Devět měsíců bez možnosti osobního setkání s právníkem. Taková byla realita čtyř migrantů deportovaných Spojenými státy do malého afrického království Eswatini, dokud Nejvyšší soud země nevydal rozhodnutí, které jim konečně zaručuje přístup k právnímu zástupci.
Rozsudek potvrzuje předchozí rozhodnutí soudu nižší instance, proti němuž se vláda Eswatini odvolala, a týká se mimo jiné kubánského občana Roberta Mosquery del Perala, který byl do země předán loni v létě v rámci agresivní politiky vyhošťování do třetích států prosazované administrativou Donalda Trumpa.
Deportovaní dostanou právníka
Původní skupinu deportovaných, kterou Washington poslal do Eswatini v červenci 2025, tvořilo pět mužů. Jeden z nich byl následně repatriován, takže rozhodnutí je výhodné pro zbývající čtyři. Ačkoli rozhodnutí soudu neřeší podstatu případu ani bezprostředně nemění podmínky dotčených osob, je významným neúspěchem pro vládu Eswatini, která tvrdila, že muži nemají právo na obhajobu, protože technicky vzato nejsou na jejím území zadržováni ani nečelí žádnému obvinění z trestného činu. Úřady rovněž tvrdily, že deportovaní se nechtějí setkat s místním právníkem Sibusisem Nhlabatsim, který působí jako zástupce právníků, kteří je obhajují ze Spojených států a kteří s nimi dosud mohli komunikovat pouze telefonicky.
Případ Mosquery del Perala ztělesňuje rozpory této migrační politiky. Poté, co si v Miami odpykal trest za vraždu, byl vyhoštěn z území USA, ale Kuba, jeho země původu, ho odmítla přijmout, stejně jako občany Vietnamu, Jamajky, Laosu a Jemenu, kteří cestovali s ním. Během několika měsíců se počet deportovaných osob vyslaných do Eswatini zvýšil na nejméně patnáct, ačkoli dva z nich, jamajští a kambodžští státní příslušníci, již byli vráceni do svých zemí.
V říjnu loňského roku Kubáncova právnička Alma Davidová veřejně upozornila, že její klient je již více než tři měsíce držen bez obvinění ve věznici s maximální ostrahou Matsapha, která se nachází nedaleko Mbabane, hlavního města Eswatini. Davidová tvrdila, že Mosquera zahájil protestní hladovku, varovala, že je ohrožen jeho život, a požadovala, aby mu byl v africké zemi umožněn přístup k právníkovi.
Nikdo by neměl být převezen do země v rozporu se zárukami mezinárodního práva jen proto, aby byl tajně zadržován bez jasného právního procesu,
uvedla AmnestyInternational.
Amnesty International rozhodnutí uvítala, ačkoli její zástupce regionálního ředitele pro východní a jižní Afriku Vongai Chikwanda v pátek zdůraznil, že základní problém zůstává nevyřešen.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je důležitým krokem k zachování práva na přístup k právníkovi pro lidi, kteří byli nezákonně vyhoštěni USA do Eswatini,
řekl Chikwanda. Organizace však trvala na tom, že přístup k právnímu zastoupení nenapravuje nejzávažnější porušení, které již měsíce odsuzuje. Deportovaní jsou uvězněni v zemích, s nimiž nemají žádné vazby, bez transparentního soudního procesu a bez záruk proti případné další deportaci.
Nikdo by neměl být odvezen do země v rozporu se zárukami mezinárodního práva, jen aby byl tajně zadržován bez jasného právního procesu, bez přístupu k právníkům a bez ochrany před následným nezákonným vyhoštěním,
zdůraznila nevládní organizace.
Peníze za migranty
Stížnosti u soudu i zprávy organizací na ochranu lidských práv se shodují v tom, že deportovaní jsou ve věznici Matsapha drženi bez obvinění a na samotce. Vláda Eswatini popírá, že by se jednalo o nezákonné zadržování, což je jádrem probíhající právní bitvy.
Dohoda mezi Washingtonem a Eswatini má konkrétní cenovou sazbu. Představitelé samotného království uznali, že USA souhlasily s vyplacením odškodného ve výši 5,1 milionu dolarů. Tato částka zesílila kritiku aktivistů a právníků, kteří tyto dohody interpretují jako externalizaci amerického migračního systému: vyhoštění opouštějí půdu USA, ale místo návratu do země původu končí ve třetích státech, které jsou ochotny je výměnou za peníze přijmout.
Soudní záznamy v Eswatini nebyly pro vyhoštěné příznivé. V únoru tamní justice zamítla odvolání, jehož cílem bylo zastavit příjezd státních příslušníků třetích zemí vyhoštěných ze Spojených států. Tato žaloba byla podána v srpnu, krátce poté, co americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti oficiálně potvrdilo první skupinu pěti cizinců do afrického království.
Africký soud proti Trumpově politice? Rozhodnutí pro deportované
Od svého návratu do Bílého domu v lednu 2025 Trump prosazuje drastické zpřísnění imigrační politiky a ve spolupráci s několika vládami znásobil počet expresních vyhoštění. Kromě Eswatini podepsal Washington podobné dohody se Salvadorem, Ghanou, Rwandou, Ugandou, Jižním Súdánem, Rovníkovou Guineou a Demokratickou republikou Kongo. Humanitární organizace varují, že tyto dohody vystavují stovky lidí svévolnému zadržování, špatnému zacházení, izolaci a riziku, že budou posláni zpět do míst, kde by mohli čelit pronásledování, mučení nebo ponižujícímu zacházení, a vyzvaly několik afrických vlád, aby se odmítly stát cílovou zemí pro migranty vyhoštěné z území USA.
Devět měsíců po příjezdu do věznice s maximální ostrahou v cizí zemi zůstávají v právním vakuu.
Rozsudek Nejvyššího soudu Eswatini otevírá deportovaným malou právní skulinku, ale ponechává bez odpovědi zásadní otázky: jak dlouho ještě zůstanou ve vazbě, jaká budoucnost je čeká a zda je přípustné, aby stát přijal lidi vyhoštěné z jiné země a držel je pod zámkem na neurčito, bez obvinění, netransparentně a bez jakéhokoli horizontu. Pro Mosqueru del Perala a jeho společníky představuje rozsudek přinejmenším možnost obhajoby, která jim byla dlouhé měsíce odpírána. Devět měsíců poté, co přistáli ve věznici s maximální ostrahou v zemi, s níž nemají žádné vazby, zůstávají uvězněni v právním limbu jako neviditelné postavy v migrační strategii, která se rozhodla problém spíše přesunout za hranice USA, než ho řešit.