starobní penzi, která je nižší než jeho invalidní, nezíská ani korunu navíc.
Pozůstalostní důchody tvoří významnou část systému. Stát vyplácí 504 tisíc vdovských a 98 tisíc vdoveckých penzí. Obrovský rozdíl v počtech souvisí s tím, že ženy se v průměru dožívají vyššího věku a častěji přežívají své partnery.
Invalidita postihuje stovky tisíc lidí v produktivním věku
Když se řekne důchod, většina lidí si vybaví seniory. Realita je ale pestřejší a často dramatičtější. Invalidní penzi pobíralo koncem loňského roku bezmála 419 tisíc lidí – mnoho z nich v produktivním věku, kdy měli být na vrcholu kariéry.
Může jít o třicátnici s roztroušenou sklerózou, která musela opustit práci kvůli postupující ztrátě pohyblivosti. Nebo o pětačtyřicetiletého řemeslníka, kterému vážný úraz páteře znemožnil pokračovat v profesi. Systém rozlišuje tři stupně invalidity podle míry poklesu pracovní schopnosti.
Další specifickou skupinou jsou děti pobírající sirotčí důchod – celkem přes 41 tisíc dávek. Nezaopatřené dítě, kterému zemřel rodič, má na tuto podporu nárok i během studia, maximálně však do 26 let věku při prezenční formě vzdělávání.
Statistiky odhalují i výrazné genderové rozdíly. Mezi starobními důchodci tvoří ženy šest z každých deseti příjemců. U pozůstalostních penzí je disproporcionalita ještě markantnější – na jednoho vdovce připadá přibližně pět vdov.
Rozdíl se projevuje i ve výši vyplácených částek. Průměrný plný starobní důchod činil loni v prosinci 21 175 korun. Muži však dostávali v průměru 22 459 korun, zatímco ženy pouze 19 968 korun. Odráží se v tom nižší platy žen během produktivního věku i častější přerušení kariéry kvůli péči o děti.
Zajímavostí je, že ČSSZ posílá 115 631 důchodů do zahraničí – těm Čechům, kteří odešli žít za hranice, ale nárok na penzi si zachovali. Tyto dávky se do celkového počtu 3,4 milionu tuzemských penzí nepočítají.
Důchody představují obrovskou zátěž pro státní rozpočet. V roce 2025 na ně směřovalo 716 miliard korun – zhruba třetina všech státních výdajů. S postupným stárnutím populace bude tento podíl dál narůstat, což vyvolává debaty o udržitelnosti systému pro příští generace.
