Donaldu Trumpovi zbývají poslední dva roky úřadování, a ať bude výsledek midterms jakýkoliv, může tento čas využít k formování světového řádu. V čínském i ruském prezidentovi našel podobně smýšlející osoby.
Sloupek deníku The Guardian přináší prostřednictvím Steva Bloomfielda úvahu nad tím, jak si prezidenti tří nejmocnějších zemí rozdělí zbytek světa pod svůj vliv.
Je to zvyk amerických prezidentů
Jak upozorňuje sloupek, jde o jakýsi zvyk dosluhujících amerických prezidentů. Na konci svého funkčního období se snažili upevnit svůj politický obraz, v případě velmi excentrického Trumpa máme tedy dva nejvýraznější roky ještě před sebou.
Například George H.W. Bush zasáhl do občanské války v Somálsku, Bill Clinton se pokusil vyřešit izraelsko-palestinský konflikt a Barack Obama normalizoval vztahy s Kubou a uzavřel jadernou dohodu s Íránem,
cituje z článku web unian.ua.
Trump je nebezpečnější
Trump v domácí politice selhal. Je téměř jisté, že za deset dnů ztratí kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, a není vyloučeno, že bude čelit i demokratickému Senátu. Jeho akce nebudou mírové, míní deník.
V listopadu by se měla konat třístranná schůzka v Číně, kde se sejdou Trump, Si Ťin-pching a Putin. Nikdo se netají tím, že se bude rozdělovat svět. Podle sloupkaře Guardianu jde o bezprecedentní schůzku, která může být ničivá pro ostatní země. Tři prezidenti si rozdělí sféry vlivu ve světě. Nejde o okamžitý krok, ale o počátek nebezpečného a ničivého trendu.
Nejvíce je ohrožený Tchaj-wan a Ukrajina
Mezi nejvíce ohrožené patří Tchaj-wan, který by s tichým souhlasem Ruska i Spojených států mohl přejít pod vliv Číny. V ohrožení by bylo i Japonsko, Jižní Korea nebo Austrálie. Bloomfield ale ukazuje především na Ukrajinu. Pokud se Spojené státy rozhodnou ji dále nepodporovat a „darovat“ Rusku, důsledky se projeví na celém kontinentu. Vzhledem k tomu, že Rusko požaduje svůj vliv v pobaltských státech a střední Evropě, týkalo by se to i České republiky (pozn. red.).
Jde o strategické zájmy
Zásadní témata se týkají především vývoje technologií, kontroly nad dodavatelskými řetězci, energetickými a vzácnými zdroji nebo kosmických programů.
V posledních dvou letech jsme hodně mluvili o konci Západu – a zdá se, že právě teď nastal okamžik, kdy se mnoho z těchto obav může naplnit,
píše Bloomfield.
Naděje v Trumpově nástupci
Bloomfield uvádí, že by ale nemuselo jít o trvalý trend, pokud se budoucí americký prezident odmítne sbližovat s autoritářskými režimy. Přesto by nás čekaly minimálně dva roky nejistot.
První dva roky jeho druhého funkčního období byly katastrofální; poslední dva by mohly být ještě horší, uzavírá sloupek.