10. listopadu 1938 schválila československá vláda přechod na jízdu vpravo. Do té doby Češi jezdili po levé straně silnic stejně jako Britové – zvyk zděděný z dob Rakouska-Uherska. Nacisté pak změnu urychlili o několik týdnů.
Když 15. března 1939 nacisté obsadili většinu Čech a Moravy, čeští motoristé dostali příkaz jezdit vpravo. Změna proběhla téměř přes noc – nejprve 17. března na venkově, o devět dní později 26. března v Praze.
Hlavní město získalo týdenní odklad z praktických důvodů. Bylo nutné narychlo upravit tramvajové výhybky, přesunout nástupní ostrůvky a změnit umístění dveří u vozidel hromadné dopravy.
Vláda změnu schválila už v listopadu 1938
Historik Pavel Fojtík upozorňuje, že ačkoliv nacisté tuto změnu skutečně vynutili, mělo k ní dojít tak jako tak. Československo podepsalo v roce 1926 takzvanou Pařížskou dohodu, která zavazovala stát k přechodu na jízdu vpravo v blíže neurčené budoucnosti.
Po více než deseti letech odkladů se vláda konečně rozhodla: 10. listopadu 1938 Stálý výbor Národního shromáždění schválil opatření č. 275/1938 Sb. o přechodu na jízdu vpravo s plánovaným termínem začátek května 1939. Němci tedy proces urychlili pouze o několik týdnů.
Skauti s cedulemi a 26 nehod první den v Praze
Aby si řidiči i chodci na změnu zvykli, stáli u silnic a ulic skauti s cedulemi s nápisy „Jezdíme vpravo“ a „Jděte vpravo!“. Po celé zemi se objevovaly billboardy se stejným sloganem „Jedeme vpravo“.
Technicky vzato byla změna úspěšná. První den zavedení v Praze však došlo k 26 nehodám. Nejčastějšími oběťmi byli chodci zvyklí rozhlížet se na špatnou stranu – v Praze-Kobylisích takto pod koly tramvaje tragicky zahynul 49letý Josef Lhotský.
Zvyk zděděný z dob papežského dekretu
Jízda po levé straně silnice bývala obecným pravidlem uzákoněným papežským dekretem kolem roku 1300. Za Rakouska-Uherska se jezdilo vlevo a po jeho rozpadu většina bývalých území zůstala u tohoto zvyku, včetně Československa.
Řidiči i chodci si na změnu brzy zvykli. Češi od března 1939 jezdí vpravo a tento systém platí dodnes.